Marze

Vítejte v akčním postapokalyptickém světě. Zkoumání duše hrdiny pomocí jeho nočních můr. Film se stylově liší od předešlých filmů s nedostižným Gibsonem. Je více dekorativní se skvělou výpravou s originálními kostýmy a maskami.

Příběh o švédské královně Kristýně. Dvě dějové linky – protestantismus versus katolický Vatikán a zakázané lesbické sklony královny. Nekonformní královna určitě předběhla svou dobu (nábožensky, filosoficky, politicky, genderově). Na průměrném filmu připomínajícím televizní inscenaci je nezajímavější historický portrét královny a výřez dějin Švédska. Předešlou roli Kristýny hrála Greta Garbo v Queen Christina (1933) a Liv Ullmannová v The Abdication (1974),V tomto filmu na královnu působí i filosofická “celebrita” Descartes, ale královna si vytvioří vlastní filosofický pohled na svět. Královna Kristyna I. Švédská vládla ve Švédsku v letech 1632-154. Když abdikovala, přešla na katolicismus a odešla ze Švédska. Popisována je jako štíhlá, vzrůstu 150 cm a nežensky vyhlížející. Ráda lovila, mluvila hlubokým hlasem a potrpěla si na drsné žerty. Své plány nikdo nedovedla ke konci a potom co roce 1648 Prahu krátce obsadila švédská vojska, nesla odpovědnost za odvezení části uměleckých sbírek císaře Rudolfa II.

Čekal jsem něco lepšího.

Skvělá vzdělávací funkce o tabu tématech.

Komorní divadelní sci-fi. Je to tak jednoduché, až to má své kouzlo. Téma slepice pobaví vždy.

Důležitá historická svědectví o krutostech 50. let.

Zdálo se mi to určené spíše pro děti a dorostence. Humor zajiskřil jen výjimečně.

Velice nudné zpracování se stokrát viděnou pointou.

Viděl jsem desátý díl a žádná řachanda to tedy nebyla. Historky a vtípy až na výjimky bez point, k tomu promítání oblíbených videí hostů, vzprávění co mají rády jejich karaoke. Jako příjemné chvílé strávené mezi oblíbenými lidmi ze showbyznysu proč ne, ale nikoho jsem z nich neznal. Deset procent dávám za zpívajícího Fantomase za doprovodu cimbálovky.

Hlavní postava po pro něj překvapivém rozvodu potkává samé citové ploché ženy, s kterými chodil před dvaceti lety. Uvědomuje si své paralelní nežité životy. Jeho zženštilost ženám neimponuje a chtějí si s ním jen uživat. Po znovunabytí svobody žijí tak nějak podle sebe. Jejich ženské vlastnosti jsou karikovaně zveličené (scéna, kdy si ráno žena vyčítá, co dělala včera večer). Chvílemi dochází až k převrácení generových rolí: „Ty jsi vážně příšernej, ale skvěle se s tebou píchá, je mi s tebou dobře.“, nebo další hrdinova bývalka: „Jedu na kurz surfování v Kostarice a pak něco mám v Papui-Nové Guinei“. Úvodní záměrně odosobněná scéna snímku, kdy poradkyně s mechanickým vystupováním společně s manželkou oznamují překvapenému manželovi rozvod, mi připomenul přednášku výborného psychologa Jeronýma Klimeše, který na přednáškách občas používá ukázky z filmů. Na jedné přednášce říkal, že muž si takovéto věci promýšlí dlouhou dobu, ale ženy fungují jako přepínač. Cvak a rozhodla se. Humor není až na vyjímky slovní („Mildred? To je takové staromódní, ale hezké jméno“), ale spíše vyplývá z různých situací. Z tématu by šlo možná vytěžit více, ale pro mě zábavný fim, který nutí k zamyšlení.