Pink.Panther

Fajn film pro starší generaci, romantika ve sladkém nálevu s kýčovitostí nevhodnou pro progresivní rockery. Nečekal jsem že bude Daniel Auteuil režírovat akční sci-fi (naštěstí ne), ale tohle je přec jen příliš starosvětské. Rosamunde Pilcher nechá pozdravovat pantátu a ještě jeden osobní vzkaz: švihák lázeňský co má osobní šarm i s brněnským hantecem sbalí fešnou pražandu ani nestačíš říct eins zwei. Ale dokoukat tuto filmovou dechovku, to je fakt fuška. Produkce: Les Films Alain Sarde

Rituál zasvěcení mladých členů komunity do života - pilování zubů je zajímavý proces, kdy jsou zuby osekány do špičky za pomoci nože do něhož je tlučeno nástrojem nahrazujícím kladivo zkušeným členem kmene. Takový místní dentista a šaman v jednom. Má to i praktický význam kdy konzumované maso ulovených zvířat pygmejům nezůstává v mezizubních mezerách. Vskutku neortodoxní způsob jak se vyhnout používání mezizubních kartáčků. Nikdy bych nevěřil že to řeknu, ale došel jsem k závěru, že můj dentista je vlastně velmi mírumilovný člověk.

Nezdolná touha halyvůdských studií furt natáčet nějaké komiksy se projevila i u tohoto filmu, který si lišácky nazvali Tři mušketýři.

Zajímavá absurdní hříčka v rukou pantomimického světa "Courage Mon Amour". Hra pantomimy prostupuje celým filmem, sledujeme vyzáblé šlachovité mimy, kteří nejsou párem snů a přístav Le Havre vytváří technokratickou kulisu, tak bude asi záležet i na tom jak kdo dokáže vnímat estetiku tohoto snímku.

Tenhle ten pulp už dávno někdo použil a spláchnul. Jenže pak si William Friedkin z nějakého těžko pochopitelného důvodu vyhrnul rukáv až k ramení a natáhnul ruku hodně hluboko.... Produkce: Voltage Pictures

Kdyby si Tim při čtení Alenky osladil život kostkou cukru prosáklou pár kapkami diethylamidu kyseliny lysergové, mohl posílit svou uměleckou kreativitu v duchu květinových dětí konce šedesátých let a kniha Lewise Carrolla mohla být zfilmována v pravdě stylově. Takto jsem v ú-divu i já – s čím to ten Burton vlastně experimentuje, že psychoaktivní účinky jeho životabudiče vedou k tak sterilnímu plastovému vizuálu. Dětičkám se budou barevně vyvedené deformované postavičky líbit, pochybuji ale, že by dokázaly ocenit u Bílé královny brežněvovské obočí. Time, ty můj smutku LSD je z módy, ale to co ti dodal Disney bylo původně určeno pro kačera Donalda !!! Produkce: Walt Disney Pictures

Carole to i po padesátce stále sekne a poručík jezdí v Dacii Logan. To je asi to nejzajímavější co k tomu mohu říct. Jinak sotva průměrná současná fr. rádoby komedie.

Ale pořád se nám tu vkrádá otázka je-li vůbec na co vzpomínat...

Celý film táhnou kupředu Karin Viard a Fabrice Luchiniho. Za nimi trochu zaostává scénář, ale civilní pojetí snímku to téměř maskuje. Rodinné drama bez patosu a nadbytečných emocí, s pragmatickými závěry.

Francouzská kritika film hodnotila špatně hned po uvedení do kin a není se čemu divit. Je to jeden velký omyl. Lelouchova poetika a válka nejde dohromady, V té válečné části měla být jiná hudba, mělo to být pojato jinak, adekvátně situaci. Snová atmosféra ve válečné vřavě – fakt průšvih. (Podobný "poetický omyl" s koncepcí celého filmu zažil Menzel s Hrabalovým králem, stejná katastrofa s osvědčeným co najednou nefungovalo). Ale finále je grandiózní a závěrečná část s retrospektivou autorových filmů a gradující hudbou je pocta filmovému umění možná až moc opulentní, ale svým způsobem strhující a poukazující kdo je tady pánem (velký mistr, tentokrát kouzlem opojený aneb i mistr tesař se někdy utne).