Oralfabet

Napoprvé trochu těžké všechno vstřebat, ale zážitek to byl stejně pamětihodný. Ještě že máme pořád režiséry, co dokážou blockbustery takovýchhle rozměrů zpracovávat s osobitostí a vizí. Paulova první jízda na červu a černobílá aréna jsou scény, na něž opravdu jen tak nezapomenu. Pořád mi ještě postavy úplně nepřirostly k srdci a děj není přímo strhující (i když u obojího je tady určitě oproti už tak skvělé jedničce znatelný posun), ale miluju ten svět natolik, že mi to ani až tak nevadí. Tak snad za pár let dodá Dennis i trojku a bude ještě rozmáchlejší a divnější. 9/10

What the fuuuuck... Masterpiece

Ano, v mnoha ohledech je to prostě jen další film Wese Andersona, se vším, co byste od něj očekávali a pramálem neočekávaného. Na mě ale stejně, navzdory typicky monotónnímu přednesu všech herců, archetypální povaze postav, které ztvárňují, a komplikované narativní struktuře, připomínající především Grandhotel Budapešť, zapůsobilo Asteroid City neskutečně svěžím dojmem, jako lahodný ovocný koktejl uprostřed horkého letního dne. Je to prostě to samé, ale trochu jinak. A mě to bohatě stačí. Wes zase jednou stvořil úplně nový svět, dal si záležet na tom, aby byl každý jeho detail dokonalý, a já si tak užíval každou sekundu, co jsem v něm strávil. Navíc tu ultra komplikovanou strukturu Wes využívá docela zajímavým, novým způsobem a vede k poměrně podnětným otázkám o povaze herectví, divadla, filmu a umění jako takového. A v závěru se Wesovi podařilo dopracovat i k nějakým skutečným emocím. Ještě pořád si to musím nechat pořádně rozležet v hlavě a sesumírovat si pro sebe, co to vlastně všechno znamenalo, ale každopádně jsem si návštěvu Asteroid City nesmírně užil a už se nemůžu dočkat, až se do něj podívám znova. A byl bych sice rád, kdyby Wes příště natočil něco komornějšího, s trochu prokreslenějšími, živějšími postavami, ale zároveň vím, že pokud natočí další film o filmu o divadelní hře o rozhlasové hře o románu o filmu o rozhlasové hře o divadelní hře, a obsadí do něj všechny herce z hollywoodu do rolí o třech replikách, sežeru mu to i s navijákem. 9/10

Ne úplně ten feministický masterpiece, v nějž jsem na začátku doufal, ale pořád extrémně zábavná, hravá podívaná a ukázka toho, jak inovativně a osobitě se dá naložit s filmy založenými na značkách a IP. Místy film svoje poselství cpe do diváků na můj vkus trochu příliš násilně a ne všechny emocionální momenty na mě zafungovaly, ale holky, co seděly vedle mě (věk odhaduji někde mezi 15-20, ale nevím) si pobrečely, takže úplně nefunkční to v tomhle ohledu taky určitě není. Margot a Ryan jsou vynikající, meta vtípky a pomrkávání většinou nepůsobí tak ohraně a vyčerpaně jako v mnoha jiných současných filmech a smál jsem se celkem konstantně, i když pár hluchých míst se taky najde. Vizuální stránka je taky dokonalá, i když ke konci už jsem se cítil trochu jako kdybych se přejedl cukrové vaty nebo tak něco. Mnozí to budou milovat, mnozí nesnášet, já asi dokážu pochopit obě stanoviska, ale hodnotím dost kladně. Gretě držím palce a jsem velice zvědav na další vývoj její kariéry, zatím byl totiž velice zajímavý. Na co se naopak moc netěším jsou všechny ty další filmy o produktech od Matellu, co už se chystají. Jo a I'm just Ken je banger. Slabších 8/10

Z třetí série jsem měl trochu rozpačité pocity, ale tentokrát jsem se rozhodl plně se poddat Haderově vizi, a můžu říct, že jsem s tímhle závěrem dost spokojen, i přesto (nebo právě proto), že v mnoha směrech působí záměrně neuspokojivě. Unikátní záležitost. 9/10

Tak skončil jeden z mých absolutně nejoblíbenějších seriálů, a já se ještě pořád snažím zpracovat své pocity. Každopádně už teď můžu říct, že šlo o další excelentní sérii, dost možná nejlepší, i když asi nebude mou nejoblíbenější. V závěru prostě nutně musela převládnout temnota, která byla v seriálu přítomna od začátku, a přestože bych to nijak jinak nechtěl, trochu se mi během sledování stýskalo po epizodách, v nichž hrál humor víceméně stejně důležitou roli jako drama. Pořád jsou tu sice nádherně absurdní momenty, u nichž jsem se nahlas smál, ale už jde spíš jen o takové koření, zatímco v minulosti byl humor často neoddělitelnou součástí příběhu. Třetí epizoda je nejspíš nejunikátnější z celého seriálu a tvůrcům se v ní opět daří vyvolat v divákovi sympatie vůči postavám, které od začátku ukazovali v té nejméně sympatické podobě, jakou si lze představit. Taky díky tomu, co v třetí epizodě provedli, došlo k hodně zajímavé změně dynamiky mezi postavami, z níž pak velice uspokojivě těžili až do konce, a mohli nám předvést Loganův zhoubný vliv na jeho děti v dosud nejbrutálnější, nejsyrovější podobě. Jsem rád, že mám momentálně rozkoukáno Gravity Falls, protože tohle bylo celkem vyčerpávající. Ale jak už jsem jednou napsal, nijak jinak bych to nechtěl. Sbohem, vy morálně zkorumpovaní, psychologicky poškození ubožáci, byla to nádherná jízda. 10/10

