Recenze (371)
Vetřelci (1986)
Moc, moc jsem si přál, aby to bylo stejně dobré jako první díl, ale co se dá dělat! Je to sice zajisté technicky propracovanější, i výtvarník (Giger) zůstal stejný, ale ono to ve výsledku je nějak stejné celé (i ten pokus o ozvláštnění prohozením znamének kladný/záporný u robota je nakonec jen variací bývalého). Už prostou logikou je dáno, že druhý díl nemůže mít novost a neotřelost prvního dílu, který byl opravdu první díky tomu, že před ním se nikdy nic podobného nenatočilo. A v tom to vězí.
Má mě rád, nemá mě rád (2010)
Poněkud barvotiskové, ale jinak vcelku ucházející...
Asterix a Obelix: Mise Kleopatra (2002)
Ne zas až tak hrozný, ale dobrý taky moc ne...
Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva (2012)
No, že by se to nějak povedlo, to se to moc nepovedlo, ale že by se to zase vůbec nepovedlo, to se to aspoň trochu povedlo!
Slaměný vdovec (1955)
No, je to sice Billy Wilder, je to trochu i poznat, ale bohužel jen trochu. Opravdu dobré vtipy jen značně sporadicky a MM jak byla krásná (což byla!), tak byla taky opravdu mizerná herečka. No, nedá se nic dělat....
Mumie (1999)
Tak, konečně jsem se zase jednou u "horroru" zasmál. Tak dobrý, jako Indiana Jones, to samozřejmě není, ale aspoň něco, žejo...
Bratříček Karel (2016)
Velice kvalitní dokument o hudební i básnické osobnosti Karla Kryla, jehož umělecký význam je už zcela nesporně na úrovni Boba Dylana i Vladimíra Vysockého (s nimiž bývá srovnáván nejčastěji). Už jen tento fakt by měl stačit, aby byl tento film báječný, a přece z něj nakonec mrazí: jak je vůbec možné, že ho museli natočit Poláci?! Jeden z největších českých básníků vůbec (a že jako národ máme na tomto poli bohatou úrodu!) a takový mistr českého jazyka (jen si vzpomeňte na jeho až ekvilibristické slovní hříčky, či rýmové rekordy!) - a žádný český režisér, ani dokumentarista nenašel dost odvahy vytvořit takto důstojnou vzpomínku!! Teď vážně nevím: znamená to, že si jako národ Karla Kryla pořád ještě vůbec nevážíme, anebo v nás jeho život a dílo stále vzbuzuje ten starý strach? To by ale znamenalo, že nic z toho, co tak vášnivě a pravdivě odsuzoval, dosud nepadlo...
Velký (1988)
Nebylo to špatné! Zvlášť uvážíme-li, že tohle je rozhodně jedna z nejotřepanějších zápletek snad všech pohádkově laděných komedií (zvlášť náš V. Vorlíček se v tomto oboru vyřádil!). Povedlo se tu neutopit se v prvoplánových "trapasech", které se přímo nabízejí ve všech příbězích tohoto typu a na závěr dokonce i lehce (ale opravdu jen lehce!) zafilozofovat na téma "Ztracený a znovu nalezený čas", případně jak je důležité zůstat po celý život "tak trochu klukem". No a Tom Hanks si tu nenápadně odbyl nácvik na pozdějšího Forresta Gumpa.
Ženy v běhu (2019)
Copak o to, když se takový prostý český režisér ze všech sil snaží už při psaní scénáře nenatočit kýč a on mu z toho ve výsledku vznikne kýč jak noha (příkladův by se našlo povícero), to je celkem běžná věc, ale když je ukrutný kýč už základem nového filmu, a výsledek pak ani trochu kýčovitý není, tak tomu už říkám kumšt! Hlavní zásluha tu jasně patří hercům - všichni jsou překvapivě přirození a uvěřitelní, Martin Hofmann pak s přehledem zachránil asi nejnebezpečnější personu celého příběhu (relativně mladý vdovec, láskyplně pečující o nezletilou dcerušku je totiž nejtypičtější závan z červené knihovny) tím, že z ní jednak udělal policajta a navíc i trochu protivu - on má na to prostě obličej. No a tak, i když film vlastně není nijaká převratná "bomba", tohle překvapivé proměnění kýče v nekýč může možná připomenout třeba i takovou "Lásku nebeskou", která je vystavěná na podobném "zázraku".
Bravados (1958)
Zpracování místy sice (notně) barvotiskové, ale to bude zřetelně záležitost doby, protože příběh sám je překvapivě propracovaný a vypointovaný. Jako zvláštní bonus specielně pro nás pak herecká účast Jiřího Voskovce.