PanCitron

The Sopranos rozhodně matou tělem. Nejvíce asi tím, jak pracují s celým motivem mafie, který tu slouží spíš jako prostředí, aby si seriál udržoval aspoň zdánlivý pocit děje. To dává dostatečný prostor k tomu rozvíjet osobnosti jednotlivých postaviček, a to od těch velkých jako je Tony a jeho rodina až po malé zlodějíčky, kteří sem tam dostanou svoji chvíli se ukázat. Zároveň se jim daří si stále udržovat odstup a neglorifikovat činy postav. Pokud seriáloví anti-hrdinové někoho zabijí, stále cítíte jisté opovržení nad tím co dělají. Vše je ale stále perfektně vybalancované tím, že vás i tak s jistou dávkou zvrácenosti zajímá, jak budou jejich osudy pokračovat. Navíc to nejsou zrovna nejostřejší tužky v penále, takže je celá show prošpikována hromadou až geniálních scén, které zobrazují jejich pohled na svět v celé své nahotě. Scéna, kdy Paulie vypráví prostitutce o své historii s Itálií nebo bizarní hádka o Kryštofu Kolumbovi jsou momenty, kdy svou hloupostí baví natolik, že na ně člověk při sledování definitivně nezapomene. Za mě osobně to takto perfektně šlape až do konce čtvrté série. Pak se seriál trošku začne trošku ztrácet, naruší zdánlivou stálost a maličko kvalitativně spadne. I tak však zůstává poměrně nevšední podívanou s postavami, které je těžké milovat, ale je velice snadné být jejich světem fascinován. Zajímavé epizody: College, Commendatori, University, Whoever Did This, Made in America.

Vcelku mě bavilo celou sérii číst ty postřehy, jak je to oproti GoT strašná nuda plná nezajímavých dialogů. V tomto ohledu to určitě nebylo ani lepší ani horší. Je to prostě dokola stále to stejné. Hromada průměrných dialogů sem tam doplněných zvratem. Přesto se mi oproti původnímu seriálu líbilo, že příběh byl alespoň ucelenější. Sice občas skáče v čase jak pominutý, ale aspoň se nesnaží chytat příliš zajíců najednou a - minimálně v této sérii - zbytečně neodbíhá pryč. Závěrečné díly dokonce dokáží vybudovat i poměrně solidní momenty, i když na zadek žádná scéna vysloveně neposadí. Ale třeba to přijde v další sérii. Jinak je fajn opět vidět Matta Smitha v hlavní roli nějakého seriálového projektu.

"Adric." Chibnalova éra se víceméně uzavírá se všemi neduhy, které s sebou tento showrunner do seriálu přinesl. Absence jakéhokoliv nápaditého příběhu, absolutní nevyužití postav a papírově zajímavé nápady, kterým však podraží nohy totálně nudné provedení. Samozřejmě, pár věcí tuto smutnou bilanci narušuje, ale stále dostáváme spíše průměrné dobrodružství, při kterém má člověk tendenci neustále kontrolovat, kolik času ještě zbývá do konce. Alespoň je tu skvělý Sasha Dhawan, jehož Master je opravdu zábavný a především v polovině epizody zachraňuje notně rozpačitý dojem z celého dílu. Což je trošku škoda, vzhledem k faktu, že je to právě Jodie Whittaker, která se primárně s rolí loučí. Bohužel se však zdá, že Chib stále vlastně netuší, co s ní má dělat, takže ji za neustálého provolávání slova "fam" horko těžko dovede až k regeneraci. Zbytek postav je tu pak bohužel navíc, snad s čestnou výjimkou Yaz, která jako jediná občas vypadá, že ví co tam dělá. Pomrknutí na staré série jsou fajn, ale jsou to spíš letmá vyskytnutí bez reálného významu pro příběh. Není to sice úplná tragédie, jako třeba některé skvosty jedenácté série, stále však zůstává nepříjemná pachuť, že díl opět nenaplnil svůj potenciál. Což je docela škoda, ty ingredience to opět tak špatné nemělo.