zdenny

Taková hovadina, že jsem už po zhlédnutí nevěděl, o čem to vlastně bylo. A to jsem si říkal, že i na komedii s hodnocením 56 % nemusí být marné se podívat. Protože zdejší uživatelé jsou schopni totální sračce dát i procent sedmdesát.

Teď už nešlo o rozpomínání si na to, co jsme v noci vyváděli. I tak se dá říct, že se v rámci této ne moc kvalitní trilogie, jedná o celkem slušnou oddychovou komedii. Nejkomičtější scény jsou ty, ve kterých hraje pan "Čau". PS: I believe I can fly".

To, co předvedl režisér s atmosférou, bylo famózní. Navíc zasazeno do všeobecné ponurosti - to divákovi na klidu taky dvakrát nepřidá. Herecké výkony byly naprosto uvěřitelné, dá se říct civilní. Postavy se chovaly logicky a to i z psychologického pohledu. To, že si vzal otec na paškál hlavního podezřelého, to bylo logické a velice pochopitelné. To, že ho kvůli vyjádření indícií mučil, taky. Já sám nevím, co bych dělal, kdyby mi bylo uneseno dítě. Jenže problém byl v tom, že jím vyslýchaný člověk byl mladík s intelektem desetiletého dítěte a na toho by se z psychologického hlediska mělo tlačit jinak než hrubým násilím. Když dítě něco neví, nebo to neumí vyjádřit, rány nepomůžou. Problém tohoto snímku se silným motivem nastává v poslední třetině, kdy do tak vynikající civilní atmosféry byly implementovány mystické věci, které navíc s vyřešením případu neměly žádnou souvislost. Poslední třetina filmu mě tedy dost zklamala, protože to chtělo vypadat jako, že chce režisér udělat z únosu něco víc. Ono při dobrém zahrání a atmosféře (které zde vskutku byly) stačí film udržet v nastolené civilní rovině. Pokud tam chci přidat něco nelogického, může to znamenat, že si nejsem jistý výsledkem a chci z toho vykombinovat něco víc. V tomto případě si režisér a scénárista vykombinovali o jednu hvězdu méně než čtyři mnou bezprostředně po zhlédnutí filmu dané.

Ono je velmi těžké natočit takovýto příběh poutavě, napínavě a především reálně. Režisérovi se to ale beze zbytku povedlo. Ke kýženému výsledku mu dopomohl Tom Hanks svým neuvěřitelným hereckým výkonem. Tento herec není coby celebrita nijak výrazný, i jako herec vypadá spíš, že je někde v ústraní. Svým talentem a výkony ale strčí do kapsy velkou většinu těch, co jsou celebritami rády. Film je dost napínavý, pořád se něco děje a atmosféra je taková, že si člověk chvílemi myslí, že je s únosci místo kapitána Phillipse on sám. Co říct k Somálcům? Je celá škála možných řešení problémů, které obestírají černý kontinent. Prvotní je ale, myslím si, vůle chtít změnu, chtít žít. A pokud v těchto zemích budou vládnout armádní vlády a různé junty, nepomůže nic. A už vůbec ne potravinovou pomocí plně naložená loď. To je jen alibi a pokrytectví vyspělých zemí. Jinak, co se týče pirátů, nemám problém s tím, když jsou zastřeleni. Oni do toho s tím jdou a taky by se nenechali dvakrát přemlouvat.

Tato česká pohodová rodinná komedie se stala kontroverzní potom, co byla vyhlášena českou komedií století. Já s tím také moc nesouhlasím, jenže je také velká část publika, která ano. Jsem přesvědčen, co se komedie coby žánru týče, byly natočeny lepší. Tento film hraje na rodinnou notu, proto si myslím, že by mu spíš slušel titul „rodinný film století“ nebo tak něco. Proto ale, že nesouhlasím s jeho ohodnocením jako „nejlepší komedie století“, nebudu proti němu brojit, kritizovat ho a dávat mu méně hvězd, než kolik si právem zaslouží. Ruku na srdce, tento film viděl každý dospělý minimálně dvakrát a to už přece svědčí dost o jeho oblíbenosti. Co se hodnocení filmu týče, myslím si, že zde byl komediálně (i když někdy dost vážně) vyobrazen nekonečný boj dvou pohlaví o to, kdo lépe zvládá manželské povinnosti a manželství vůbec. Já jsem dalek toho, abych zde (ale i někde jinde) hodnotil, kdo je v manželství lepší či užitečnější – zda muž nebo žena. Pevně si ale stojím za tím, že každý do manželství vnáší to své a tak by to taky mělo zůstat. Obě dvě pohlaví jsou stejně důležitá jak pro manželství, tak pro výchovu dětí. Poslední větu jsem napsal s rezolutním úmyslem ve světle „moderního“ světa, který se snaží na stejnou úroveň postavit soužití či dokonce manželství homogenních párů.

