Marze

Příjemná road movie s potkáváním zajímavých lidí a kocháním se exotickou krajinou. Hned v úvodu prvního dílu mě pobavil německý pár středního věku, kdy chlápek říká: "Když pojedete do Afriky, tak vás okradou, nakazíte se něčím a stane se tolik hrozných věcí, ale lidi jsou tam tak přátelští."

Ani ne propadák, ani nic světoborného. Místy zábavné, chvílemi soap opera. Bohužel brzo děj z personalistické tématiky uhne k uslzeného vztahu otce a vážně nemocného syna.

Část norské historie 2. světové války poutavě provedená jako dramatický příběh. Diplomacie během německé invaze, rodinné útrapy, stávka…

Výborný hudební doprovod. Střet americké whisky s britskou zálibou v Martini. Občas pouťové efekty a také je přestřelená délka.

Filmů o nájemných vrazích už bylo hodně a tento oceňuji za originalitu. Dialogy rychle posouvají děj. Film působí jako návod na bezproblémový život. Je to komedie a humor pramení spíše z cynismu.

Jednoduchá zábava v pěkném obalu. Světelné efekty, výbuchy...Děj na 130 minut nestačí....

Detektivní zápletka sice průměrná, ale výborné herecké výkony a neokoukané tváře ve vedlejších postavách, slušná režie. Hádek je zábavný, i špičkování dvou hlavních postav ala Murder a Scullyová.

Pocitově příjemný, pro mě průměrný film, který v USA moc nezabodoval. Kulisou pro lup jsou tentokrát divácky populární automobilové závody. S souběžné dějové lince z věznice se nachází přímočará legrace s vtipnými bizarními situacemi a hláškami.

Podle bestselleru britské spisovatelky Deborah Moggachové o pomíjivosti krásy a lidské marnivosti. Šerosvitná kamera evokuje staré holandské mistry. Vypadá tak i hlavní hrdinka. K tomu přímočaré dialogy a věrná dobová výprava. Zápletka se zdá překombinovaná a výsledek mohl být zajímavější.

Prostí lidé se cítí reprezentování manikérkou, která byla zvolena královnou krásy, synem drobného obchodníka, který vyhrál Tour de rance...participuje prostřednictvím zástupce na gigantickém triumfu, jehož by zdánlivě mohl být hrdinou. Většina lidí nemá nic kromě této iluze, aby se rozptýlili a odreagovali ve své bezbarvé, monotónní a únavné existenci. Mezi sezónními božstvy a davem jejich obdivovatelů existuje ustavičná osmóza. Obdivovatelé jsou průběžně informováni o zálibách, rozmarech a sebevýznamnějších podrobnostech života svých hvězd. Imitují je, napodobují jejich účesy, osvojí si jejich způsoby chování. Žijí skrze ně. (Caillois, R. Hry a lidé, s. 134)