zdenny

V době svého vzniku (a vzhledem k mému tehdejšímu věku) bych tento film hodnotil silněji. Jenže, když se na to podívám dnes, nemůžu stoprocentně říct, že jde o taneční film. Akcí tohoto typu tam fakt moc není. Film není stoprocentně ani o tom, že dokážete vše, co si předsedáte. Na to byla hlavní hrdinka moc nesmělá a nerozhodná. Castingovou zkoušku jí zařídil její přítel. Takže se dá říct, že kdyby jej nebylo, roztomilá dívka by dodnes dělala svářečku. Jinak byl film nabitý nestárnoucími osmdesátkovými hity.

Skvělá Jiřina Jirásková se vrací na panství svého rodu, které ji po roce 1948 zkonfiskovali komunisté. Film nám předestírá protiklad nonšalance, vzdělání a morálních hodnot proti zvůli, komunistického zapálení pro věc a chuť zničit vše dobré, co komunisté svým revolučním chováním ukradli.

Když se před kamerou setkají naše dvě filmové Jiřiny, vždy z toho vzejde něco velkého. Nejde o rozpočet a materiální hodnotu filmu. Jde o vychutnání si filmové spolupráce našich legendárních hereček. Tento obyčejný film je o přátelství, důvěře a čistých úmyslech … a o herecké virtuozitě.

Dokud se nějaký film dotýká fotbalového Liverpoolu, musím jej prostě vidět. Není to sice ryze sportovní film, nicméně je to film o jedenáctiletém fanouškovi FC Liverpool, který udělá téměř vše pro to, aby se dostal z anglického kláštera pro sirotky do tureckého Istanbulu na životní zápas snů svého milovaného klubu. Tento rodinný film má jiskru, vtip, dojemné momenty a pro fotbalové fanoušky a milovníky FC Liverpool i pár záběrů ze zápasů tohoto slavného klubu.

Nejzákladnějším problémem a chybou tohoto filmu je, že má přídomek „rodinný“. Rodinu tvoří rodiče a děti. Zajímalo by mě, jak velké části dětského publika se tento film líbil. Prostě nevěřím tomu, že byl dětským publikem přijat. Jestli se pan režisér rozplývá nad tím, jak byl kdysi němý film nádherný a jestli mu vzdává tímto způsobem poctu a hold, je jeho věc. Věcí dětského publika ale je, zda se jim tento „rodinný“ film líbí čí nikoliv. Musím přijmout, že se tento víceméně snový film líbí dospělému publiku, jinak by přece neobdržel na csfd tak vysoké procento hodnocení. Hodnocení je věcí každého jednoho z nás. Přesto ale nedokážu pochopit, jak se tolika lidem může líbit film o ničem, film prakticky bez děje a film, jehož hlavní dětští představitelé jsou strašně nesympatičtí. Těšil jsem se, že se bude jednat o kouzelný příběh kluka, který objevil něco nevídaného. Těšil jsem se, že si tento příběh s rodinkou perfektně užijeme. Místo toho jsme lekali nudou a o závěr jsme už neměli zájem. Takový super zážitek nám dokázala předložit jedna z režisérských legend. Na filmu byla úchvatná pouze výtvarná stránka.

Filmy, kde se hlupákovi bez alespoň trochu přijatelné motivace vše daří, nemohu mít rád. Logicky – mám-li šest lidí a každého v jiné místnosti, je velice zajímavé, že vrah se nachází v jednom čase prakticky v každé z nich. Klasická vyvražďovala bez kapky logiky. I v horrorech musí být logika. A myslím si, že především v nich. Jestli se takováto bezdušnost jako jednohubka někomu líbí, protože u toho nemusí alespoň trošičku zapojit mozek, budiž. Já pro takovéto hovadiny pochopení nemám.