Úvod filmu byl velmi dobrý a myslel jsem si, že tímto směrem se bude i ubírat. Bylo by velice zajímavé sledovat utkání dvou medicínských přístupů devatenáctého století. Tedy přístupu konzervativního (např. pouštění žilou) a přístupu nového, modernějšího, avšak v té době ještě obecně neprověřeného. Místo toho se mladý doktor plný elánu a nabitý moderními vědecko-medicínskými směry uchýlí k ukájení starších žen drážděním jejich přirození. Ano, i zde se jednalo o nový postup, avšak nemyslím si, že až tak medicínský. Ony ženy totiž byly pokládány za šílené, což by se dnes dalo označit slovy jako neukojené či manžely zanedbávané. Vše vlastně vedlo k vynálezu umělého penisu (robertka), což zajisté mělo, a má, blahodárný vliv na další a další generace. Nemyslím si ale, že v tomto případě jde o nějaký převratný medicínský objev, byť je sexuologie jednou z medicínských disciplín. Dávám tedy tři hvězdy a to proto, že bych si přál, aby se film ubíral spíš tak, jak jsem popsal v prvních třech větách.

Jedna věc je, jak se tento film líbí jako životopisný film. Druhá, jaký má člověk na Matku Terezu názor. Protože věřím tomu, že to v hodnocení filmu hraje u mnoha diváků zásadní roli. Já hodnotím film třemi hvězdami, protože jsem viděl lepší životopisné filmy a proto, že nemám na osobnost Matky Terezy a její život vyhraněný názor. Vyhraněný v tom smyslu, že ji nekritizuji za někdy až fanatismus. Také si ale nemyslím, že by svým dílem nějak zásadně změnila svět. Považuji ji za člověka, který svůj život odevzdal Bohu a chudým a bezmocným. Jako člověka, kterých by mohlo být na světě víc.

Pokus o flashbackovou komedii, který se povedl. Kolikrát si už člověk (a mezi námi chlapy především) říkal, že by se vrátil v čase, ale se svým nynějším mozkem a zkušenostmi. Říkám mezi námi chlapy především, protože dohra v parku na lavičce s lahví vína by dopadla tak, že by to neskončilo jen přespáním u kamarádky. Chlap s možností vrátit se v čase by nadělal mnohem víc parády než zamilovaný romantik Jirka Mádl. Každopádně komedie to je celkem vtipná a dost úsměvná. Především ta možnost vidět do budoucnosti. Jo, někdy si tak říkám, že by stačilo mít v ruce výtisk zítřejších novin. Nemusím vysvětlovat, kolik peněz by se dalo vydělat na sportovní rubrice. Herecké výkony byly sympatické. Jen ten Jirka Mádl, když stiskne rty, jako byste namalovali mořskou vlnku.

Bezpečně největší vánoční zklamání. Už podle upoutávek jsem věděl, že tomu tak bude. Ze srdce totiž nemám rád pohádky, kde je povětšinou tma a vládne v nich ponurá atmosféra. Ani Pavel Liška nebyl schopen tuto pohádku dostat výš. Tvůrci dokonce vsadili na Karla Heřmánka coby vládce podsvětí. Proč taky ne, když jako vládce pekel se v pohádce „S čerty nejsou žerty“ osvědčil královsky. Jenže to by tato pohádka nesměla být tak uměle pitomá a … temná. Nevím ani, která chytrá hlava s citem pro duši pohádkového labužníka vymyslela tak stupidní tři úkoly. Nebo spíš realizaci jejich plnění. Vše bylo tak laciné a hloupé, až je mi toho fakt upřímně líto. Vánoce 2012 ale považuji za úspěšné, protože dvě ze tří nových pohádek, které ČT nabídla, ode mne dostaly krásné čtyři hvězdy.

Lidský film o otci, jehož dcera po smrti matky přestala mluvit. V této bolestné situaci hledá otec způsob, jak vše vrátit do původních kolejí, k čemuž mu pomůže chůva v podání Whoopi Goldberg. Film byl pro mě příjemným překvapením. Jen prostě nedokážu skousnout milenecké duo Liotta – Goldberg. Tito dva by se k sobě nehodili ani v horroru. Jenže když nad tím tak uvažuji, byl zde zřejmě zdůrazněn fakt, že chci-li dítěti najít někoho, kdo je schopen alespoň částečně mu nahradit matku, a s kým si dítě rozumí, láska a vzájemné pochopení pak přijdou tak nějak automaticky a přirozeně.