TheEvilTwin

Poor Things charakterizují tři faktory - ze 40% je to porno s Emmou v hlavní roli, ze 30% jasná vize a kreativita Lanthimose a z 30% skvělá herecká show a jasný úkaz, jak se to má dělat. Tvůrcův Humr nebo Zabití jelena mě tehdy rozhodně neuchvátilo, takže i do Chudáčků jsem šel s jistou mírou skepse, ale tohle dílo je tak své, odlišné a šílené, že mě pohltilo a od prvních minut jsem věděl, že bude dobře. Lanthimos je prostě svůj a jedinečný a kde v minulých kouscích předvedl víceméně konvenční filmařinu se zvláštním motivem, tak tady vstoupil úplně do neznáma a celý film je jeden velký bizár. Ať už díky naprosto neortodoxní vizuální stylizaci (černobílý kontrast, barevné exteriéry…), tak díky hudebnímu podkresu evokujícímu studio A24 či v neposlední řadě bezkonkurenčnímu hereckému výběru, kde trojka Ruffalo - Emma - Dafoe ženou film do oscarových rozměrů, přičemž tohle bude přesně ten zážitek, na který bude člověk vzpomínat hodně dlouho (a ne, není to kvůli svlíknuté Emmě :D) Klasický český divák hltající Ženy v běhu nezvládne ani prvních 10 minut, ale náročnější diváci, kteří ví, co od Lanthimose čekat, budou spokojeni a sami ocení, že takhle explicitně a naturalisticky podaná dystopie tady už dlouho nebyla...

Když jsem zjistil, že tohle vzniklo, ani chvíli jsem neváhal. Seth MacFarlane a Ted jsou oba moje srdcovky a byl by hřích si na tomhle neujíždět. A výsledek se povedl. Není to možná tak drsně sprosté jako původní filmy, ale tahle forma sitcomu seriálu neskutečně sedí - 7 dílů a 7 různých motivů každého z nich dělají z Teda zábavnou, sprostou, ulítlou záležitost plnou drog, nadávek a komických situací okořeněnou navíc o výborné charaktery (otec rodiny je nejlepší a takový tupý vidlák s jeho hláškama tady krásně sedl.) Výsledkem jsou velmi dobré odpočinkové díly, které si všechny drží svou kvalitu a všechny baví rovným dílem - na filmy to sice kvalitativně nedosahuje, ale pro fanoušky je tohle i tak povinnost. PS Dočkali jsme se i originu "hromové písničky"!:D

K faktické stránce se vyjadřovat nebudu, jelikož ji jednak neznám a druhak mne ani nezajímá - šel jsem si zde jednoduše pro feelgood komedii a tu jsem taky dostal. Už od začátku sice předem jasná šablona i výsledek, ale tohle prošpikování hláškama a vtípky mi prostě sedlo dokonale a já se smál téměř pořád. Herecky je to sice průměrné a i celkový dojem z filmu nijak neohromí, ale když člověk přimhouří oči a soustředí se čistě jen na zábavu, bude spokojen maximálně. Taková pohodovka pro celou rodinu.

Úsměvné sice ano, ale vtipné až tak moc ne.  Jde o příjemnou retro komedii s fajn vibem, ale že bych se vyloženě smál nebo se nadstandartně bavil, to říct nemůžu. Za zmínku ale určitě stojí postava JP, který se chová jako robot - ten si scény krade místy pro sebe a užíval jsem si je, zbytek jede ovšem na vlnách průměru a nedokáže se přehoupnout výše.

Krátké, rychlé, zábavné a úderné. South Park si tentokrát bere do parády další trendy dnešní doby, a to Prime drinky, Only Fans, Influencery a obecně ovlivňování dětí internetem a sociálními sítěmi a je to trefné i vtipné zároveň. Klasický SP opět nezklamal, skrze tuhle "40minutovou rychlovku" mě pobavil víc než dost a opět mi připomněl, proč vlastně (ne)mluvit sprostě.