Z velké části jen úsměvně naivní, otřesně napsaná a obsazená, komicky melodramatická, hodinu a půl dlouhá reklama, která nejspíš příliš nezaujme ani svou cílovou skupinu diváků, protože ti nejsou při sledování schopni udržet pozornost déle, než dvacet vteřin... Rozuzlení dějové linky s Anet a Oldou ale zanechalo extrémně nepříjemnou pachuť - Kokot Olda zničehonic začne obviňovat svou kamarádku z toho, že ho bere jenom jako svýho poskoka nebo gay kamaráda, i když ve skutečnosti byl celou dobu jejich vztah vyobrazen prostě jako normální přátelství, a Olda nikdy nebyl schopnej sesbírat odvahu k tomu, aby dal jakkoli najevo, že by chtěl, aby se ten vztah vyvinul v něco jinýho. Pak Olda Anet zachrání před jedním z porotců soutěže, co jí zničehonic v backstagi začne sexuálně obtěžovat, načež zase nasraně odkráčí, jako kdyby to byla její chyba, že se do té situace dostala. No a skončí to tím, že se mu Anet omluví prostřednictvím srdceryvné klavírní balady, a dají se dohromady. FUCK OFF. Nebudu tvrdit, že je kvůli tomu tenhle film přímo problematickej, to by ho asi někdo musel brát aspoň trochu vážně, ale tenhle "proč holky nechtějí hodný kluky jako jsem já, jenom hajzly" narativ je extrémně toxickej a rozhodně by neměl být vyobrazován v kladném světle. Sorry, Jeremy, ale natočils absolutní sračku.

Vtipný, aktuální (ne tématicky, ale vyjadřováním postav a celkovým vibem), občas trochu otravný, ale záměrně. Konec se mi líbil tak moc, že bych nejradši hvězdu přidal, ale chvíli prostě trvalo, než se to rozjelo. Molly Gordon se mi zamlouvá čím dál tím víc. "Camp isn't home, or is it kinda?"🎵 8/10

Zábavná fantasy taškařice, která se mi sice asi úplně nějak výrazně do paměti nezapíše, ale v dnešní době mezi čím dál tím horšími marvelovkami a patetickými pokusy o dojení pomalu umírajících značek, působí jako závan svěžího vzduchu. Hugh Grant předvedl, že slizké záporáky umí na jedničku už v Paddingtonovi 2, a tady jsem si ho užíval snad ještě o něco víc. Klidně by mohli ještě pár dílů natočit (ale nepřehánějme to). 7/10

Na Fargu mě fascinuje, jak povědomě, ale zároveň zcela jedinečně každá série působí (čtvrtou jsem pořád neviděl btw). Jednotlivými prvky každá z nich připomíná ostatní série, původní film nebo jiné kousky z Coenovic filmografie, pak ale Hawley přidá několik nových ingrediencí, vypůjčené dílky rekontextualizuje a všechno to dohromady zamíchá tak, že se výsledného výtvoru prostě nemůžu nabažit. A tahle nejnovější série by dost možná mohla být zatím moji nejoblíbenější. Za což může především úžasná, krásně rozmanitá sbírka postav, kterým budete buď držet palce až vám zbělají nebo je budete naopak z celého srdce nenávidět. Někomu by mohly připadat příliš černobílé, ale za mě to v téhle sérii díky jistému pohádkovému nádechu funguje skvěle, navíc kromě jasných klaďasů a dokonale zavrženíhodných záporáků je tu třeba ještě pět set let starý pojídač hříchů Ole Munch, který do klasicky černohumorného Fargo světa vnáší element hororu, nadpřirozena a osudovosti. Společně s rozkošnou, ale zatraceně nebezpečnou tygřicí Dot je pro mě MVP téhle série a závěr jeho dějové linky je zároveň i nesmírně uspokojivým završením celého příběhu, které dá vzpomenout na jistou scénu z No Country For Old Men a pak i na závěr původního filmu... Poselství, které nakonec Hawley prostřednictvím téhle série předává by se dalo jednoduše shrnout slovy: "Nemůžeme na sebe být prostě všichni milí?" což může znít simplisticky a naivně, ale nikdy jsem ho neviděl podané v takhle efektivní, bizarně poetické podobě. Jak já tenhle seriál zbožňuju. 10/10