zdenny

Je mi jasné, že do boxerského filmu patří něco z boxerského dramatu. On to nemusí být výhradně jen box, může to být i jiná bojová sportovní disciplína. Jenže mým názorem je, že ta sportovní stránka by měla převládat. Tak jako v "Rockym". Dívám se přece na sportovní film, ne na rodinné drama. A tento film byl více rodinným dramatem, podobně jako "Wrestler" s Mickey Rourkem. Nemám nic proti rodinným dramatům. Pokud má ale film přídomek "sportovní", má být prostě hlavně o sportu, v tomto případě o boxu. Jake Gyllenhaal se dostal do slušné formy, to ne že ne. Ale já jsem byl zvědavý na víc z jeho sportovní stránky. Zde si trochu zaboxuje a jinak jde především o to, zda dostane dceru zpátky do své péče. Takže spíš rodinné drama.

Poměrně civilně pojatý snímek o známém vězeňském experimentu. Neznámí herci podávají slušné výkony. Jen prostě pro mě budou filmy s touto tématikou asi vždy na tři hvězdy. Nevím, co by se muselo stát, abych šel s hodnocením výš. Přitom toto zpracování bylo velice reálné. Možná větší vykreslenost postav. Co mne ale vyvádí z klidu, je koment jednoho ze zúčastněných "vězňů" po ukončení experimentu, který omlouvá chování nejkrutějšího "bachaře" s tím, že on tak krutý být musel, protože to byl jeho úkol a že za normálních okolností to může být normální a pohodový kluk. S tímto tvrzením a názorem nemohu nikdy souhlasit, protože dle mého názoru se jedná o typ osobnosti, který toto chování umožní nebo neumožní. Pokud by se po nějakém čase začali všichni "bachaři" chovat stejně (v tomto případě shodně krutě), chápal bych, že čas v nezvyklých a extrémních podmínkách všechny donutí takto se chovat. Pokud se ale v jedné skupině chová po dobu několika pár dní každý jinak, znamená to, že se projevují povahové rysy individuálních jedinců. Rozdíly v povahových rysech by byly smazány (pravděpodobně!) až po delším časovém úseku, což by potvrdilo mou teorii, že čas a systém všechny semele. Jenže experiment, jak známo, trval jen pár dní.

Tato minisérie mi byla vřele doporučována mými známými. Nějakou dobu jsem s jejím zhlédnutím otálel a musím říct, že jsem osudy pěti přátel nějak zvlášť neprožíval. Snad šlo o, jak bych to řekl, o "mainstreamový" válečný příběh, který má v divákovi vyvolat nějaké emoce. Ve mně je na svých devadesát procent nevzbudil. Čeho si může divák v několika pasážích všimnout je, že válka dokáže z člověka udělat celkem zvíře.

Dramaticky na velmi dobré úrovni. Příběh o životních ztroskotancích a jejich pokusech o lepší život jde sice trochu mimo mě, nicméně je až dost skutečný. Bratři Hádkové ukazují, že patří mezi naše lepší herce.

Nádherná netradiční, trochu mysteriózní romance, ve které je Cameron prostě nádherná. Tento film bych tak trochu řadil mezi filmy jako "True romance", "Interstate 60" a dalších, kterých zamilované romance se odehrávají na pozadí nečekaného, divácky atraktivního děje. Jsou vtipné ale taktéž násilné, a skrytě se dotýkají větších témat, které ale divák pro celkovou bezstarostnost a cool jízdu nemusí řešit.

Tento film jsem viděl asi natřikrát. Naposledy včera večer kolem desáté. A opět jsem usínal. Přitom na další filmy toho večera jsem se díval až do půl druhé a bez víčkového zaškobrtnutí. Takže asi takový ten film byl. A u holandské produkce mě to celkem mrzí. Prostě to byl triviální pokus o vyvinutí nadvlády a moci nad armádou mladých lidí. Krásným pozitivem byla pouze Ella-June Henrard.

