Marze

Statečný člověk. Škoda, že nenapsal paměti. Srovnání socialismu hnědého (fašismus) a červeného (komunismus), které si byli velmi podobné. Největší zlo způsobovali lidé dole. A teď máme pro změnu multikulturalismus, kdy v zoologické zahradě dají vedle sebe výběhy zebry a lva a nutí je aby se měli rádi.

Shlédl jsem jen druhý díl o americké fóbii z šíření komunismu a souboji kapitalismu se socialismem. Zarazila mě slova prezidenta Kennedyho "Ti lidé (Vietnamci) nás nenávidí, ale nemohu takový kus země nechat komunistům. Voliči by mě už nezvolili".

Shlédl jsem na TV Prima Zoom.

Shlédl jsem na TV Prima ZOOM.

Historie dynastie byla zpracována standartně. Na arabské jaro zbylo jen málo filmového času. Podle dokumentu Islámský stát tedy nechtěně stvořil Asad. Problém Sýrie je, že se skládá z mnoha navzájem se nesnášejících národností. Byl jsem u nás na panelové diskusi zástupců čtyř národností a pohádali se i zde. Myšlenka euromerické ideologie tzv. multikulturalismu zde narazila. Druhý problém je, že zdá se arabská temná mysl nemůže mít demokracii. Také zdá se vítězem je německá kancléřka Merkelová, která získala v demograficky vymírajícím Německu miliony nové pracovníky z řad uprchlých syrských mladých mužů, kteří asi těžko jednou budou zničenou Sýrii obnovovat.

Žánr je umělecká fikce a hraný dokument.Vojtkův Štěpnička je jímavý. Ohrožení je vytvářeno spory než narací. Je zde celkem dost postav.Stivín udržuje v střízlivém herectví i své partnery.

Je to více francouzské než tuniské. V řešených problémech slečny Selmy je alespoň vidět humor. Celý film je vlastně o ní. V Paříži se cítí vykořeněná a tak se vrací do Tuniska. Revoluce arabského jara zde proběhla už dávno, ale přesto se vtiskla do povah obyvatel. Tunisko je vykresleno s legračními chvilkama a přesností a s mnoha karikaturami. . Jsou zde různá tabu a nevyřčená pravidla a normy. Zajímavá je psychoanalitická linka Freuda a Selmi. Dilalogy nejsou špatné. Příběh je příjemný, chytrý, nenucený, byť předvídatelný. Předsavitelka hlavní role Golšifteh Farahaníová je původem íránská herečka, která se prosadila v hollywoodských produkcích včetně pátého pokračování Pirátů z Karibiku. Vyzařuje z ní osobitost. I když třeba jen v propoceném triku balí kufry, spojuje exotický půvab s osvojeným šarmem Pařížanky. A to přesně sedí k postavě mladé psychoterapeutky, která se s francouzským diplomem vrací do rodného Tuniska, aby si tu otevřela praxi. Psychoanalýza mezi Araby? Nesmysl, tvrdí jí všichni včetně příbuzných. „A pokud už se tady lidi potřebují vypovídat, u mě v kadeřnictví nezavřou pusu,“ poučí ji jedna z prvních klientek. Ordinace zapadlá na střeše, falešná Coca-Cola, namísto auta rachotina, zkouška na alkohol bez přístroje, pouze lehce erotickým dýchnutím na tvář přitažlivého, leč nesmlouvavého policisty, který diagnostikuje pálivou omáčku. To je pár ukázek barvitého světa věčného smlouvání, handrkování, povykování a dětinských pokusů o drobné podvůdky, jehož temperament je mile osvěžující. Zvláště když se z nečekané fronty na freudovskou zpověď vydělí vděčné figurky, jako je paranoik hledající v léčitelce duší agentku Mossadu, muž se zálibou v ženských šatech či zoufalec, kterému se v noci zdává o Putinovi. Výmluvný obraz nadto poskytuje ministerstvo zdravotnictví, kde ženu nejprve uštěpačně odkážou na „pauzu na oběd, která přece platí i ve Francii“, načež jí sdělí, že její žádost o licenci bude kladně vyřízena, „dá-li Bůh“, a nakonec jí nabídnou ke koupi přímo v úřadě pokoutní dámské prádlo. Debata o dotyčné žádosti, která „je sice úplná, ale něco jí chybí“, už se blíží kafkovské absurditě.Nicméně postupně se do odlehčené nálady vkrádá více smutku i nejednoznačnosti, počínaje školní rebelkou, která učiteli islámu v hodině ukázala nahá prsa, a konče duchovním, jenž si chtěl přivodit znamení na čele, jen „abych byl jako ostatní, když už nemám plnovous“.Politika se tu přímo nezmiňuje, ozvěny takzvaného arabského jara lze však stále vycítit v pozadí. Autorka rozdala karty vynalézavě, neboť nezávislá a neprovdaná žena soustředěná na svou profesi působí podezřele i nepochopitelně: proč se dobrovolně vrací do země, kterou ostatní touží opustit, do země, již sám strážce zákona označuje za blázinec, nicméně tvrdošíjně se pokouší zavést do ní pravidla. „My tady nejsme primitivové,“ vpálí do tváře světácké vetřelkyni.

Ještě máme nějaké doma. Velká část dokumentu je hezky retro vybledlá. Škoda že k tomu nezahráli melodičtí Kelly family.

Údiv, úžas, posvátno a tajemno.

Další zombie film. Muž s dcerou jsou uvězněni uprostřed přírody a tlupa zombies je chce dostat. K relaxaci sobotního večera nebo jiný váš čas. Má to takový magický svět. Není to tak strašné ale dobré také ne. Dobré jsou zvláštní efekty a vůbec akce.