MartinS96

I od lidí, kteří s tímto filmem, zejména v oblasti scénáře mají velký problém, jednotně slýchám, že se jedná o český zázrak. Nejen pro to, že jde o tuzemský počin, v tomto pro nás neobvyklém žánru, jsem jej upřednostnil před Stvořitelem, Přízraky v Benátkách a dalšími snímky, které jsou souběžně s ním v kině. Už od prvních ukázek jsem totiž tušil, že se mi Bod obnovy bude líbit, netušil jsem však jak moc. Za jeho vizuál jej chválí snad úplně každý, já jen zmíním, že fantasticky vypadá i ve scénách, které nestojí na opulentním CGI. Je totiž skvěle nasvícen a nápadité pohyby kamery, která občas nadužívá malou hloubku ostrosti, jsou oku lahodící, ale přitom ne zbytečně okázalé. Kameraman Filip Marek je pro mě jedním z velkých objevů, hned vedle očividné hlavní dvojice, režiséra Roberta Hloze a herečky Andrey Mohylové. Za to, že film nejen skvěle vypadá, ale i zní je potřeba pochválit jednak zvukaře a ani hudba Jana Sléšky rozhodně nezaostává svojí kvalitou vůči ostatním aspektům pozadu. Vrátím-li se ke scénáři, tak jej sice nemůžu označit za nejsilnější stránku filmu, ale ani mi nepřijde, že si kritiku, kterou dostává zaslouží. Co mě totiž velmi mile překvapilo je celková struktura děje a to jak dramaturgicky skvěle je tento film zvládnutý. Od začátku až do konce jsem byl strhnutý a s nadšením očekával kam bude děj nadále směřovat. Náročnější diváci od filmů tohoto žánru očekávají také filozofický přesah, což je také jedna z výtek, kterou jsem k němu zaznamenal. Ani zde však nebudu s mnoha souhlasit, pravdou je, že takových myšlenek film podněcuje vcelku málo, ale jak se toho nakonec zhostil a ukázal tak oba možné pohledy na možnost obnovení lidského života mě vcelku uspokojilo. Tvůrcům je také vytýkána přílišná inspirace jinými slavnými Sci-Fi tituly, což pro mě nebylo příliš patrné a zároveň samotný hlavní koncept mi přišel dosti originální. Jedna z věcí, kterou jsem si na celém filmu užíval snad nejvíce, je také nápaditost ohledně designu předmětů a technologií, které jednak působily účelně a smysluplně, ale také v horizontu cca dvaceti let proveditelně. Opravdu nepamatuji, kdy jsem byl z hraného českého filmu naposledy takhle nadšený. 9/10

Tak takhle ne. Další vcelku slibně vypadající závodní film nakonec dopadl tak, jako když zkombinujete všechny neduhy hollywoodských produkcí, směřujících zejména k naprosto zbytečné dramatizaci. Gran Turismo je šablona všech šablon a i když si na to většinou nestěžuju, tak i jeden kýč vedle druhého, což mi vadilo nejspíš proto, že se z něj film jen málokdy vykoupí něčím, co by mě potěšilo. Nejvíc do očí bijící je pak slovy čtvrté dokončení závodu, kdy hlavní představitel dojede na vysněné pozici tak, že svého posledního soupeře pokoří až na fotofiniš na cílové čáře. V celkovém součtu na průměr s těží dosahují i herecké výkony, Madekve je nevýrazný, Bloom přehrávající, Harbour OK a zachraňuje to až MVP celého filmu Djimon Hounsou. Viuzál v trailerech také lákal na lepší podívanou, Blomkamp zbytečně nadužívá záběrů z dronu, jindy stříhá zběsile moc a to vše jen v případech, kdy se jedná o opravdové záběry, opravdových aut, kterých jsem právě čekal ve filmu více. Když dojde na CGI, je to do očí bijící a nehoda již nechvalně proslulého Schulina vypadá naprosto katastrofálně. Plusem rozhodně je, že ani vzhledem k docela dlouhé stopáži se člověk nenudí, děj zejména v první polovině staví před hlavního hrdinu jednu výzvu za druhou, jejichž zdolávání je docela urychlené, že si až člověk říká, co pro něj tvůrci chystají do poloviny druhé. Bohužel je to závěrečný závod na okruhu Le Mans, který tvoří jedna reálně nasnímaná zatáčka z tohoto okruhu, digitální Mulsanne Straight a zbytek jsou jen úseky Hungaroringu maskující se za zmíněný slavnější závodní okruh. Bohužel Gran Turismo zůstává proklatě daleko za Le Mans '66 a Rivaly, někde v propadlišti dějin šedého průměru, spolu s dalším herním titulem zvaným Need for Speed. 6/10

