Sysel_CZ

Tenhle horor se ke mně dostal díky tak trošku podvodným praktikám firmy Mido - na obálku totiž neumístila nic kromě českého názvu, který ovšem nekorespondoval s ničím, co jsem si z asijské hororové produkce pamatoval, a tak jsem tedy koupil zajíce v pytli. No, stále nemám rád thajské horory, jak jsem se mohl přesvědčit. Průběh filmu je klasicky thajsky kašovitý, scény se náhodně mění za naprostého ticha, najednou zaburácí housle, odněkud vyrazí hlava nebo ruka a film ztichne a pokračuje úplně jinde. Ach božínku. Jednou jsem se opravdu leknul, ale kdybych se chtěl lekat, tak jdu na noční procházku do ghetta a nekoukám na horor :) Když konečně přišel zvrat, který jsem vytipnul už po 10ti minutách (a fakt jsem nečekal, že se strefím!), tak to šlo do kytek úplně. Člověk neví, komu má fandit, protože každý se nějak chová a občas udělá něco proti rozumu selskému, svému i proti vlastnímu charakteru, jen, aby byl šok. A co bylo nejlegračnější? Když se nad tím zamyslíte zpětně, tak ten duch tam nebyl vůbec k ničemu... Vystřihněte ho, a film skončí stejně. Pro takové věci existuje krásné slůvko a já ho mám moc rád...

Zpracování Nankingu je podle mě daleko od dokonalosti, a právě to ho tlačí na stupnici dolů. Jsou tu neochvějné klady, silné okamžiky, úplný závěr s fotkami, naturalističnost některých scén. Ale jsou tu i ty zbylé věci, nějaké ty samoúčelné scénky, ale hlavně to, že ve filmu se sice mluví jen o Nankingu - a přitom se o něm nic nedozvíme. Vskutku, historii 2. světové války v Číně mám celkem zvládnutou, a tak mě přímo 'uchvacovalo', že, krom pár vět na začátku, ve filmu není nic. Jediná zobrazená souvislost je, že 'je válka', a tak vidíme jen choulící se uprchlíky a ďábelské Japonce bez duše. Je to sice příběh zaměřený na osudy konkrétních lidí, ovšem je to snad první příběh nějakého masakru, který diváka nutí, aby po filmu šel do knihovny a sám si zjistil, o co že ve filmu šlo - kromě toho, že jedna parta vyvraždila druhou. Řeknu to takhle, to, že Japonci dobyli město a popravovali, se stávalo pořád; dozvíme se ale ve filmu, proč koukáme právě na Nanking? :) Ten konec hodně přidal dopadu, jinak bych šel níž, ale tohle tomu doopravdy odpustit nejde.

Noční můra z Howlova hradu se stala skutečností a velký mistr zřejmě ke stáru našel své druhé dětství. Jenomže v dětství se příběhy hezky prožívají, ale špatně vymýšlejí. V první polovině se mi Ponyo ještě líbila, bylo to hezké, barevné a pořád tu byly narážky na něco neznámého, co se snad rozvine v děj. V druhé půlce ovšem přišlo ono Howlovské vystřízlivění, kdy se děj nekoná a všechno se jen změní v přecukrovanou limonádu, kdy se mají všichni moc rádi. Postavy mění svoje charaktery tak, aby byly ještě sladší než v první polovině, žádná gradace, žádné napětí. Znatelná věc z hlediska příběhu je absence jakékoli sebemenší záporné postavy, vím o tom své. Dobré a zlé jsou relativní pojmy, a když je všechno z cukru, bez toho, abyste poznali hořčici, se vám cukr rychle zají; nejde postavit pěkný příběh bez něčeho záporného, bez opěrného bodu. To, co ve snímcích studia Ghibli vždycky působilo jako ambrózie, tedy splynutí poetičnosti a slušného stupně uvěřitelnosti, je tu k nenalezení, ze záplavy, která nejspíš musela vyhladit 50% světového obyvatelstva (ano, vím, že by se to nehodilo do příběhu, ale taková věc musí bliknout v hlavě i každému dítěti, co se aspoň jednou v životě koupalo) mají všichni upřímnou radost a málem z toho neudělají národní svátek. Když se objevily titulky, tak jsem si pomyslel, konečně. Asi už se nikdy nedočkáme snímků tak kvalitních, jako se u Ghibli tvořily dříve. Tohle je pohádka tak přepohádkovaná, že bych ji doporučil dětem tak ve věku 3-4 let, a ano, to sám o sobě není kaz - mně ale 3-4 roky už dávno nejsou. A proroctví na závěr, jestli autor udrží linii, příští snímek bude japonská verze Teletubbies a jestli se tak bude i předem tvářit, bude se už muset obejít bez jednoho věrného diváka.

Tak tohle je perfektní psychoblábol. Ne všechno je zlato, co se třpytí, a aby byl film opravdu psychologický, musí obsahovat psychologii - ne náhodné nesmyslné akce, u kterých si asi divák má říct, aha, tohle udělali, protože je to psychodráma a jsou na hlavu, aha. Kdyby jenom to, nemá to spád, nemá to atmosféru a WTF okamžiky opravdu jako kladné body neberu.

