Oralfabet

Dost podobné pocity jako z předchozí série. Už to sice není co to bývalo, a epizod na úrovni těch největších klasik se asi už nedočkáme, ale pobavit tahle banda i po téměř dvaceti letech pořád dokáže. Nejlepší epizody: "Frank vs. Russia" a "Dennis takes a mental health day". 7/10

Moje vědomosti o Oppenheimerovi a vzniku atomové bomby byly před shlédnutím zcela minimální a film, který Nolan natočil není úplně běžnou biografií (což od něj asi nikdo ani nečekal), takže jsem se místy, obzvlášť ve třetím "výslechovém" dějství, trochu ztrácel. Ale zároveň má v sobě film díky Nolanově filmařskému mistrovství, dokonalé Göranssonově hudbě a Murphyho znepokojivě přesvědčivému výkonu od začátku natolik vtahující, pohlcující sílu, že jsem ani na chvíli neměl pocit, jako že má pozornost začíná opadat - ztrácel jsem se ve filmu, ale film neztrácel mě. Protože tohle je popravdě film, ve kterém bych se aspoň trochu ztrácet měl, jinak by to musela být ta nejzjednodušenější možná verze tohoto příběhu, a to nikdo nechce. Možná mě film dokonce přinutí si některé souvislosti do příště dohledat, abych z něj dostal ještě víc. Tenet měl taky něco do sebe, ale těší mě, že se tentokrát Nolan vydal úplně jiným směrem... I když trochu si s tím časem samozřejmě zase pohrát musel. Prozatím 9/10

Ne úplně ten feministický masterpiece, v nějž jsem na začátku doufal, ale pořád extrémně zábavná, hravá podívaná a ukázka toho, jak inovativně a osobitě se dá naložit s filmy založenými na značkách a IP. Místy film svoje poselství cpe do diváků na můj vkus trochu příliš násilně a ne všechny emocionální momenty na mě zafungovaly, ale holky, co seděly vedle mě (věk odhaduji někde mezi 15-20, ale nevím) si pobrečely, takže úplně nefunkční to v tomhle ohledu taky určitě není. Margot a Ryan jsou vynikající, meta vtípky a pomrkávání většinou nepůsobí tak ohraně a vyčerpaně jako v mnoha jiných současných filmech a smál jsem se celkem konstantně, i když pár hluchých míst se taky najde. Vizuální stránka je taky dokonalá, i když ke konci už jsem se cítil trochu jako kdybych se přejedl cukrové vaty nebo tak něco. Mnozí to budou milovat, mnozí nesnášet, já asi dokážu pochopit obě stanoviska, ale hodnotím dost kladně. Gretě držím palce a jsem velice zvědav na další vývoj její kariéry, zatím byl totiž velice zajímavý. Na co se naopak moc netěším jsou všechny ty další filmy o produktech od Matellu, co už se chystají. Jo a I'm just Ken je banger. Slabších 8/10

Začnu zase povinným zhejtováním českého překladu názvu. Sám sice nevím, jak bych Dead Reckoning přeložil, ale určitě by šlo vymyslet něco o trochu originálnějšího než Odplata... No, k filmu samotnému... Dost podobný zážitek jako s posledním Wickem: Jo, místy je to fantastické a totálně strhující, ale pak se půl hodiny řeší absolutní nesmysly. Ta stopáž je prostě přehnaná (a to je to jen první část) a děj zbytečně komplikovaný na to, jak stupidní vlastně je. A když už je řeč o stupiditě, často jsem se smál ve chvílích, kdy jsem nejspíš neměl a Gabriel je asi nejmíň intimidating záporák, co jsem kdy viděl. Na druhou stranu, umělá inteligence je pro Toma Cruise, zastánce oldschoolových filmařských hodnot, v dnešní době asi celkem ideální protivník. 7/10