Božský Sly a jeho perfektní vystoupení v klasickém střetu dobra a zla ve vězeňském prostředí. Ředitel věznice nesnášel jednoho vězně a proto se rozhodl na poslední půlrok udělat ze života peklo. Vězeň se dlouho nenechal zviklat, až do chvíle, kdy byl zabit jeho kamarád a především, když mu bylo dáno na vědomí, že jeho přítelkyně bude znásilněna právě propuštěným vězněm… Film o lidské cti, přátelství, nenávisti a zradě.

Takovéto filmy mám hrozně rád. Snad se mi pro ně jednou podaří vymyslet škatulku a trochu více je definovat. Každopádně mi velmi připomínal „Fargo“. A to především sněhovou krajinou, malým vidláckým městečkem a kamerou. V tomto filmu můžeme vidět, že i „jednoduchý plán“ má své trhliny. A ty se objeví z celkem jednoduchých důvodů. Někdo prostě není schopen udržet jazyk za zuby, někoho žere svědomí a někdo naopak chce moc a za každou cenu. Vlastně, když to všechno shrnu, můžu jednoduše říct, že kdo chce vše, nemusí mít vůbec nic a zaplatí tak vysokou cenu jakoby chtěl desetkrát tolik. Film má velmi podobnou zápletku a dějovou linii jako film „Šest pohřbů a jedna svatba“ – a právě z těchto filmů já dokážu být velice unešený.

Bože, jak já jsem se těšil na Arnoldův comeback. A proto jsem ihned po zhlédnutí v kině hodnotil čtyřmi hvězdami. Jenže, přestože jsem největší fanoušek Arnolda pod sluncem, musím si dát jako správný recenzent ruku na srdce a hodnotit bez emocí a pokud možno co nejobjektivněji. Nebudu říkat, zda byl film očkový nebo béčkový, rozhodně nebyl drahý. Nebyl špatný, ale nebyl až tak akční. Především si ze sebe dělal legraci. A to vše jen proto, že Arnold není v takové formě, v jaké můžeme vidět jeho celoživotního akčního rivala Sylvestera Stalloneho. Já jen věřím, že další jeho filmy budou akčnější v tom smyslu, že půjde skutečně a pravou syrovou akci. Vím, že v 66 letech toho po Arnoldovi možná chci dost. Vím ale také, že on se do excelentní formy dostane. Filmů má na to v plánu dost. Na otázku ve filmu „jak se cítíš?“, Arnold odpovídá „old“. Tím řekl pro tento film vše. Pravdou ale je, že závěrečná bitka na mostě nadprůměrné parametry splňovala. A to je příslib pro další Arnoldovy filmy.

Už úvodní scéna na pohřbu napověděla to, co bude Liam Neeson říkat ve scéně skoro poslední. Proto by se dalo natočit bezpočet dalších dílů, dokud nebude celá tato albánská rodina vymazána z povrchu zemského. Jen se obávám, že každý další díl (včetně tohoto) bude už jen horší a horší. „Jednička“ byla super, „dvojka“ prakticky o tom samém – jenže žádná inovace a invence. Snad už by to tvůrci měli nechat být. Za zmínku stojí věta albánského otce, který nikdy nepřipustil, že by jeho rodina a jeho lidé byli špatní. Ono jde o to, že Albánci takoví jsou. Oni můžou dělat lidem zle, ale běda, pokud si to někdo nenechá líbit. A když řekl: „Předhodím tvoji dceru nadrženým chlapům, kteří ji tolikrát znásilní, že z ní zbude jen kus masa, které nebude žrát ani pes“, tak to mě braly mory. A přesně takoví tito albánští kozí pastevci jsou. Tito Jagoši, arabové a lidé z bývalých sovětských republik. Neváží si lidského života, žena je pro ně jen majetek, atd. atd. Závěrem bych chtěl velmi silně zdůraznit, že nejsem xenofob a podněcovatel k etnické nenávisti. Také zdůrazňuji, že rozhodně nemám na mysli všechny obyvatele těchto národů. Jen jsem si jistý tím, že většina této pakáže, která se k nám dostala po roce 1989, splňuje tyto parametry dokonale.