Jsem hrozná měkota, protože tomu dávám 4 místo 1, což jsem měl v plánu po většinu předlouhé délky filmu. Ono se vlastně všechno zajímavé stane v prvních 10ti minutách a pak jenom sledujeme dlouhý, obyčejný život někoho, kdo kromě úvodní premisy není ničím nijak zvlášť zajímavý. Myslím, že udržet ty 2 hodiny pozornost je výkon až nadlidský, protože i přes některé hodně působivé scény se jednoduše nic neděje. Leč závěr bere vše a posledních 20 minut je cosi, co by bez těch 2 hodin ničeho nemohlo fungovat, a předchozímu utrpení dalo smysl; nemůžu dát 5, ale jelikož jsem měkota a film mě nakonec přecejen dostal, můžu dát jen skoro5.

Hodně zajímavý animovaný film z dob dávno minulých, který je ještě o dva stupně temnější než autorovo předchozí dílko. Zatímco ve Watership Down přecejen svítala skrz příběh naděje, v Plague Dogs je jí pomálu, a to, co tu máme, je prostě jen krásně a bajkově-realisticky zpracovaný krutý příběh o životě a snech dvou ubohých psů. Jelikož jsem měl tu čest vidět, co je a co není v sestříhané a nesestříhané verzi, můžu říct, že v plné délce rozhodně nejde o pohádku pro děti, a přesto má tenhle drsný příběh punc jisté poetiky, atmosféru, která se do mě zažrala a jen tak mě nepustí. Prostě dokonalé, smutné dílo z animační minulosti, které zůstává zřejmě jedinečným a ojedinělým až dodnes.

Překrásná melancholická retrospektivně roztříštěná záležitost, která mě hodně mile překvapila. Šanci dostala vlastně proto, že tu byla možnost, kdy se film vyhne korejským klišé, a povedlo se. Možná, že v nemainstreamových filmech dříme netušené blaho, ale každopádně, Light Sleep je takový hezký zasněný zážitek napěchovaný tichými emocemi, a to emocemi všeho druhu. Po skončení jsem nevěděl, jestli jsem z toho všeho rozesmutnělý nebo mi je naopak dobře, jisté ale je, že emocionální otisk určitě zanechat dokáže. Jenom to asi nebude pro každého, protože ne každý zvládá postavit příběh z časově roztříštěné mozaiky - nicméně, výsledné puzzle je prostě okouzlující.

Tak jsem to zase jednou zažil, ten pocit, kdy ještě v kině nevím, jestli se mi to líbilo nebo ne, a s každým krokem z kina jsem si jistější, že ne. Ten film se nemůže rozhodnout, jestli chce nebo nechce být Star Trek. Děj není startrekovský, většina reálií je v rozporu se světem ST, atmosféra je na hony vzdálená ST. Ano, ST atmosféra tu ale je - je tvořená samoúčelnými, zbytečnými scénami. Úroveň zbytečného fanservisu je v tomhle filmu neskonale vysoko, něco takového bych čekal u filmu Uwe Bolla, ne u něčeho, co má být pro fanoušky... Ale tak, on by to nebyl špatný film. Přejmenujte Hvězdnou flotilu, dejte jiná jména postavám, přetvarujte lodě a dostanete vcelku pěkný sci-fi film; jako milovníkovi Star Treku (obecně) mě ale z tohohle filmu bolí u srdce. Úroveň WTF scén je prostě moc, moc vysoko a jednu hvězdu nedám jen proto, že to bych tomu zase křivdil; leč čeho je moc, toho je příliš. Je to samoúčelnej blaf. A nechat si zadní vrátka s tím, že je to alternativní realita - to pak ale stejně znamená, že to Star Trek není, je to nějaká alternativa k němu. --- viděno podruhé, jinýma očima. Jako sci-fi vážně dobré, takže hodnocení musím zvednout. Star Trek to ale je jen na oko a u filmu s tím názvem je to velká chyba.

Film vpravdě cimrmanovský, protože je složený ze dvou jeho hlavních operetních prvků: prvku očekávání, a prvku zklamání. A vskutku, krom toho, že se v něm nic nedělo, tak nejvýraznější části byly ty, které se zatvářily napínavě - a ono se nic nestalo. Jeden bod za scénu s kontejnery a jeden bod za to, že to zase nemůžu paušálně označit za blbost; ale určitě vím, že se k tomuhle už nikdy nevrátím.

Co u filmů opravdu nemusím, jsou předsudky, odsuzování a opovrhování předem; proto jsem rád, že si nečtu před koukáním cizí komentáře. Protože tohle tak špatné zdaleka nebylo; nešlo o žádnou supervěc, ale určitě to byla nadprůměrná fantasy s mnohými kladnými i zápornými body. Největším kladem ale pro mě bylo, že je mi vcelku jedno, kdo to točil nebo netočil, a určitě nevěnuji svůj komentář věcem, o kterých by ani ostatní nepsali, točil-li by to někdo jiný... Je to prostě průměrný filmek, pro někoho pod-, pro někoho nad-, podle žánrových preferencí. Jen pro milovníky jmen je to asi odpad.