Oralfabet

Povídkový formát dovoluje Andersonovi utrhnout se ze řetězu ještě víc, než obvykle. Chvílemi popravdě trochu Anderson overload, ale to se s následujícími shlédnutími (jichž bude určitě moc) poddá. První příběh je nejlepší, ale zbylé dva mají taky dostatek úžasných momentů. A za Owena na kole taky palec nahorů. Prostě další Wesovo pohlazení po duši a nejspíš i film roku (tohle by už moh trumfnout leda tak druhej Anderson). Jo a stárnutí Tonyho Revoloriho do herců, co vypadají úplně jinak, je asi pro Wese už tradice nebo co. 10/10

Po prvních třech dílech jsem se celkem bál, ale dál už to byla solidní podívaná, výlet do Irska byl prostě velice příjemnou změnou, která byla asi po posledních dvou, ne úplně úžasných sériích potřeba. Poslední epizoda byla asi jediná fakt skvělá, dokonce překvapivě emocionální.

Pro některé možná díky věkovému rozdílu lehce kontroverzní, ale na Andersonovy poměry vlastně docela obyčejná romantika. Po technické stránce samozřejmě dokonalé, ale asi jsem doufal v trochu silnější citovou odezvu. Oba neokoukaní hlavní herci byli super a chemie mezi nimi fungovala, ale kombinace ne zrovna skromné stopáže a epizodické struktury (přičemž ne všechny epizody působí zrovna potřebně a vypointovaně) na mě úplně nejlepší dojem neudělala. Rozhodně jeden z Andersonových nejslabších kousků, ale pořád moc fajn, chvílemi i vynikající. Jo a Skyler Gisondo je boží a měla by se z něj stát absolutní komediální hvězda. Třeba to ještě v mých očích stoupne, zatím "jen" 8/10

Lepší neznamená Dobrý. Pořád se to bere strašně vážně na to, jak stupidní to ve skutečnosti je, pořád jsou tam tuny cringe a wtf scén (víceméně cokoli, co Flash vypustí z huby, závěrečná snová sekvence), postavy fungujou jednotlivě o něco líp, ale jako tým pořád chemii zoufale postrádají a záporáci s jejich krychlema jsou stále stejně směšní. CGI stále po většinu času odporné. Na druhou stranu to vzhledem ke stopáži uběhlo docela rychle (i když jsem si to musel rozdělit na dvě části), dává to celý trochu větší smysl a jistou atraktivitu lze najít i v epických rozměrech příběhu. 4/10

Jako překvapivě bych z nich asi bez mrknutí oka nechal na hranici upálit jen pana Kajumiho. Takže asi úspěch? Edit po shlédnutí více dílů: Nevermind.

Wandavision ani Falcona jsem neviděl, ale tohle už vypadalo moc zajímavě na to, abych odolal. Na Lokim se toho dá pochválit dost, jako první mě napadá hudba, vizuální stránka, herci... Co se ale týče příběhu samotného, to už pro mě bylo trochu horší, na to, co všechno se tam dělo, mi přijde, že se toho vlastně moc nestalo, nic nepůsobilo tak významně, jak mělo... Přiznám se, že občas jsem prostě nevěděl, co se děje. Na druhou sérii jsem po posledním díle moc chuť nedostal, a celkově vlastně nevím, zda mě Marvel ještě do budoucna bude nějak extra zajímat, Black Widow vypadá třeba dost špatně... 7/10

Tak k tomuhle vzkříšení podle mě dojít nemělo. První Matrix považuju za masterpiece, další dva jsem už fakt dlouho neviděl, ale myslím si, že šlo o víceméně zbytečná pokračování. No a pak je tady nový Matrix... To nejlepší, co o něm můžu říct je, že nejde jen o cynický cashgrab, a že Lana se fakt snažila o něco poměrně zajímavého (komentování současného trendu nostalgií poháněných rebootů starých klasik a odkazu původních filmů) a ten vztyčený prostředník Warnerům se mi taky líbil. Jinak to ale bohužel za mě byla nekonzistentní cringe slátanina s podprůměrnou akcí, debilními dialogy a chvílemi hodně tragickým Keanem. Snaží se to dělat několik věcí zároveň a nakonec to neuspěje v ničem... V konečném důsledku vlastně jen spousta meta blbostí bez pořádného příběhu, na němž by mi mohlo záležet. Jo a taky tam pořád hrajou úryvky z původních filmů, což je dost nešťastné, protože to jen divákovi připomíná o kolik horší tenhle film je. 3/10

S hlavní hrdinkou jsem se ztotožnil, protože taky pracuju v knihkupectví. A to je jediný důvod, proč jsem se s ní ztotožnil. 9/10

Díky No Time to Die jsem si uvědomil, že Bondovky pro mě vlastně asi nikdy nebyly ničím víc, než kolekcí akčních scén v krásných lokacích se skvělou ústřední melodií a charismatickým protagonistou (výjimkou je možná tak Casino Royale). Craig sice asi byl mým oblíbencem, ale tohle rozloučení mě stejně nechalo dokonale chladným, už teď vlastně pořádně nevím, o čem to bylo... Ale Ana de Armas byla celkem super. 5/10

Jako dobrý, ale až v poslední epizodě to podle mě začalo být fakt skvělý, do té doby se mi všechny díly líbily méně, než bych si býval přál. Nevylučuju, že na tom mohla mít vinu přesycenost superhrdinskými a v poslední době hlavně netradičně pojatými superhrdinskými seriály a filmy, ale nevím... ten příběh se mi prostě až tak unikátní nezdál (vyjma posledního dílu), přišlo mi, že vyčníval hlavně přehnanou brutalitou (obzvlášť v kombinaci s tou klasickou animací), která mě většinou celkem nechávala chladným tbh... V některých směrech to asi na mě bylo až moc tradičně superhrdinský, celý plot line o balancování superhrdinského a osobního života mě tady těžce nebavil... Rozhodně bych ale vyzdvihl casting a počet použitých bangerů od RTJ (3!) 7/10