Nejlépe mé pocity nabyté z kina vyjadřuje věta: „Užil jsem si to, ale přesto jsem zklamán.“ Cruise s McQuarriem v posledních letech a zejména v Mission Impossible dělají akčnímu žánru medvědí službu stejně jako Keanu a Stahelski. Na těchto případech je lze vidět, že není možné na úspěch navazovat do nekonečna, protože i když se sebevíc snažíte, jednou to buď přeženete a nebo se toho divák prostě přejí. Vrchol Johna Wicka dle mého přišel s druhým dílem a M:I svůj peak zaznamenala v předešlých dvou dílech. Provedení akčních scén je stále na vysoké úrovni, jen právě diváka už tolik nešokují a navíc se zdá, že se o to snaží čím dál víc. Výsledkem je horší pocit z jejich poctivosti, když si tvůrci zase o trochu víc a hlavně zbytečně pomáhají berličkami v podobě CGI. Hlavní problém sedmé Mission Impossible ale ční ve zvolené hrobě, jíž Ethan Hunt a jeho parta tentokrát čelí. Ačkoliv se může zdáti v zasazení do dnešní doby aktuální, působí nehmatatelně, nedůstojně a především divák nemůže úplně tušit, čeho všeho je reálně schopna. Takže Tome a Chrisi, příště bych prosil spíše návrat ke kořenům. 7/10

Jan Svatoš dozajista prokázal, že je nadějným filmařem, pro diváky jimž stoprocentně nezáleží na zpracovávaném tématu zvolil ale trochu nešťastný, určitě však nízkým rozpočtem motivovaný styl vyprávění. Celý dokument tak trochu připomíná rozhlasovou hru, v níž jsou divákovi informace sdělovány prostřednictvím dialogů dvou historických postav, jež mají pramálo společného a dokonce pocházejí z jiné doby, což ale filmu nevytýkám. Na pozadí tohoto podcastu režisér ve spolupráci s kameramankou komponují velice líbivé obrazy, jež se někdy tváří dobově a jindy zase až příliš současně, přičemž postavy přitom trochu zvláštně komentují i vymoženosti dneška, jež jim byly v jejich době zapovězené. Občas je pak rozhovor přerušen klasickou reportážní vsuvkou, kdy se ke slovu dostanou historici, či psychologové, což působí na celou strukturu filmu oživně. Hlavní selhání tohoto jinak chvályhodného projektu vidím v tom, že mnohdy zajímavé informace podává ještě o něco méně zábavnější formou, než klasický dokument, u něhož bych měl problém udržet pozornost v případě podobného tématu už tak dost velkou. Na řadu přijdou ale i pasáže, ve kterých se člověk dozví něco, co by mu klasický dokument, nebo historická přednáška dozajista neřekla, což v kombinaci se zasazením do širšího, až symbolického kontextu, vidím jako největší klad celého počinu. Za míru odhodlání a extrémně zodpovědnou rešerši, autorovi i přes nezábavnou strukturu filmu, musím udělit kredit. 6/10 

