Ještěřák

Kurevsky hustá demonstrace neregulovaného ryzího kapitalismu, natažená do osmi rozmáchlých, smysluplně propletených kapitol, s určitou charakteristickou příměsí americké teatrálnosti, zdlouhavosti a veledůležitosti - The men who built America... all with European roots and some of them European-born :) :) :)

Film z cyklu Festival otrlého diváka. Neměl by se na něj dívat nikdo, kdo nemá z hlediska naturalismu natrénováno na Gibsonovi nebo úchylech typu Pasolini nebo Zahler. Možná bych se nebál postupně začít u podobného snímku Idi i smotri (který mi přišel méně šílený, než Volyň). _____ Film nemá nic společného se slaďoučkýma a směšnýma hollywoodskýma filmama emerickou optikou o východní frontě či partyzánech, funguje jako reálná sonda do života v podstatě i našich předků. Natočil jej Polák a na Ukrajině je dodnes zakázán (no comment), a já jsem velmi rád, že mezi ČR a Ukrajinou je dlouhý špunt jménem Slovensko (kterého, protože spolu máme "dospělý" vztah na úrovni, naopak velmi lituji). Jedná se o "válečnou road movie" matky, za kterou se postupně batolí až capká malé děcko (které postupně přijde o 1 vlastního a 2 nevlastní otce, aniž by bylo z filmu zcela jasné, kdo je biologickým otcem). _____ Matka předčasně dospívá z naivní blbky, protože se v krátkém časovém úseku musí vyrovnat s: majetkovým sňatkem, nacisty (ti jsou poměrně v pohodě, protože jejich zabíjení má řád, je předvídatelné a nemučí), bolševiky (+rozkulačení), banderovci. Počet žijících lidí v sociálním kruhu rodiny se s postupem války stále zmenšuje až nakonec není kam utíkat. _____ Film je ukázkovým mementem, proč na pořádně nevymezeném prostoru nemůže dlouhodobě pospolu žít více odlišných národností a kultur vzájemně velmi dlouho znesvářených. Z pouhých komentářů pod trailerem na Youtube navíc zřetelně vyplývá, že máme možná za sebou jen poločas, protože se ten problém bude velmi pravděpodobně "řešit" v příští válce (která určitě přijde), tedy v nejbližším období chaosu a bezpráví. _____ Přitom je to jen pár hodin cesty autem, velmi znepokojivé. Posledních 30 minut filmu je naprostý zmar a maras, podpořený fakt obskurními ambienty.

Average fucking John my ass. Mladý a neklidný policajt až po uši v hovnech soukolí očekávaného společenského vývoje (mrd, svatba, dítě, první povýšení, první dovča v Brajtnu, druhé dítě, druhé povýšení, třetí dítě, na druhou dovču v Brajtnu z důvodu vysokého počtu naplozených dětí už nezbylo, třetí až n-té povýšení, x-té dítě... nebo, lakonicky jen mrd -> smrt), dostává spolu s partou o něco méně divokých kumpánů "nepříliš koncepční" životňák vmísit se mezi hools. Následuje klasický rozklad osobnosti & ztráta identity (avšak mistrně zahraná), podpořená "tendenčním" chováním některých poldů na stadionech (ale to už vidíme z pohledu chuligána), nedostatečným pochopením situace těch, kteří tam ty kluky poslali, a nakonec naprosto necitlivým a riskantním stažením z terénu (které jsem nepochopil). Reece Dinsdale se za 107 minut zvládne proměnit z policajta na sympatického, byť strašně kolektivuchtivého, rebela, aby záhy skončil jako nechutná vyholená fuck this, fuck that bestie. Skoro všechny chuligánský filmy jsou dobře nebo dokonce skvěle zahraný, asi proto, že je na čem se vyřádit, ale tento film podle mně vystihuje tu atmosféru kolem fotbalu asi nejlíp, co jsem viděl. Naprosto vůbec mi proto nevadilo, že film technicky vypadá jako nízkorozpočťák ze 70.-80. let. P.S. ty scény, kdy čtyři (snad ještě stále) policajti několikrát zůstanou pohromadě sami a nenápadně si přiznají, že tohle jsou TY dny jejich životů, že myslí jen na TO, jsou geniální a mrazící... jenže vše za tím je už bod, kde to nevyhnutelně končí průserem. P.P.S. vůbec nechápu ty kecy z diskuzí na ČSFD, že je to jen poplatná na ruku jdoucí sračka objednaná vládou či hocičo. Podle mně ten film v prvé řadě funguje jako obžaloba policajtskýho systému a až potom jako obžaloba rowdies (jak známo, rowdie-filmy mívají tak nějak opačný efekt na mladistvé, než by bylo kýženo).

