Grogan

Replikátoři byli na začátku zajímavější než Goa'uldi, byly to prostě jen mašiny, které neměly na práci nic jiného než se množit a tím ničit všechno kolem sebe a bylo daleko těžší je zničit. Zároveň je scénáristé šikovně zakomponovali do příběhu tak, že představovali větší hrozbu, ale z logických důvodů se věnovali vyspělejší asgardské galaxii a my s nimi museli bojovat v naší galaxii nebo přímo na Zemi jen výjimečně, jejich objevení mělo vliv i na náš vztah s Asgardy a jejich pomoc v boji s Goa'uldy. Tahle epizoda, kdy hned na začátku jeden replikátor vyhladí celou posádku (skvělý napínavý teaser, skoro jako z Akt X), tuhle hrozbu po úvodu v minulém díle dále rozvádí. Linie Carterové ukazuje, že se lidé musí o tomto novém nepříteli učit a že Replikátoři se ze svých chyb umí poučit, takže zdejší malé vítězství v dlouhodobém měřítku nic moc neznamená, ponorka zase nabízí trochu akce a tady ještě není závěrečný transport od Asgardů v poslední vteřině otravným klišé (jako v 9+10. sérii). Přesto tenhle season opener nepatří k mým nejoblíbenějším, hadi byli možná horší nepřátelé, ale díly s nimi mě většinou bavily více. Co mě v téhle epizodě vadí, jsou neustálé narážky, zdůrazňující heroičnost SG-1 ("už jsme zase zachránili svět", byla to úplná hračka", "už vám ta záchrana světa zevšedněla?", "zvládli jsme to docela dobře") nebo scény, kdy je divákovi přímo (instalace druhé brány trvala dlouho, protože na tom nedělala Sam) nebo nepřímo (major Davis nedá rozkaz k odpálení ponorky, dokud mu to Daniel Jackson milostivě neodkýve) podsouváno, o kolik jsou členové SG-1 lepší/důležitější než další lidé spolupracující na programu brány. Mimochodem, v minulém díle mi vždycky vadilo, že si SG-1 jen tak vzala bránu pro svou záchranu na Thorovu loď, co kdyby jiný SG tým byl ve vesmíru v úzkých a musel se rychle evakuovat na Zem? Skončili by na dně mořském, ale to je asi v pořádku, co? Možná si to tvůrci zpětně uvědomili a snažili se to zalepit Hammondovou větou "momentálně venku žádné týmy nemáme" (to ale byla náhodička, co?)

O hodně lepší než předcházející část, hlavně proto, že se tu už tolik neřeší vztah Jolinar/Martouf/Carterová, dokonce je tady jejich vztahový propletenec částečně vyřešen. Máme tady rozvíjení charakteru pro Sam, kdy vidíme něco z jejího vztahu s otcem, což pro mě byla u ní oblíbená linka a podobné scény nám ukazují, jak moc se jejich vztah změnil poté, co Jacob dostal druhou šanci na život. I Martoufovy a Danielovy pokřivené vzpomínky slouží k nějakému účelu, u Martoufa jde o již zmíněné řešení vztahu s Jolinar, u Daniela pokračování dějové linky z Forever in a Day. Jen ten Jackův flashback s Charliem mi přišel takový zbytečný a do děje nic nepřinášející, že si Jack vyčítá jeho smrt, to není nic nového. Teal'c byl skoro celý dvojdíl od ostatních oddělen, ale alespoň dostal heroické zachránění zbytku týmu. Sympatický mi byl i charakter Aldwina, i přes jeho pragmatismus v řešení situace (to ale vypadá jako filosofie všech Tok'rů než jeho osobní postoj). Smíšené pocity mám z odstranění Sokara a návratu Apophise na post hlavního záporáka. Jak jsem zmínil, po tom humbuku, který se kolem Sokara dělal od začátku 3. série, pak jeho konec byl hrozně rychlý a jednoduchý, přitom potenciál měl obrovský a image ďábla mu seděla. Na druhou stranu, Apophis má výhodu osobního nepřátelství s celou SG-1 (to až do Baa'la jiný Goa'uld neměl), což bylo vidět i v tomhle díle a po svém návratu už nepůsobil jako taková lama v zlatým oblečku. Pořád si stojím za tím, že kulisy Netu působily jak z béčkového akčňáku a na to, jak měla být Sokarova krev mocná, tak hlavní charaktery (i ten jeden vedlejší) neměly žádný problém její efekt setřást. Celkem solidní 4 hvězdy....

Průměrná epizoda, kde z hereckých výstupů nejvíc zaujme Bronislav Polozcek, snaživý mladý detektiv Dlouhý a záporák Jiřího Bartošky. Okruh podezřelých je tentokrát dost široký, člověk zírá, kolik známých herců se autorům podařilo do jednoho dílu napasovat. Ovšem to závěrečné rozuzlení je tak debilní, to to po sobě žádný scénárista nečetl? V jedné větě říct, že vrah setřel z lahve všechny otisky a zároveň, že jedny otisky tam logicky musely bejt, to si přece navzájem odporuje. Buď měl mít vrah rukavice (jenže podle popisu šlo o neplánovanou vraždu) nebo by setřel otisky všech, tedy i číšníka. Adamovská tradičně zbytečná a z neznámého důvodu s ní policista celý případ konzultuje.

