Oralfabet

Mad Meny jsem už jednou rozkoukal asi před čtyřmi roky, a přesto, že se mi seriál už tehdy dost líbil, přestal jsem ho z nějakého důvodu, který si už nejsem schopný vybavit, někde v polovině třetí série sledovat. Teď jsem se k němu konečně vrátil a hned první sérii jsem si fakt neskutečně užil, každou epizodu jsem si vychutnal, prostředí a atmosféra přelomu padesátých a šedesátých let mě zcela pohltily, a většinu postav jsem si oblíbil mnohem víc, než při prvním pokusu. Mám pocit, že poprvé mi nikdo nepřišel kdovíjak sympatický, a to mi zážitek trochu kazilo, ale po tom, co jsem si zamiloval Sopranos a Succession už pro mě ansámbl plný těžce nedokonalých jedinců představuje spíš klad, než zápor. Taky mi vůbec nevadilo pomalejší tempo, navzdory nevelkému počtu zvratů a šokujících odhalení, jsem se nenudil ani na chvilku. Nejlepší epizody: Red in the face, Nixon vs. Kennedy 9/10

JSA je tady sice nejlépe hodnoceným Parkovým filmem, ale pro mě by byl spíš někde na spodních příčkách mého žebříčku. Ne, že by byl špatný, to rozhodně ne, ale navzdory poutavé premise jde prostě o tématiku, která mi není vůbec blízká, a tak se mi na film těžce napojovalo (i když je to asi jeden z jeho přímočařeji vyprávěných). Svůj osobitý režisérský styl podle mě vyvinul pořádně až u vengeance trilogy, tohle je spíš takový mainstreamovější film, jehož úspěch mu dovolil ten styl vyvinout. Ale jak říkám, pořád velice solidní podívaná, překážkou jsou tady především mé osobní preference, ne jakékoli nedostatky filmu samotného. 7/10

Sice sám nesnáším tenhle druh vtipů (obzvlášť proto, že v dnešní době už je může člověk dělat o každým filmu), ale asi tentokrát neodolám: Parádní film o tom, jak Sandman a Rhino ochutnávají víno a potýkají se s krizí středního věku... Trochu trvá než se to rozjede, ale ke konci už jsem si to neskutečně užíval. A to ani nejsem žádnej velkej fanda vína. 9/10

Nejdřív jsem oceňoval, jak uvěřitelně to působí, ale ke konci už jsem umíral touhou po něčem trochu neuvěřitelném. 5/10

Mohu se mýlit, ale přijde mi, že přítomnost McConaugheyho postavy v několika scénách absolutně nedávala smysl. Ale jinak fakt parádní originálně pojaté, myšlenkově podnětné sci-fi s fantastickou Jodie Foster, několika pamětihodnotnými scénami a jedním vyloženě geniálním momentem (hákáč). Nepočítajíc Back to the Future asi nejlepší Zemeckis, co jsem viděl. 9/10

Absolutně fantastická série. Na jednu stranu trochu uvolněnější než ta první - postavy už se znají a víc si navzájem důvěřují - taky ale pořád dokáže dodat nervy drásající epizody plné stresu a paniky. Flashbackový šestý díl o vánoční večeři rodiny Berzattových v tomhle ohledu nejspíš vede, a za mě jde asi i o nejlepší díl celého seriálu - strhující i absolutně devastující epizoda s několika úžasnými hereckými výkony hostujících hvězd (Jamie Lee Curtis!) Rovněž finále mě naprosto odrovnalo a v několika chvílích málem přivedlo k slzám. Zdejší postavy mi prostě doopravdy přirostly k srdci a moc se mi líbil jejich vývoj. V tomhle ohledu musím vyzdvihnout především Richieho, kterého si ke konci už musí oblíbit snad každý. Tady prostě fakt nemám co vytknout, snad jen, že příbuzenské vztahy mezi Berzattovými jsou ještě víc matoucí, než v první sérii. 10/10

Solidní rodinné drama s parádními hereckými výkony (hlavně Hutton a Hirsch), kterému ale trochu chybí něco, čím by se mi výrazněji zapsalo do paměti, snad kromě faktu, že postava Mary Tyler Moore je asi nejhorší matka v dějinách filmu (ok, možná až po matce Carrie). Nemůžu se prostě zbavit dojmu, že Redford chtěl jako svůj režijní debut natočit něco vážného, něco důležitého - drama o obyčejných lidech... A jako jo, povedlo se mu to, ale ta snaha je z toho snad až moc cítit. 7/10

Ano, v mnoha ohledech je to prostě jen další film Wese Andersona, se vším, co byste od něj očekávali a pramálem neočekávaného. Na mě ale stejně, navzdory typicky monotónnímu přednesu všech herců, archetypální povaze postav, které ztvárňují, a komplikované narativní struktuře, připomínající především Grandhotel Budapešť, zapůsobilo Asteroid City neskutečně svěžím dojmem, jako lahodný ovocný koktejl uprostřed horkého letního dne. Je to prostě to samé, ale trochu jinak. A mě to bohatě stačí. Wes zase jednou stvořil úplně nový svět, dal si záležet na tom, aby byl každý jeho detail dokonalý, a já si tak užíval každou sekundu, co jsem v něm strávil. Navíc tu ultra komplikovanou strukturu Wes využívá docela zajímavým, novým způsobem a vede k poměrně podnětným otázkám o povaze herectví, divadla, filmu a umění jako takového. A v závěru se Wesovi podařilo dopracovat i k nějakým skutečným emocím. Ještě pořád si to musím nechat pořádně rozležet v hlavě a sesumírovat si pro sebe, co to vlastně všechno znamenalo, ale každopádně jsem si návštěvu Asteroid City nesmírně užil a už se nemůžu dočkat, až se do něj podívám znova. A byl bych sice rád, kdyby Wes příště natočil něco komornějšího, s trochu prokreslenějšími, živějšími postavami, ale zároveň vím, že pokud natočí další film o filmu o divadelní hře o rozhlasové hře o románu o filmu o rozhlasové hře o divadelní hře, a obsadí do něj všechny herce z hollywoodu do rolí o třech replikách, sežeru mu to i s navijákem. 9/10

Jo, Walken tancující na hip-hop je neskutečně cool, ale sakra... Proč tak málo Buscemiho? 6/10

Jestli se tohle dá vůbec nazvat romantickou komedií, tak jde o romantickou komedii značně neobvyklou, protože na nějakou romantiku dojde možná tak po tom, co film skončí, jestli vůbec... Každopádně ale hodně vtipná záležitost, Walter Matthau hraje ležérně evil zbohatlíka bez špetky soucitu skvěle, a Elaine May je jako nemotorná botanička celkem okouzlující. Dohromady tvoří vskutku pozoruhodnou dvojici. Fajn film. 7/10