Řekl bych, že není jen mým pocitem, jak obrovsky ambiciózně se tento projekt od samého počátku prezentoval. Ze všech těch marketingových materiálů, kterým jsem se cíleně, byť některým marně, snažil vyhýbat, jsem měl dojem, že by opravdu mohlo jít o jeden z nejpovedenějších počinů v historii kinematografie. Celá reklamní kampaň na mě působila jako nejlépe zvládnutá od doby, co jsem filmy se zájmem začal sledovat. Jestli bylo tvůrčí ambicí natočit ten nejlépe vypadající film o Batmanovi, tak to se vskutku povedlo, ale je to také to jediné prvenství, které tomu můžu přiřknout. Celý film je natočený hrozně na efekt. Pominu-li, že si vypomáhá atmosférickou berličkou roušky zahalené noci s neustálým deštěm, padajícím z oblohy, vadilo mi zde velké množství efektně přebarvených a přesvícených záběrů, ve kterých zpočátku divák nemůže tušit, co vlastně sleduje, přitom toto tvůřcí rozhodnutí nemá ale hlubší význam. Příběh postrádá silnější strukturu a detektivní zápletka se tváří sofistikovaněji, než doopravdy je, pro mě nečekaně navíc naplněn velkou dávkou předvídatelnosti. Přirovnání k těm nejsurovějším klasickým kriminálkám mi přijde zcestné. Chválený záporák a jeho ztvárnění prvními reakcemi kritiků přehodnocené. Hlavní hudební motiv je sice povedený a velmi nakažlivý, ale opakuje se až příliš často a tím momenty ve kterých je použit ztrácí na jedinečnosti. Jako celek soundtrack nic moc dalšího nenabízí, a tak o srovnání se Zimmerem nemůže být ani řeč. Rozdělím-li akční scény na pěstní souboje a honičky s dopravními prostředky, pochválím jen druhé jmenované. Choreografie ani způsob jakým je combat natočen není nikterak zajímavý a nohy mu podráží zejména volba neprůstřelného obleku hlavního hrdiny. Jízda, i akční honičky nočním městem ale vypadají perfektně a jde o část, která se mi na tomto filmu líbila zdaleka nejvíce. Přestože jsem v předchozích větách mohl působit velmi kriticky, je nutné podotknout, že stále jde o nadprůměrný film, od kterého jsem měl možná až přehnaně velká očekávání. Vcelku snadno jej tak lze označit za nejlepší batmanovský film, na který nesáhl Christopher Nolan, i nejslabšímu snímku, jeho dnes už kultovní trilogie, je ale svou kvalitou na hony vzdálený. „I’m just here to unmask the truth about this cesspool we call a city. You’re part of this, too.“ 7/10 

Bál jsem se, ale hlavně toho, že to bude dějově průměrné a nezajímavě až odevzdaně natočené. Nakonec musím říct, že to dopadlo přesně naopak. Přestože to obrazově vypadá až nečekaně dobře a nepostrádá to zajímavé režijní nápady, narativní část filmu je hrubě nedotažená až zpackaná. Pokládám si otázku, co vlastně chtěl světu Jan Svěrák tímhle snímkem sdělit, protože jestli jde o nahlédnutí do mysli stárnoucího nadrženého muže, tak to už před lety v jednom ze svých děl nesrovnatelně lépe zachytil. Největším průserem, tak kromě toho, že alespoň trochu vtipný je v průměru jen jeden z pěti gagů, je celková dějová vyprázdněnost a totální absence hmatatelnější závěrečné pointy. Jsem zklamán, hlavně když si vzpomenu na moment, kdy zhruba před rokem Jan Svěrák oznámil, že se po dlouhé odmlce opět postaví za kameru a já byl štěstím bez sebe. Jan není špatný scénárista, měl by se ale už vykašlat na jakékoliv adaptace povídek svého otce. Z toho, kam směřuje režijní kariéra Jana Svěráka je mi doopravdy smutno, jelikož jde o nenaplnění obrovského potenciálu, který v sobě nejlepší filmař od doby Formana bezesporu měl. Zkuste si představit, kdyby Tomáš Rosický celou svou kariéru strávil ve Spartě. Přestože s Arsenalem mnoho trofejí nevyhrál, je ve světě vnímán jako jedna z ikon moderního fotbalu. Honzu Svěráka mohl při troše štěstí v Hollywoodu potkat podobný osud, místo to v roce 2022 do kin uvedl Betlémské Světlo. 4/10