Já jsem v šoku! Přísahám, že jsem byl přesvědčen, že film má tak do padesáti procent. A když jsem se po jeho zhlédnutí podíval na csfd, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Buď tedy tomuto žánru ani za mák nerozumím, anebo se svět na nějaký okamžik fakt pomátl. Odpouštím vám. Ale předtím by mi mohl někdo vysvětlit, jestli třesoucí se kamera, vynechávání obrazu, bzučení a další vymazlené efekty mají za úkol uvést diváka do permanentního napětí nebo, jaký všechny ty defektní kameramanské eskapády mají mít vlastně smysl? Za druhé: proč bych měl litovat umírající kosmonauty, když samotná posádka (vždy minus jeden nebo jedna) jen konstatuje: "je nás o jednoho míň". Žádné emoce, nic. Já v takovýchto typech filmů nepotřebuji žádnou lásku jako např. ve filmu "Romance na Titanicu" s DiCapriem. Ale prostě se nějak potřebuji identifikovat s postavami, potřebuji, aby mi byly sympatické. Prostě k nim jako k lidem potřebuji něco cítit. Místo toho jsem viděl Star Trek bez masek. Sterilní dialogy, sterilní osobnosti. Nic o co by se člověk mohl opřít. Co se týče dalších nedostatků, tak třeba tento: "nejedou nám naplno motory, ale musíme ihned odletět". A to jako proč? Honilo je něco? Bylo tam nějaké zemětřesení, které jsem díky roztřesené kameře nepostřehl? To asi místní partu sci-fi fandů strašně napnulo. A závěr? Kurva, jste normální? Chobotnice v maximálně jednobuněčném světě? Děti moje zlaté, zpátky k Majce z Gurunu.

Poměrně příjemná teenagerovská romantická komedie. Sympatické jsou návštěvy některých evropských měst, samozřejmě včetně Prahy a samozřejmě ne vyhulené berlínské fet párty. Není to nic světoborného, ale jak říkám - pro teenagery to není špatné.

Obvykle mám velice rád filmy, ve kterých hrají staré chlapské legendy filmového plátna. V těch chvílích říkám, že i kdyby tam seděli na záchodě a dvě hodiny jen kecali, dám tomu alespoň čtyři hvězdy. Jenže bohužel tady toto bylo fakt mimo. Tedy mimo mě. Od takovýchto jmen a navíc v jejich věku bych očekával lehkou sebeironickou komedii, která srší nadhledem a životními moudry. Dočkal jsem se fakt nechutně tlustého Nolteho a jediného "zlomového" počinu, kdy vylije celý obsah vábně vypadajícího bourbonu. Jako že už nebude nikdy pít. No, takových keců jsem fakt dalek. Co mě bavilo, tak to byla apalačská trasa, člověk má chuť se tam taky pár dnů projít. Nádherná přiroda, příjemní lidé a hlavně - žádní zasraní cyklisti. PS: SPOILER: Kluci plánovanou trať ani nedošli celou, ale i to stačilo na to, aby o tom jeden z nich napsal knihu. Fakt bych si rochnil v tom číst si o přiblblých historkách nějakého starého pána. KONEC SPOILERU. PPS: Musím ale uznat, že Robert Redford na svůj věk vypadá hodně dobře.

Já za to nemůžu, ale Stoneovky u mě většinou končí na třech hvězdách. Možná to je tím, že díky slavnému jménu pana režiséra toho očekávám víc, prostě nějaký hlubší zážitek. Tento film nebyl špatný, ale čekal bych důslednější rozebrání finančních transakcí a spekulací, které vedly k začátku americké a později i celosvětové finanční krize. Nejkonkrétnější tedy nakonec byla přednáška Michaela Douglase na univerzitě, kdy studentům vysvětluje, že jsou vlastně všichni v hajzlu.