Čekal jsem obyčejnou scifi time travel, která v mnoha ohledech nebude dávat smysl a bude to další tuctová podívaná, ale dostal jsem v rámci subžánru kupodivu excelentní kousek, za který by se rozhodně nemuseli stydět ani áčkoví režiséři. Sledujeme 3 (dokonce až 4) časové linie, ve kterých se objeví ve stejný den stejné tělo -nahý muž s prostřeleným okem. Detektiv z každé linie tedy pátrá po  vrahovi a okolnostech nalezení těla a to, k čemu dojdou, rozhodně stojí za to. Strašně se mi líbí postupné dávkování informací ve všech liniích, vše dává chronologicky perfektní smysl, divák se v ději neztrácí a má dokonalý přehled, stejně tak samotní detektivové jsou skvělí, mají charisma okolo své postavy a i vizuálně jsou tady přechody mezi všemi 4 liniemi (1890, 1941, 2023, 2050) prostě skvělé, exteriéry i kostýmy mě totálně uchvátily a opravdu jsem byl podprahově velmi spokojen. A nejenže tohle celé bylo perfektní, on i závěr, rozuzlení a finální 2 "vysvětlující" díly dávají (opravdu!!!) perfektní smysl a konečně můžu po skončení time travel scifi říct, že všemu perfektně rozumím a že je vše naprosto dokonale postaveno. Výsledek je možná jeden z nejlepších time-loop počinů a opravdu takhle bezprostředně musím uznat, že tohle mělo koule - od výpravy a herců, přes napětí, tempo i detektivní rozplétání případů a obecně vlastně celý nápad, který je sám o sobě sakra originální, až po celé rozuzlení příběhu se vším všudy. Maximální spokojenost. Srovnání s německým Dark je rozhodně na místě, nicméně tohle je daleko více ucelenější a smysluplnější a divák se tady tak neztrácí jako v Dark, kde si tvůrci cucali z prstu jakýkoli další díl podle náhodného generátoru scén.

(Pod)průměrně vtipný komik s (pod)průměrně vtipným projevem a občas fajn vtípky, ale většinu času to prostě není ono.

V čem Babel jednoznačně exceluje, je rozhodně mrazivá a podmanivá hudba spolu s perfektním citem pro scénu ze strany režiséra a celého tvůrčího týmu. Moc se zde totiž nemluví a vše důležité řekne scéna samotná, hudební podkres nebo samotná situace, a to se mi teda nestává často, že by mě filmařina takhle dostala i po projekci a nutila mě o filmu přemýšlet i dále. Babel je totiž směs 4 příběhů, kdy každý je na přeskačku sám o sobě stojící, ale postupně se do sebe všechny zaplétají a každý dokáže diváka "uchvátit" jiným způsobem. Na druhou stranu musím uznat, že rozhodně nejde o film pro každého a i pro mě bylo těžší se prokousat skrze první půlku filmu, která je zkrátka strašně pomalá a zdlouhavá, ale jakmile jsem se přes ni dostal, byl jsem obohacen a drsný, autentický emocionální zážitek na všech 4 frontách a samotné finále ve mě ještě nějakou dobu rezonovalo. Obyčejné, ale přesto mrazivé, a "o ničem", ale přesto hluboké. Největší zásluhu má režisér za výborný talent dát do scén maximum a zejména pak Gustavo Santaolalla s jeho hudebním podkresem - po tomhle filmu si jdu celou jeho tvorbu vyhledat a pěkně se zaposlouchat. A komu by se taky líbil, doporučuju: Gustavo Babetti - Babel.

Tohle byla velká prapodivnost. Čekal jsem origin postavy z Hawkeye a nějaké spory s Fiskem a skrze celou tuhle provázanost Fisk-Hawkeye-Daredevil-Punisher jsem doufal v nějakou fan service provázanost, akce, fighty či cokoliv kolem, ale tohle byla do 4 hodin natažená story, která by se dala shrnout do 20minutového kraťasu, kdy Maya zaútočí na vlak s Fiskovým zbožím a ten se za to mstí. No, mstí… Jak se to vezme, ono když tady jsou 2 laciné akce za celou “sérii”, těžko říct, jestli se tomu dá říkat msta. Jediné, co tedy na seriálu mohu vyzdvihnout, je flashback s Daredevilem, u něhož akce rvala koule a dala mi naději v dobrý zbytek seriálu, ale opak je pravdou a celý zbytek je víceméně fiasko. Fisk po střele do hlavy zázračně žije, NEemoce a neschopnost zahrát jakoukoli duševní interakci v prvním díle je až děsivě bijící do očí a vlastně vůbec ani nechápu, proč je nám tady tak nasílu tlačen origin postavy jménem Maya v podobě síly jejich indiánských předků, který je tak strašně nezáživný a obyčejný, až se divím, že tímhle vyplnili tvůrci doslova snad třetinu stopáže. No diametrálně odlišný zážitek, než jsem čekal. Chtěl jsem Fisk-Maya fight a vývoj, místo toho jsem dostal usoplenou telenovelu o indiánských předcích s jednou dobrou akcí a NULOVÝM posunem celého Marvel příběhu kupředu.

Někomu Pete Holmes sedne, ale za mě je to trochu slabší v porovnání s jinými (Hart, Gervais...)