Až nečekaně jsem si tím protrpěl. Čekal jsem, že u takto velkého, kvalitně hodnoceného životopisného filmu o největší legendě Rock'n'rollu budu od začátku strhnutý, párkrát jsem si i vyčítal, že jsem na to do toho kina nevyrazil, ale nakonec jsem rád. Přestože mnoho aspektů tohoto filmu představuje vysoký hollywoodský nadprůměr, zejména co se hereckých výkonů hlavní dvojice týče, nedokázal jsem se přenést přes tempo a střihovou skladbu, kterou autoři projektu zvolili. Film se neskutečným tempem valí kupředu a zachycuje velmi dlouhé období života hlavního představitele, avšak pro mě jakoby v žádném z momentů jeho kariéry nesetrval dosti dlouho aby to nakonec dalo do kupy ten velký příběh. Baz si tak dlouho pohrával s obrazovými prvky, rozdělením obrazu na třetiny a všeljakými přechody až nakonec vyprodukoval 160 minut dlouhý videoklip s nezajímavým vypravěčem a pro mě se tak vytvořil film k neukoukání. Celkem zklamání a Top Gun tak dál v tomto roce vyčnívá daleko, daleko nad ostatními v tomto prozatím jinak mizerném filmovém roce. 6/10

Příběh cesty Jana Kollera z fotbalového pralesa až na úplný vrchol, se všemi vzestupy a pády má opravdový hollywoodský potenciál, že si to až doteď nikdo pořádně neuvědomil je celkem šokující. Vlastně jsem si to neuvědomoval ani já sám, protože i vzhledem k nevelkým filmařským zkušenostem Petra Větrovského jsem od filmu neměl příliš vysoká očekávání. Hodnotit dokument o takto úspěšném sportovci, jež si navíc prožil dříve zmiňovaný příběh je velmi složité, jelikož ve výsledku, pejorativně řečeno, jde vlastně jen o to, jak to celé poskládat dohromady. Tím bych ale nerad režiséra filmu zdiskreditoval, protože o tom vlastně dokumentární disciplína je a je podobně pošetilé neuznávat Asifa Kapadiu za Sennu. Pochvaly musejí začít u samotného námětu a také u schopnosti sehnat velké množství pověřených respondentů a obrazit s filmovým štábem půlku Evropy za cílem dostat je do filmu. Konečné pochvaly tedy míří k už zmíněnému „jak to celé poskládat dohromady“, protože to se zdařilo velmi slušně. Jasně, že při porovnání s těmi nejlepšími sportovními dokumenty to po technické stránce není ta úplně nejvyšší úroveň, ale když film zhodnotím čistě emotivně, tak mi prostě stačí pustit hýbající se obrázky, jak český Honza střílí góly těm nejslavnějším týmům v těch nejdůležitějších chvílích, nejdůležitějších zápasů s dobře zvolenou hudbou a začnou mi stékat slzy po tváři, ač se snažím sebevíc je zadržet. 8/10

