Recenze (16 011)
České tajemno - Voynichův rukopis (2020) (epizoda)
V tomto dílu mě moc nezaujalo téma. Alchimista Rudolf II. byl takový předchůdce vědce.
České tajemno - Největší záhada templářů (2020) (epizoda)
O templářích jsem viděl hodně dokumentů, tento je laděn více záhadologicky než ostatní.
České tajemno - Prokletá hrobka (2020) (epizoda)
Takže to vypadá, že Hunové byli první fašisti na našem území. V dokumentu se opět objeví jeden z těch úsměvných šílenců, kteří prokopou veškerý svůj majetek a peníze sponzorů, aby našli poklad a nakonec skončili na psychiatrii. Oproti tomu sledování tohoto dokumentu je zcela neškodné.
České tajemno - Utajené svatyně (2020) (epizoda)
O hledání podzemního jeskynního dómu a cestopisná pohlednice Beskyd. Rád občas chodím s jeskyňáři a objevení, prolezení do nového velkého jeskynního sálu, chcete-li "dómu" je sen každého jeskyňáře.
13. komnata - 13. komnata Ondřeje Kukala (2014) (epizoda)
Vážnou hudbu moc neposlouchám, ale tihle lidé jsou mimořádně talentovaní a jak je vidět mají v sobě vnitřní sílu.
13. komnata - 13. komnata Tomáše Slavaty (2010) (epizoda)
Je vidět, že sport učí překonávat překážky a dodává energii.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/024/24107_89995f.jpg)
Mládí v trapu (2003)
Retrokolejní kravinka by mohla být více scénáristicky rozvinuta. Legrační to je jen přerušovaně, zvláště když Ferrell není na plátně.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/161/735/161735664_fb0dc4.jpg)
Sibiřský deník (2016)
Film má púsobivý černobílý formát podle skutečných zážitků lotyšské novinářky, která v sibiřském vyhnanství strávila od roku 1941 šestnáct let. Snímek budovaný jako reportážní kronika spojuje dvě linie, přičemž ta historická, líčící brutální čistky za sovětské okupace Pobaltí, vlastně jako by stála v pozadí. Podstatu tvoří vždycky znovu fascinující vůle k životu, síla, kterou v sobě dovede člověk najít v nejhorší mizérii; zvláště pak matky. Pravda je, že Sibiřský deník není příjemná podívaná. Oč důsledněji se vyhýbá patosu, o to drtivěji zraňuje bezeslovnými výjevy: když jedna z žen raději sama zabije své plačící děti i sebe, když se hladové vězeňkyně rvou s prasaty o poslední brambory, když za chleba pro děti platí sexem, za hřebíky na rakev pro miminko vlastním oblečením a za poslání balíku válenkami, takže bosé nohy pak omrzají ve sněhových závějích. Současně však prochází hrdinka okamžiky takřka lyrickými, v nichž se nekonečná tajga mění v zakletý les z pohádky a hrst borůvek či koupel v řece dávají pocit prchavého svátku, ne-li přímo štěstí, k němuž najednou stačí tak málo. Dokud se film drží téměř dokumentárně věcného popisu bezútěšného každodenního stereotypu dřiny, hladu a nemocí, má v sobě naléhavost až zdrcující. V poslední části, kdy začne přibývat hrdinčiných přízračných představ a mátožných úkonů, se však vyprávění neúměrně zpomaluje a to, co bylo dosud jeho předností, začíná poněkud vadit – totiž nedostatek faktů.Proč právě rodina Vanagsových skončila mezi Lotyši určenými na odpis a co vlastně psali v novinách, které hrdinčin manžel před zatčením řídil? Film je natočený podle bestsellerových vzpomínek Melanie Vanagsové (Sabine Monateová), která v hloubi ruské tajgy strávila dlouhých šestnáct let. Má ambice oslovit široké divácké publikum , ale není podbízivý. V lotyšských kinech se po jeho premiéře strhl poprask a tahle depresivní podívaná se během listopadu a prosince vyšvihla na pozici nejnavštěvovanějšího filmu roku. Sibiřský deník stejně jako film o vražedkyni nabízí zdánlivě strohý a od jakéhokoli sentimentu oproštěný ponor do duše zmučené mladé ženy a využívá možnosti černobílého obrazu. Režisér se nijak nezdržuje vysvětlováním dobového kontextu. Soustředí se pouze na prožitky ženy, jež se po třítýdenním putování na pokraji smrti hladem a žízní ocitla se svým synem v promrzlé zemi nikoho, osídlené jen ruským personálem pracovního lágru. Z výpravy snímku je znát smysl pro dobový detail, ať už se to týká oblečení, nebo prostředí tábora. Ani ruští věznitelé nejsou nějací prvoplánoví zloduši jako z Hollywoodu, jsou to prostí vesničané zpracovaní stalinskou propagandou o pobaltských fašistech. Pro režiséra Kairišse jsou ale historie a politika jen vhodnou kulisou pro neokázalý příběh o síle ducha vystaveného extrémním podmínkám. Může se přitom opřít o soustředěný výkon Sabine Monateové, která prakticky nezmizí z plátna a se zdánlivým stoicismem ve tváři přijímá jednu ránu osudu za druhou. Nejde ale o apatio ani podvolení. Je to přepnutí do módu přežití. Léta živoření za hranicí hladovění jí pomáhá přežít víra v to, že se jednou vrátí domů a opět se shledá se svým mužem. Každodenní hrůzy života v lágru, popisované záměrně chladně až nezúčastněně, kontrastují s obrazy netečné krásy divoké přírody. Pečlivě komponované pomalé jízdy kamery, které jsou ve vypjatých pasážích zkombinované se znepokojivou ambientní zvukovou stopou, dosahují místy až hypnotického účinku. Zvlášť ve srovnání s občasnými flashbacky a snovými scénami z předválečné Rigy připomíná Sibiř v režisérově vizi místo na pomezí halucinace - jakýsi surreálný očistec, z něhož není návratu.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/161/436/161436212_c25d3a.jpg)
Tanečnice (2016)
Film začíná od prostředka. Soko své postavě poskytla zvláštní směsici zranitelnosti a odolnosti. Jako neohrabaná panna se na konkurzu bezelstně ptá : Znásilníte mě? Film má nádech ženského románku, ale naštěstí pracuje s humorem. Teprve později, když k sobě již oslavovaná diva pozvedne mladší kolegyni – podle scénáře zákeřnou konkurentku Isadoru Duncanovou – vynikne rozdíl mezi ladností přirozeného pohybu a trénovanou dřinou, mezi vyzývavou éterickou lolitkou a vycepovanou atletkou s pozitivním dopingem. Snímek pak do vztahu obou tanečnic roubuje ještě lesbické náznaky; typicky francouzským, tedy strojeně okázalým, předůkladným způsobemcož se týká také jiných milostných zkušeností Fullerové. Nás mohou rušit i kulisy pražského Obecního domu vydávané za kabaret Folies Bergere.
Zorka Ságlová (2019) (TV film)
Příjemné seznámení s dílem výtvarnice.