Přátele a jejich skvělý humor mám moc rád, ale jsou určité epizody, které jsou pro mě prakticky nesledovatelné, z jednoduchého důvodu - že se v nich Rachel chová jako tak příšerná a sobecká SVINĚ, že se mi při jejím sledování doslova otvírá kudla v kapse a všechno ostatní to v tu chvíli přehluší. O to horší je, že takových storyline bylo za těch let víc, některé se táhly delší dobu a nikdy jí to nikdo nevyčetl, spíš ji v tom kolikrát ještě chování ostatních povzbuzovalo. Její sobecké chování bylo většinou orientováno na Rosse, v menší míře i na některé z ostatních. Proto to taky komentuji v téhle epizodě, protože být na místě Monicy, tak ji snad kopnu do prdele, ať se vzpamatuje. S Rossem nikdy nic neměla, přitom byl volný celý rok a kdyby se Chandler neprořekl, tak by ji dál nezajímal. A teď se chová, jako by na Rosse měla patent a obviňuje Julii, že jí ho ukradla? A Monica se má cítit provinile, že šla s přítelkyní svého přítele na nákupy a prosit o její odpuštění? A obyčejným nákupem se jí má Monicu snažit ukrást? Tenhle story-arc s Julie byl první, kde se mi Rachel jako charakter naprosto zhnusila (a pár podobných nás ještě čeká). Navíc podle pokrouceného náhledu scénáristů je asi chování Rachel naprosto v pořádku a Julie je tady ta "manipulativní mrcha" (i když se k ní snaží být milá, nikdy nebyl vidět náznak, že snad neupřímně). Podobné díly nemůžu objektivně hodnotit, protože Rachel je pro mě táhne ke dnu, tak žádné hodnocení udělovat nebudu. Jestli někdo její chování omlouvá nebo v tom vidí humor, tak pro mě za mě, ale já mezi tyhle lidi rozhodně nepatřím.

Nemám rád u detektivů předpojatost, že když je někdo urazí nebo jim nesedí, tak hned o té osobě usoudí, že musí být něčím vinná a snaží se je dostat. U Natalie to v průběhu seriálu bylo nejméně třikrát, i tady mi vadilo, jak hned nasazuje na svého bývalého spolužáka, protože "ji na střední rozplakal" (tady cituji přímo kapitána). My jako diváci bohužel od začátku víme, že je vinný, což je škoda, trochu kontroverze a nejistoty bych vedle její "jistoty" uvítal. Nicméně pan Monk jako pečlivý komorník válel a v Seanu Astinovi byste hrdinského Sama z Pána prstenů možná ani nepoznali, toho arogantního zbohatlíka hrál výborně. Je tady pár povinných stupidních náhodiček (oběd u Nataliiných rodičů, kde popíší zločin tak přesně, že v tom Monk hned vidí díry) a chabých důkazů (signál mobilu - ten může být pěkně nepředvídatelný i na stejném místě, tak mohl zrovna náhodou být). Nejvíc mě točil ten závěrečný důkaz - tak záporák ho jen tak nechal rok viset v garáži, i když se ho mohl dávno zbavit. No dobře pro Monka, jinak by se po roce nic nedokázalo.... Nicméně jinak dobrá epizoda, tyhle povinná stupidní vodítka jsou holt pevnou součástí seriálu, takže je zmiňuju spíš jen ze zvyku, v dobrých epizodách je v pohodě překousnu.

Skvělá epizoda, která nám rozvíjí mytologii seriálu (Asgardi a jejich vztah k Zemi, Smlouva o chráněných planetách), představuje nové charaktery - Cronus je typický arogantní Goa'uld (byť dobře zahraný), ale hlavně Nirrti a Yu měli daleko větší potenciál - Nirrti byla jeden z mála Goa'uldů, kteří se snažili na sobě pracovat a vyvíjet se po technické stránce (neviditelnost, pokusy o vyvinutí dokonalého hostitele), zatímco ostatní Goa'uldi byli zaneprázdnění sezením na trůnu a posloucháním toho, jak je lidi uctívají, technologie se až na výjimky nesnažili nijak vylepšovat (napadá mě jen Apophis). Yu byl příkladem pragmatického, možná i "neutrálního" Goa'ulda, který je ochotný spolupracovat s lidmi a držet dané slovo, i když jedná hlavně ve svém zájmu (kdo koneckonců ne, že?). Máme tu také trochu charakterového podhoubí pro Teal'ca, Jacka a Sam, hlavně Jackovu funkci diplomata bylo radost sledovat a později to ještě v seriálu hrálo roli, naopak Samina zkušenost s Jolinar byla později uložena k ledu a s tím i schopnosti, které díky ní měla. Co se týče Teal'ca, tak svou pomstu na Cronusovi dostal a to dokonce v dvojím provedení.