Pro českého diváka jeden z nejočekávanějších, pandemií odsouvaných filmů, konečně dorazil do kin a je tak možné udělat si obrázek o zdaleka nejdražším filmu české produkce. Vzhledem k tomu, že už se nějakou dobu snažím vyhýbat trailerům, na akci založených filmů, upřímně jsem netušil co od toho čekat. Historické filmy, přestože na přelomu tisíciletí dokonce vyhrávaly Oscary, se dnes již skoro netočí, když ale nějaké vzniknou, patří nejen k tomu nejlepšímu z daného roku, ale zároveň paradoxně i k těm největším finančním propadákům. I přes tento několikrát potvrzený fakt, Petr Jákl vyrazil do boje vstříc silné dávné i nedávné konkurenci, ale i s vidinou, že se jeho počin nejspíše v kinech nezaplatí. Co víc, natočil ho o českém vojevůdci, v české zemi a nejen naši filmografii tak chtěl přiblížit, obsazením světových hvězd celému světu. I přes zmíněný, na české poměry astronomický rozpočet, je z filmu na první pohled patrné, že jeho velká část padla právě na honoráře těchto hvězd, což svým způsobem film jako takový automaticky vyřadilo z boje s těmi nejslavnějšími milníky tohoto žánru, ale naopak si pojistil možnost uvést film mimo naši republiku a v neposlední řadě, udělal první krok ke kvalitnímu ztvárnění postav, což považuji za silnou část tohoto filmu. První polovina snímku se v mých očích pohybuje ve velmi průměrných vodách. Bitvy a jednotlivé souboje jsou nepřehledné a prakticky ničím nedůležité, představení postav nezajímavé a rozvoj příběhu minimální. Vše se ale změní právě zhruba v polovině, kdy v jedné bitvě film nastíní Žižkovu pověstnou mazanost v boji s početnějším a lépe vybaveným nepřítelem a nedlouho poté dodá důvod k slibované romanci, ke které jsem do té doby žádný nenašel. Až poté ale následuje scéna, ze které jsem měl ten potřebný kulervoucí pocit, kdy hrdina prokáže své nadřazené bojové dovednosti, ale proti přesile, přes nehynoucí zápal nemá šanci. Zde dojde také k momentu vzepření se obyčejného lidu a k prozření, proč lidé Žižku vlastně tehdy následovali. Pochválit za druhou polovinu musím i příběh s chytře rozehraný několik stran. Přišlo mi také, jako kdyby byly akční scény točené chronologicky a Jákl se za pochodu s každou z nich učil, jak tu další natočit o něco lépe. Napůl bych rozdělil i hudbu, která v akčních scénách zněla nepříjemně a nevhodně, ale v poklidných scénách působila právě naopak a pověstné „Kdož sú boží bojovníci.“ mi vehnalo mráz na záda. Jákl bohužel není tak šikovným režisérem, aby vše od začátku ukočíroval a celý film natočil opravdu světově, něčeho takového by byl schopen snad jen Jan Svěrák před dvaceti lety, přesto pro mě Žižka skončil jen o pověstný stupínek níže, než King a Outlaw King. 7/10

Opravdu mě začíná znepokojovat, že pokud se nějaký autorský režisér snaží o vážněji pojatý horor, či jiný artově směřující temný žánr, vždycky to nakonec skončí ideou, která ne mě působí tak, jakoby si x lidí sedlo ke stolu a vymýšlely ty nejvíc bizarní návrhy, jaké je můžou jen napadnout. Nakonec je pak vybrán ten vůbec nejvíc šokantní, ujetý a debilní zároveň. Přitom první půlhodina je velmi líbivě a poutavě nasnímaná, anglický venkov s přesaturovanými barvami tomu ve formátu 1,85:1 velmi sluší. Po prvním náznaku toho, kam film se svou zápletkou směřuje, jsem si dokonce vzpomněl na Uteč od Jordana Peelea, ten ale ve svém dodnes uznávaném, oscarem ověnčeném titulu svou fantazii zkrotil o mnoho lépe. Jsem vcelku rád, že jsem si včas všiml detailu, díky kterému jsem byl na závěrečnou „subpointu“ připraven, to s čím se autor projektu nakonec vytasil, je ale totální bullshit, který film poslal od odpadních vod. Garland jako režisér pro mě tedy v tomhle bizáru dalece překonává sebe sama jako scénáristu, což je profese, u které tak slavně začínal. 0/10