Bolavou patou prošlápnutý lidský ciferník, ukopnutá hlava která původně patřila úplnému kokotovi ledabyle se kutálející do hajzlu, pazury polámané na volný způsob a závěr filmu nejvíc bez keců od Giganta Shaolinu. I am over-fucking-whelmed ! Film je sice věrohodnostně klasicky úplná pičovina, ale má přesně tu atmosféru, kterou má mít, atmosféru pobytu v místě ke zgrcání.

Stejne jako treba Lovec jelenu zvlastne rozseknuty film, kdy kazda polovina zacina bzundou a konci katarzi (hlavne uplny konec filmu). Musim rict ze pohled na film po 30ce:) po opakovanem shlednuti se velmi odlisil od toho, ktery jsem si utvoril nekdy ve dvaceti. Mimo jine po velmi zajimave navsteve (severniho) Vietnamu, kde clovek i mnoho let od konce valky chte nechte podlehne zcela novemu nahledu na vec, konkretne na veci, ktere se ve filmu deji. Hodne jsem po skonceni take uvazoval nad postavami a jejich vztahy, coz je dost paradoxni, protoze se film interakci protagonistu podle mne (zamerne?) venuje zcela nedostatecne a jednotlivy vojaky jsem si vicemene pamatoval z kultovnich gagu (me sucky sucky, cerny beaucomp kokot, a walk-the-walk sceny), kteri casto dojdou k fakt hloupy smrti viz legendarne odporny konec filmu (byt castecne za umeleckych manyru ala Coppola). Ackoliv mam stale podezreni, ze Kubrick neumel tocit valecny (akcni) sceny, v tomto filmu to, a nevim, jak to dokazal, ze to funguje, obesel tak, ze to vubec nevadi. Pred cca 10ti lety jsem mel logicky mnohem radeji Apokalypsu, protoze probirala tema silenstvi za zvuku Doors a jeji presah byl castecne videt v mych oblibenych hernich seriich Fallout (Van Buren) a Far Cry, ktere se mistama v Apokalypse inspirovaly, ci Cetu, kde Doors samozrejme hrali taky (a Stone je s nimi jak znamo slusne provazan) a navic se v ni realne valcilo, ale dnes mam skoro radeji tenhle divnej film.

Dokument je naprosto skvostný, k problematice nájezdů: Gretzky (37letý) rozhodně nebyl žádný spasitel ani expert na nájezdy, ty se nejezdí podle toho, jak je kdo slavnej, ani že jeho gólový statistiky vypadají jako nápor od začátku do konce (naprostou většinu gólů dal Wayne v superútočném Edmontonu hluboko v 80. letech, a to většinou stylem, irelevantním pro výběr v nájezdech... jinými slovy, Gretzky nebyl střelec :). On ve své knize (té co vyšla kolem r. 1990) dokonce píše, že ho v tom na charitativních turnájcích, benefičních pičovinkách apod. porazil kde kdo, dokonce je prohrál s "nějakým knězem". Nájezd by rozhodně měl jet Lemieux (geniální střelec, rok předtím docela impulzivně skončil), Sakic (který myslím nedohrál nebo nehrál), či Recchi, o kterém sám mluvil Hašek; ale ne Gretz. Právě z Haškova popisu (kniha Chytám svůj život), který má z logiky k věci k tématu asi nejvíce co říci, zajeli Fleury s Neiuwendykem a Shanahanem průměrné nájezdy (Hašek je de facto dostal do pozice, kde je chtěl mít, o zbytek už se postarala jeho brilantní brankářská technika), vysoko naopak zhodnotil Bourqueův nájezd (dobový mistr terčů na all-star games), který trefil sice pomalu, ale jako obvykle naprosto přesně, Haška však zachránil fakt, že výstroj gólmanů tou dobou již utěšeně bobtnala (což se začalo posléze řešit), takže to vykryl nějakou výstelkou na rameni. No a Lindros Haška va podstatě překonal... Jinak dokument podle mně správně nechává Kanaďany retrospektivně poukázat na to, že netýmové ("po Evropsku individuální) rozhodování v nájezdech je, samozřejmě spolu s velkým ledem jak na Vítkovicích, z jejich pohledu tak trochu pojeb. Pamětníci na druhou stranu vědí, že toto je nepřesné. Např. na Canada Cupu 1987 se rozhodovalo ve vyčerpávajících overtimech (prodlouženích pod systémem náhlé smrti), což pro změnu neuměli Rusové, jak ostatně napsal Wayne ve své knize, "věděli jsme, že pokud Rusy dostaneme do prodložení, tak vyhrajeme, protože jejich systém to nezná." Tudíž jsme víceméně skončili u krátkozrakých výmluv :) Btw Patera (pan nahrávač) podle Haška také neměl jet a podle toho se s tím nájezdem Pavel také popasoval... Jinak Kanada & USA byla v té době v asi největším výkonnostním "dipu" vůči evropským soupeřům a neúspěch na OH nebyl náhodný a rozhodně nevzešel z nějaké banální chyby v nájezdech, NHL byla dlouhodobě flůdována Evropany (hlavně Rusáky, Čechy a Švédy), kdy postupně přejímala moderní evropský styl hokeje, načež jej zdokonalila a stala se opět téměř neporazitelnou (viz situace 2018), osobně tyhle "staré kanadské hrdiny z Nagana" pokládám za cosi jako poslední oldschool kanadskou generaci (pochopitelně až na výjimky, Gretzky & Oilers hráli v podstatě evropsky už před 15-20 lety).