Přijde jenom mě nechutný, že Ted svým dětem vypráví o tom, jak si jednou málem dal (nebo opravdu dal?) trojku? Nevím teď z hlavy, kolik je jim let, ale každopádně je to divný téma k hovoru zrovna od otce (nehledě na věk). Že celá ta historka nemá s tím "jak jsem poznal vaši matku" vůbec nic společnýho, to není nic překvapivýho.

Jednoduchá detektivní zápletka, kde tentokrát celé rozuzlení případu a dané motivace jsou jasné a logické (někdy se tak Monkova série jen tváří), i ten finální důkaz je dost přesvědčivý. Plus Monk v roli nadšeného asistenta trenéra a později náhradního trenéra pobavil ("chci hrát na 110%" - "špatný nápad, navíc matematicky nemožný"). 5 hvězd ale nedám, protože nesnáším ty náhodičky, kterými je Monk obecně strašně prošpikovaný, v některých dílech není jejich kumulace až tak velká, ale třeba tady je jich na můj vkus trochu moc - namátkou třeba tohle: zrovna v tomhle díle dcera Natalie dělá referát o DNA a voila, zrovna DNA je tentokrát pro vyřešení případu nezbytná, smrt by prošla jako nehoda, ale náhodou je mrtvá zrovna Juliinou trenérkou, kapitán si náhodně vybaví starý nevyřešený případ a současný případ vede zrovna k jeho vyřešení, náhodou způsobený požár a superčestná pachatelka, která se chce (oproti většině normálních lidí) přiznat a nechat se zavřít...

Skvělý závěr 4. série, kde se originálním způsobem konečně nadobro postaráme o Apophise. Zase tu vidíme Sam a jejího vědeckého génia, Teal'c tu má skvělou podzápletku (tady byl ještě motiv jaffské pomsty celkem originální a dobře zahraný), Jack tu má skvělé slovní přestřelky s Jacobem, je tady skvělý záporák Tanith v podání Petera Wingfielda (IMHO potenciál tohoto záporáka byl v seriálu těžce nevyužit, dobře zahraný a ta osobní linie s Teal'cem), Jacob je jako vždy plusem epizody, je tu i pár pěkných akčních sekvencí. Pár maličkostí (útěk Tanithe) by se dalo vytknout, ale nic velkého. Jen ten cliffhanger "jsme uvězněni v jiné galaxii a návrat by nám trval 120 let" je trochu úsměvný, něco takového je u hlavních postav seriálu určitě uvěřitelná hrozba, co by si naše galaxie počala bez jediného týmu, který brání náš svět před šmejdem z vesmíru...

Kdysi dávno, když to bylo nové, tak jsem z toho byl nadšený, ale čím víc jsem toho viděl, tím víc mě seriál nebavil a časem se mi začal zprotivovat, až jsem ukončil sledování. Pak jsem ho dlouho neviděl a když jsem se k němu po pár letech vrátil, tak jsem jen nevěřícně zíral, jak se mi takováhle kravina kdysi mohla vůbec líbit. Hodně je tu obšlehnuto z Přátel, které mám opravdu rád, ale zatímco třeba pár Monica/Chandler jsou mí nejoblíbenější protagonisté, tak jejich zdejší verze Lilly a Marshall jsou jedním z nejotravnějších elementů celého seriálu - hlavně Lilly je tak odporná megera, které jsem měl chuť mnohokrát zakroutit krkem. Věcné párování Robin s Tedem a Barneym je podobné tomu neverending příběhu Rosse a Rachel (který byl v seriálu jednoznačně ten nejslabší článek, postavu Rachel jsem jako jedinou opravdu nesnášel), ale je ještě tak 100x otravnější a originalita má být asi v tom, že se tu párují hned 3 osoby najednou. Ale nějaké kopírování Přátel je nejmenší problém. Najednou tu vůbec nevidím vtip, herecké výkony celé ústřední pětky jsou otřesné, 98% epizod nijak nesouvisí s tématem seriálu, nekonečná recyklace vztahů a dějových linek, nejhorší je fakt, že ta parta je skupina tak otřesných, nesympatických snobů, že nechápu, proč by s nimi chtěl někdo trávit čas nebo s nimi sympatizovat (plus to jejich věčný zdůrazňování a naznačování, jaká jsou parta božanů a jak k nim jen tak někdo nepatří, to je fakt otřes) - nedokážu říct, zda je nejhorší ta ulhaná a manipulativní kráva Lilly, dement Ted, teplouš Barney, kterej na balení ženský používá nesmysly typu "převlíkám se za kojence/předstírám, že cestuji časem" (na to mu musí skákat ty nejdutější kusy v okolí) nebo ta sebestředná mrcha Robin (jako její předobraz Rachel). Jediný trochu normální (a to jen na začátku, po svatbě s Lilly to s ním taky šlo pěkně z kopce) je Marshall, ale taky nic extra. Jsem rád, že jsem dostal rozum a dávám tomuhle seriálu hodnocení, které si právem zaslouží.