Vampireman

Asi nejlepší film na téma československých politických procesů 50. let, ve své komplexnosti - Costa-Gavras netočí jenom děj (události), ale především myšlenky a význam, díky čemuž má L'Aveu největší výpovědní hodnotu o době a náladě, která není ve filmovém přepisu zatížená sympatiemi strhávajícími vnější pohled.

Polský Josef K v halucinačním oparu umírajícího Krakova svádí marný boj sám se sebou ve snaze najít světlobod svého počínání. Prostřednictvím sugestivní ruční kamery (a jejích mikroskopických pohledů), absurdních cákanců krve, paranoidně roztroušeného syžetu a nechutně mrazivých lokací dovede Třetí část noci přenést na jedince vzácnou a podmanivě odpornou atmosféru druhé světové a neschopnosti vymanit se z točícího celku. Ačkoli je Třetí část noci především psychologický horor, krvavé záběry vší by obstály jako solidní monster film.

Neheroizovaná 80. léta s melancho-realistickým výstupem. Způsob, jakým jsou jednotlivé díly sliňovány v homogenní celek na mě působí mnohem příjemněji a výpovědněji než striktně formované díly běžných sitcomů. Nehledě na fakt, že skutečně žádný díl není násilně řízen za účelem crowd-pleasingu. Škoda a hanba, že to dozajista mělo za následek konec seriálu. Zároveň se u mě jedná o prvního Apatowa, proti kterému nemám výhrad.

Je otázka, jestli takhle krkolomně psaný scénář má jít podvratně ruku v ruce s vyzněním filmu, anebo se jedná o Romerovu vyčerpanost. Připomínání evidentního (teď jsme v nemocnici, teď jsem zastřelil třetího chlapa), hlášky stylu A nebo B, A protože B, A a tudíž B apod., flashback na událost 10 vteřin ... vše diváka nutí neomylně věřit předkládanému, přičemž mediální ostražitost je jedním z témat filmu, ale z filmového hlediska působí neuvěřitelně hloupě ... ještě jsem se úplně nerozmyslel na kterou stranu se přiklonit. 5/10.

Unikátní otevřená výpověď o společnosti a točení filmů v dlouhoformátovém vyprávění jenž kromě významného obsahu disponuje i značným množstvím hodně hořce vtipných hlášek (zejména Milota je boží). Že Sametovou kocovinu (jak výstižný název) odmítli kritici pochválit a ČT pouštět, díky čemuž upadla v totální zapomnění, je pomalu na klasifikaci polistopadové trezorovky. Technická stránka věci je ale fakt neuvěřitelně hrozivá (amatérská). Prosté záběry na mluvící hlavy sice zvyšují napětí, ale při délce dokumentu (bezmála 150 minut) jsou už poměrně únavné. Do toho Buchar furt nesmyslně ostří, když by neměl, a málem jsem vyprskl smíchy, když se režisér Vachek nejdřív půl výpovědi topí ve tmě a pak dostane do obličeje plnou dávku kamerového světla, které je následně ještě korigováno (tolik k tomu zdejšímu "populárnímu" tématu nasvícení). Dalším rušivým elementem je střih, který někdy nenechá postavy ani domluvit, ale nakonec jsem zvolil cestu 5*, kdy budu Sametovou kocovinu hodnotit především pro její obsahovou hodnotu.

"A co tady chce tenhle pán? Nó jo, jde mě rozřezat." Tučné mínus Ponrepu za verzi se simultánním dobovým dabingem stylu "Ahoj, já jsem Helmut, opravář komínů," kterou pouští svým divákům. Když si John Gielgud strkal čípky do "rekta" tak jsem už fakt v kině vyprskl smíchy. K plnému pochopení a hlavně vychutnání jedinečné Resnaisovy režie jsem si film musel doma pustit ještě jednou. Prozřetelnost je vzácný filmový klenot mezi jehož hlavní klady patří, že nebere ohledy na nikoho a na nic. Nejen Dirk Bogarde rajzující po hororově-Kubrickoidním baráku za doprovodu temného Miklóse Rózsy je opět po delší době z mysli nesmazatelný obraz.

První z velkých a atraktivních seriálů. Klasických Lynchovin se nemá cenu bát, pokrývají pouze úvod druhé série a její závěr a nejsou nikterak komplikované, jen maximálně děsivé. Celý závěrečný díl seriálu je jedinečně odzbrojující. Ale nejvíc odzbrojující je Frank Silva - v životě se mi nestalo, že by mě pouhé zjevení padoucha na plátně přivodilo takové mravenčení. 4* jenom pro hluchost některých dílů (např. zbytečná nadstavba Jamese).

Film o Hollywoodu jakožto temné mašinérii a hmoždíři lidské osobnosti a kráse úniku do snů/iluzí v jedinečné výtvarné Lynchově atmosféře (přesně na takové filmy se chci dívat) s rozbitou narativní strukturou podněcující diváka k aktivnímu sledování. Když jsem Mulholland Drive viděl poprvé před 65 měsíci, nebyl bych schopen explicitně vyjádřit oč přesně ve filmu šlo, ale byl jsem jím fascinován, neboť jsem do té doby neviděl nic podobného. S druhou projekcí si myslím, že jsem do podstaty filmu pronikl a dopřál jsem si tak komplexní zážitek. Tvůrčí motiv Mulholland Drivu je navíc podobný z předchozího Lynchova filmu Lost Highway, jen více mozaikovitý.

Lost Highway je film temný, melancholicky rozvláčný, násilný, brilantně natočený, mrazivě atmosferický, poměrně snadno interpretovatelný i skrze jednotlivé repliky postav (tedy tím nejjednodušším způsobem), obohacený o stylový soundtrack a neskutečně poutavý - Lost Highway je první film, jenž jsem si po zhlédnutí pustil okamžitě znovu. Btw. pokud někoho zaujaly videokazety na začátku, doporučuji Hanekeho film Caché (2005).

Madisonské mosty jsou přeci jen americkým romantickým (velko)filmem a jako takový by zřejmě neuspěl model nemorálního Roberta - čím dál víc patetičtější finále tuto možnost dosti rozptyluje a rámcuje do kolonky "zbytečné". Ale je to jediné, co bych vytknul. Z žánrového hlediska jsou Madisonské mosty citlivě romantické a atmosfericky fungující nejen díky Meryl Streepové. Eastwood je prostě skvělej režisér a jeho styl mi sedí - vše je pečlivé a neuspěchané, scény proto trvají hodně dlouho a důraz je kladem především na dialogy. Proto se mnohým zdá film nudný a zdlouhavý, ale to je nepřipravenost filmového diváka. Děj stupňuje jak má a dovede postulovat i řadu jiných otázek. Jedna za všechny - film krásně ukazuje jak se civilizací vzdali lidé jisté svobody (kterou Robert zakusuje běžně, do kontrastu se dává úsek kdy vypráví o Africe) kvůli např. bezpečí a jaké neduhy to s sebou nese - všichni v městečku vědí o něčích poměrech a kompletně dotyčné odsoudí. Žeru to za 90%.