Zhruba na stejné úrovni jako první série. Jestli to odteď bude už jen lepší, tak mají Mad Men políčeno na místo v mých top10. Oblíbené epizody: The Gold Violin, Six Month Leave 9/10

Za mě celkem ideální filmečkek na alkoholové posezení nad vybranými zrůdnostmi české kinematografie. Zábavná kombinace absolutní neschopnosti a demence se snahou o jakousi poetičnost a filozofický přesah. Taneční číslo na benzínce bylo random as fuck. Taky jsem si celkem jistej, že jsem při něm asi na sekundu viděl Jiřího Vohnouta z Po hlavě do prdele, tak nevím jestli jsem měl halucinace, jestli to bylo extrémně krátké a neopodstatněné cameo, nebo jestli tam prostě jenom zrovna náhodou čerpal benzín... Každopádně potěšilo.

Po letech jsme se s bratrem vrátili k téhle klasice z dětství a skvěle jsme se pobavili, především tedy na úkor seriálu, takže to hodnocení neberte moc vážně. Zdejších 82 procent a nemálo vážně myšlených oslavných komentářů mě trochu udivuje, ale pravdou je, že se na to kouká fakt dobře. Cutter je totální chad, Connor, kterého jsem míval nejradši, zase totální creep a idiot, Abby asi nejsympatičtější (ikdyž taky nejzbytečnější) postava a Helen je horkou adeptkou na největší krávu na poli televizní tvorby. Jo a nemůžu zapomenout na Lestera, který z těch pár minut, jež jsou mu obvykle věnovány, vyždímá vždy maximum. Parádní stupidní zábava, umocněná českým dabingem (kombinace vesměs dobře zvolených dabérů s debilně přeloženými dialogy). Objektivně tak 3/10, subjektivně 10/10

Je to asi rouhání dát tomuhle filmu stejnej počet hvězdiček jako Dobyvatelům... Ještě že přidávám vždycky detailnější číselné hodnocení, takže můžu aspoň místo osmi dát 7/10

Oceňuju, že má tenhle film svůj osobitý, specifický styl, a legendárním se asi stal právem, ale pokud jde o jeho skutečný obsah, musím říct, že pro mě osobně celkem podstatná část vtipů prostě úplně nefungovala. Většinou se tu sází na pubertální humor, někdy to zabírá, často to ale sklouzává do beznadějné trapnosti. Vtipy se tu taky často záměrně protahují, a většinou to na vtipnosti spíš ubírá než přidává. Rozhodně tedy nejde v mých očích o nějaký komediální klenot, ale jako kravina na nudné odpoledne funguje první Austin Powers slušně, těch devadesát minut uběhne jako nic, to zase jo... Parodii na bondovky si dokážu představit i v mnohem horším a méně nápaditém provedení. Taky se mi hodně líbily hudební přechody mezi scénami a postava Scotta Evila. 6/10

Mad Meny jsem už jednou rozkoukal asi před čtyřmi roky, a přesto, že se mi seriál už tehdy dost líbil, přestal jsem ho z nějakého důvodu, který si už nejsem schopný vybavit, někde v polovině třetí série sledovat. Teď jsem se k němu konečně vrátil a hned první sérii jsem si fakt neskutečně užil, každou epizodu jsem si vychutnal, prostředí a atmosféra přelomu padesátých a šedesátých let mě zcela pohltily, a většinu postav jsem si oblíbil mnohem víc, než při prvním pokusu. Mám pocit, že poprvé mi nikdo nepřišel kdovíjak sympatický, a to mi zážitek trochu kazilo, ale po tom, co jsem si zamiloval Sopranos a Succession už pro mě ansámbl plný těžce nedokonalých jedinců představuje spíš klad, než zápor. Taky mi vůbec nevadilo pomalejší tempo, navzdory nevelkému počtu zvratů a šokujících odhalení, jsem se nenudil ani na chvilku. Nejlepší epizody: Red in the face, Nixon vs. Kennedy 9/10