Marze

Palác Alvorada, který navrhl Oscar Niemeyer, je oficiálním sídlem všech brazilských prezidentů včetně Dilmy Rousseffové, která byla u moci od roku 2011 do roku 2016, kdy byla odvolána z funkce. Film Palác Alvorada sleduje Dilmu Rousseffovou a její nejbližší spolupracovníky během dnů, které vedly k procesu impeachmentu, jenž vyústil v její pád, a je dojemnou úvahou o povaze vůdcovství a moci. Film působí jako béčková nudná verze dokumentu o prezidentování Václava Havla. Baba je příčinou zemědělské destrukce Amazonie a změn klimatu.

Malý festivalový film a rodinné drama v pouštní oblasti. Náhorní plošina Altiplan v Jižní Americe působící až biblicky a malé životy manželského páru, který zde na samotě zřejmě žije celý život, ale zřejmě je vyžene sucho. Já za to nemůžu, změny klimatu jsem nepopíral, ale samé lamy podobné velbloudům časem lezou na nervy. Stařík je pase a žena se stará, aby byl na večeří plný talíř. Hudba a zvuky jsou přiléhavé, filmařina a vizuál překrásné a herecké výkony naturalistické. Film prostě sděluje lásku a tradici v době klimatické změny a rezignuje na příběh a akci.

Dokument se zabývá jak moc je v lidech zažrán sovětský člověk. Paní na otázku jestli se sovětského člověka ve vás lze zbavit odpovídá "když chcete ano". Pán říká, že má stále různé automatické reakce a instinkty. Další pán říká, že sovětského člověka musíte z tohoto stavu léčit stejně jako narkomana, nebo alkoholika.  Pobavil rusky mluvící postsovětský člověk, který o pražském metronomu nad Vltavou řekl, že je to symbol pomalu běžícího času v Česku. Mluvil o dnešní rozostřenosti demokracie v čemž má nepochybně pravdu. U nás říkáme, že komunismus se od nás přestěhoval na západ, protože je tam omezena svoboda slova. Ve Francii může jít dokonce stand-up komik do vězení. V dokumentu mě zaujala proaerická intelektuálně, která si všimla fenoménu v Americe, kde je vlastní obyvatelstvo proti vlastní zemi, protože mícháním ras zdegenerovali. To je jistě pravda a svou kulturu šíří k nám zvláště přes hollywoodské filmy.

Dokument o statečných lidech. Je s podivem, proč se v současném Rusku stále nejsou schopni vyrovnat se svou krvavou historií Gulagů, jimiž prošlo 20 milionů jejich obyvatel. Naše země vždy byla mezi dvěma mlýnskými kameny západem a východem. Nyní se k nám z USA a západu tlačí ideologie multikulturalismu. Jak říkal na jedné loňské přednášce Václav Cílek, vypadá to tak, že se Evropa jednou rozdělí na západní a východní impérium. V západním bude barevné obyvatelstvo, některá města budou bezpečná a některá k životu nebezpečná. Ve východním imperiu budou bílí původní obyvatelé Evropy se svou kulturou a bude ze západního pohledu rasistické. A dodal, že my se zatím nacházíme v té lepší části. Je dobře, že s ministerstvem byl zaveden systém vydávání rychlých víz pro uprchlíky z hnutí Paměti národa. Na druhé straně je třeba se bránit proti  migrantům z kmenových společenství z jihu o nichž nikdo nic neví co jsou zač a přesto jsou ve statisících pouštění do západní Evropy. Jak nám jednou na přednášce kriminologie říkala bývalá ministrině Válkově, v eU se niní toulá dva miliony migrantů, kteří byli různě vyhoštěni a nikdo neví, kde jsou. Dokument je ke shlédnutí na Dafilms.cz

https://www.ceskatelevize.cz/porady/15238178446-la-fabrika/

https://www.ceskatelevize.cz/porady/14509487985-faraonove-dvou-zemi/

Příběh známého kriminálníka stále nedospěl do happy endu i když obráží besedy, promítání, podpisové akce či třeba Show jana Krause. Tématem tohoto druhého dílu je vliv mediální slávy. Jeho partnerky mají podivný vstupní filtr na muže. Jedna se svěřuje "mám ráda nejistotu". Zřejmě v Reném vidí  romantického hrdinu, kterého obdivuje. "Čistého svědomí se nenajím“ říká kriminálník. Strávit s touto postavou 100 minut pro mě rozhodně není příjemné.

Introvertní chlápek a postapokalyptická krajina až na ten supermarket.

Náhled do vietnamské komunity  a na dnešní fenomén tzv. sendvičových rodin, kde mají rozvedení partneři závazky na obě strany na Dafilms.cz

Film není vůbec nudný. Pečlivé dobové retro sedmdesátých let. Tlak médií na sportovní ikonu v podání sympatického Juliana Waldnera. Téma filmu mě zajímalo, protože jsem instruktor lyžování a lyžař.