Jen technická poznámka: filmy o něčem tak divně odlišném, jako je Homo sapiens fotografiensis, by neměl nikdy otitulkovat normál, jehož ego a úsudek dosud nemá pevných hranic. Glosy typu "foť všechno krátkou čočkou" by fotograf samozřejmě nikdy neřekl, páč je to, jak jednou řekl komplexní velikán Jára Cimrman, kravina. Film samotný otevírá poměrně zajímavé morální otázky...

Až nebezpečně chytlavá sockózní a zevlácká atmosféra, postavená na nekorektním, chlupatokošilatém humoru, ale celkově je to tak za 3,5*. Některé lepší díly, s jejichž dílčím hodnócem se odmítám drbat, jako zpověď, nebo ten o výchově děcka, co se vymklo jako kotníček nagelovaného fotbalisty, jsou v podstatě jeden velký nekončící gag, jiné (Kim se stěhuje) pro změnu úspěšně hledají nové dno trapnosti a nudy, tedy zhruba něco jako některé pozdní díly Přátel... No a některé, jako od pizze krabice, lavírují někde mezi...

Jelikož jsem poprvé četl knížku snad ve 12 letech, nemám ani páru, do jaké míry je tahle nová adaptace pro nezaujatého diváka funkční nebo předvídatelná. Z toho, jak Poirot dedukuje věci kulometnou palbou a rozdrtí asi tisíc lží za minutu, mně přišlo, že způsob a motiv vraždy je úplně jasnej. Žádný velký majstrštyk to teda nebyl, ačkoli se na to docela dobře koukalo. Co by na zaláskovaného, sebestředného a vysynchronizovanéhoo obsendantně-kompulzivního Poirota asi řekla Agáta, kdyby žila.

Tak tomuhle filmu jsem se vyhýbal zhruba od roku 2004, kdy jsem jej na DVD čmajzl fotrovi kamarádky Petry, za kterou jsem za časů studia SŠ občasně chodil zevlovat, ale spojení Cruise, Hollywood a velkofilm mě stabilně odrazovalo. (Paradoxně jsem zejména v letech 2006-2010 viděl enormní množství bezvýznamných, zapomenutých chujovin.) Po 13ti letech musím zkonstatovat, že je to úžasný a pozoruhodný film :-) s totožnými klady, ale i nešvary, jako jiné filmy z kategorie kvalitní celovečerní drahý doják - Poslední mohykán, Braveheart, Gladiátor, Tanec s vlky... První zhruba třetina filmu je z říše snů. Pak jsem to někde kolem přepadového pogromu v samurajské vesničce pauznul a šel se rozběhat a poté, dle mého názoru, Poslední samuraj značně zpatetičněl. Pasáž točící se kolem osvobozování samurajského führera je pak vyloženě nešťastná, avšak závěr je opět mistrný. Tento film podnítil můj zájem o googlení japonské historie, jakožto i jiných, prý reálnějších, Japan-made samurajských filmů, dokonce i slzu na levém reflektoru musel jsem řešiti, když, SPOILER JAK KRÁVA, Algren - klasický mámvpičistický viděl/konal-jsem-mnoho-hnusu-ať-si-mne-smrť-najde charakter ala Ten co tančí s vlky, které se snad nikdy neohrajou, Cruisem dobře zahraný - coby černá ovce a celoživotní nesamuraj podával tomu patentovi na rozum legendární samurajský meč... Tyhle velký smutný konce společenstev jsou vážně vděčný téma pro filmaře...