Ještěřák

Řečeno terminologií koňáků, DIE HARD je takový kůň Eclipse. Jeho krev totiž taky koluje v žilách dobré čtvrtiny amerických filmů daného typu.

"Nemusíte být blázen, abyste mohli vykonávat tuhle práci, ale pomáhá to." Jinak mě to moc nebavilo, příliš repetetivní a uměle vyhrocený. Přiznávám, že předtím jsem o takové práci s permanentním nožem u krku neměl ani šajn.

Na začátku, ještě než propukla válka, jsem si říkal, kde Maďaři splašili tolik přehrávajících herců. Koncentrák jakoby nakroutil někdo úplně jinej; střižně / stylově / vizuálně je to až psychedelickej zážitek, jenom za to hnisem a shnilým masem nateklý koleno napadený larvama nedík. Tenhle koncentrák mi přišel rozhodně koncentrovanější než ten v SCHINDLEROVĚ SEZNAMU. No a na konci jsem si říkal, jak dokázali Maďaři ukecat Morriconeho a Craiga. Napište sem prosím někdo něco v tom smyslu, že ten kluk měl na place po ruce kvalitního psychologa, nebo tak. Jinak spíš dlouhý sled cool momentek, než film.

Docela skvostný výhrabek na to, že ho na ČSFD ohodnotilo asi tak 23 lidí z tři prdele zaregistrovaných. 89 minut z 92 jsem byl napnutej jak strunička. _____ POPRVÉ JSEM ZDE VIDĚL: užití toho strašidelnýho předpotopního plamenometu ala Return to Castle Wolfenstein, polní bibli celou od krve, a poštovního holuba s ustřelenou nožičkou.

Prototyp natahovanýho, srandovně uhlazenýho hollywoodskýho starofilmu, jenž mě nebaví, okorunovaný jedním z nejodfláklejších konců, co jsem kdy na tyhle vlastní slepý oči viděl. V hodnocení jsem byl ještě mírnej.

Další zvládnutý film roku 2010. Zvládnutý. Tedy NE jako SOLOMON KANE. Ne srandovní jako Kane, KDEŽE LIDIČKY! 80% s tím, že ta bloncka se mi nelíbila, ba bych ji na konci ještě navrch znásilnil do všech zajímavých samičích otvorů.

Ňám, a ještě jednou veliké kinematografické ňááám. Na "Writerkovi" se mi nejvíc líbila ta nemodernost, přízemnost, a hromada náznaků, které obvykle skoro nijak nedopadly. (Chci ten uchcanej ostrov někam za barák a chci tam i to BMW!) Nadpřirozeno - absentuje. Efekty - Polanski na ně prdí. Vejbuchy - Polanski na ně rovnou kálí. Vlastně si natočil svůj vlastní SHUTTER ISLAND, který podle mě i překonal, přestože je GHOST WRITER tak nějak míň racionální a víc funguje jako pociťák. Přesto se oba fláky mají k sobě zhruba jako... Bob a Bobek.

Tahal jsem to na DVD z netu pro jednoho vychrtlýho rednecka odvedle a kupodivu jsem se i sám nakonec docela dobře pobavil.

Začnu od nejlepšího: ve štábu kolem PHENOMENA zřejmě nebyl nikdo úplně psychicky zdráv. Možná Jennifer Connelly, ale ta zase těžko mohla zůstat duševně zdráva po natáčení. Já být svůdná 14letá holka, tak se jim na bazének s lidskýma rozloženinama zvysoka vyseru. _____ Film jsem hodnotil čistě umělecky a podle toho, jak mě vtáhl do děje, nikoli racionálně. Rozhodně ne racionálně. Pokud tedy za určitý druh umění považujete sajrajt natolik k zblití, že jsem téměř musel přehodnotit baštění Milky po čas filmu pro umocnění švýcarsko-alpské atmosféry. _____ Dario Argento je asi režisér s největším vizuálním citem všech dob. A je to tu zase: krásné baráky, ostrý autorský rukopis při práci se světlem, větrem, detaily zaostřené na hmyz, schválně nepřesvědčivé triky, na pozadí si klidně vyhrávající (hard) rock... Je to fenomén. V takovým filmu, jak jistě uznáte, se už může stát úplně všechno.

Film-provokatér, který mi rozhodil sandál vo velkom štyle, a proto jsem ho odměnil tak jak jsem ho odměnil. Divák si možná uvědomí, že některé podstatné prvky autorkracie (všimněte si, že to zní mnohem líp než diktatura) můžeme vidět kdykoli vystrčíme paty z baráku, a že se ještě za pět minut dvanáct jeví jako moc fajn věc. Vždyť ještě když ten árijec z Napoly rozflákal nos své prostořeké klapustýně, považoval jsem to za jedno z nejmírnějších řešení. Holt je mi 24, nudim se, necítím žádný zeitgeist a jsem tedy manipulovatelný. A je mi to nejspíš všechno u rekta.