Ukrizku

Vztah Jimmiho a Patricka mi přišel mnohem zajímavější než ústřední milostná zápletka. A pak už jen podotýkám, že krom Jimmiho byli všichni ti chlapi příšerně škaredí a ve svých postojích odporně uniformní. Otázkou je, nakolik to museli hrát.

Nakonec s námi zůstanou cizí lidé a to je na tom to nejsmutnější. Tady se krutě ukazuje, jak osamocen člověk v umírání může být.

Spíš nežli o hudebním poutu je to o poutu svobodomyslnosti, touhy po změně a odklonu od triviality všednosti. Ti dva - Keith a Sophie jsou opakem Lauren a její matky, protikladem ustrnutí v hmotě a povrchnosti. Nic zásadního se nestane, ale visí to celou dobu ve vzduchu a to mě bavilo. Sophiina výjimečnost vynikla na pozadí Keithovy obyčejnosti a to spojení bylo příjemné.

Milé, po X té opakující se téma, jen hezčí o Aljašku. A možná mi vadilo, že Sandře scénář nepřiznal vyšší věk. To by filmu neublížilo, ba naopak. Protože je vidět, že je pomalu ve věku své filmové tchyně.

Kdo zase překládal ten název? Vždyť původní je trefný a ten český trapný, naprosto nevhodný! Jeden by se na takovou zajímavou záležitost ani nepodíval. Přitom: skvěle zahraná, dialogická vztahovka. Taková ta nenápadná komedie, kterou si pustí dospívající dcera (třeba kvůli Jennifer nebo kvůli tomu pitomému názvu), zívá u ní, ani trochu se nesměje a vy to máte jako kulisu k práci. Do té doby, než slyšíte ty skvostné manželské rozhovory. A když vaše dítě v polovině odchází že je to nuda, vy si ten film posunete na začátek, odložíte práci a užijete si ho v každé jeho maličkosti.

Patetická, amerikanistická opičárna. Téma: uniformní onanie. Hlavní role: slaďouš, gorilák a bambusák - v rámci multikulturního všebarevného zastoupení. Romantická zápletka: náhodné dvojité setkání s "překvapením". Hudba: hu, hu, hu, raz dva tři. Kamera: nekonečné neodolatelné pohledy. Scénář: podle stejnojmenné knihy Hra na vojáky. Střih: maximální počet úderů do břicha za minutu. Smysl vidět film: ?

Moc pěkná vztahová záležitost mezi sympatickými lidmi v krásném prostředí na pozadí tragédie. Vlastně těch tragédií tam je víc, jen ta jedna už nemá žádnou perspektivu a v tom je to zajímavý film. Ve spoustě vtipných situací je ukrytá lítost nad obvyklým "co by kdyby". Ze 154 minut 100 minut radosti a 54 minut smutku.

Pár milých a vtipných okamžiků při sklence dobrého vína se dá, ale častěji je to pohádka, která v námětu zneužívá barvu pleti a zdravotní znevýhodnění. Ještěže to lidi s odchlípnutou sítnicí nemohou vidět.

Ben byl opravdový, Sreyko půvabná a ve svém úsilí získat materiální jistotu urputná. Látka zajímavá, zpracování rozvláčné až nudné. HIV zůstalo v pozadí národnostní vztahové duality a síly lásky. Ona mohla jedině získat, takže to je celé o tom, co ztrácí Ben. Nebo možná, že ne.

Never more!