Oralfabet

Challengers sice mimo jiné disponují fantastickými dialogy, ale excelují především ve vyobrazení tenisu jakožto neverbální komunikace. Luca přeskakuje mezi dějovými liniemi jako míček po hřišti, Trent a Atticus zase jednou dodávají fantasticky energický hudební podkres a hlavní herecké trio, v čele se Zendayou, potvrzující svůj status absolutní filmové hvězdy, dělá z každé scény strhující podívanou. Snad trochu příliš dlouhé se zbytečně roztáhnutým závěrem, ale zároveň jsem se vlastně ani na chvíli nenudil a jsem s úplně finální scénou nadměrně spokojen, takže to pořád vystačí na slabších 10/10. Zatím film roku

Lynchův micdrop

MCU REWATCH 2024: Strážci Galaxie vždycky patřily k mým oblíbeným ságám spadajícím pod MCU, i když jsem je nikdy vyloženě nemiloval. Jedničku jsem si tentokrát užil víc než jsem čekal. Nedostatky jsou tady celkem zjevné - slabý záporák, děj se točí z velké části kolem macguffinu, jehož důležitost se projeví až o několik filmů později - stejně je to ale parádně šlapající zábava se sympatickými hrdiny, celkem krásně to vypadá (zvlášť na MCU poměry) a Gunn tomu prostě dodává svůj osobitý styl. Jak už to tak u něj bývá, ne každý vtip je zrovna smrtící, ale u některých momentů jsem se upřímně od srdce zachechtal. Musím říct, že si momentálně tenhle rewatch fakt užívám. Jsem zvědav jestli mi bude dvojka připadat tentokrát lepší, záporák je v ní rozhodně zajímavější. 9/10

MCU REWATCH 2024: První MCU film, co jsem viděl v kině, a taky asi první, který mi při tomhle rewatchi přišel ještě lepší než jsem si ho pamatoval. Sice mám pocit, že cokoli, co poslední dobou slyším o bratrech Russoových, mě čím dál tím víc odpuzuje, ale jejich práce na Community je celkem legendární a v MCU jsou taky podle mě zodpovědní za některé z těch nejlepších kousků. Jedním z nich je i druhý Captain America - zatímco první díl okouzloval dobovou atmosférou čtyřicátých let a naivně ušlechtilou představou hrdinství, dvojka Kapitána zasazuje do podstatně surovější přítomnosti, překvapuje nečekaně solidní akcí, která se nepodobá ničemu, co jsme mohli v MCU vidět doposud, a předkládá celkem strhující špionážní thriller, v němž navzdory značné uzemněnosti nepůsobí superhrdinské prvky jako přítěž ani jako pouhé koření, ale neodmyslitelný prvek příběhu. Vztah Steva a Buckyho mohl být v prvním filmu vykreslen ještě o trochu líp, ale stejně je ústřední konflikt díky tomu osobnímu elementu extrémně silný. Taky potěší větší prostor pro Furyho (aspoň v úvodu) a Black Widow, která je Stevovi skvělým parťákem. Fakt mě až celkem překvapilo, jak moc jsem si v prvních Avengers a tomhle její postavu užíval, přijde mi líp napsaná, než jsem si pamatoval, a Scarlett je fakt skvělá. Jo a Zola jako počítač je rozhodně highlight. Zatím společně s prvními Avengers dosavadní vrchol celé téhle ságy. Kapitán sice není můj nejoblíběnější člen týmu, ale jeho sólovky jsou asi nejkonzistentnější. 9/10

MCU REWATCH 2024: A je to tady. Moment, kdy se všechno změnilo. Když se ohlížím na prvních pět MCU filmů, musím říct, že jde o značně nevyvážený mix, rozhodně ne ten nejstabilnější základ pro jejich první týmovku. Je tedy doopravdy obdivuhodné, jak kvalitní film se nakonec z Avengers vyklubal. Joss Whedon je sice údajně totální scumbag, ale sakra, scénář napsat umí. Každá postava dostane adekvátní prostor a má svou vlastní, jasně definovanou osobnost a motivaci, a jejich postupné setkávání a následné interakce jsou pokaždé poutavé či přímo vzrušující. Některé z nich (Iron Man, Captain America) byly celkem jasně vykresleny už v předchozích filmech, ale tady mají novou, zajímavou úlohu, zatímco u jiných (Hulk, Black Widow) bylo víceméně potřeba začít od nuly. A Whedon to fakt zvládl perfektně. Takže to, co je pro superhrdinskou týmovku nejdůležitější tady prostě funguje na sto procent. Jinak je tu pár věcí, co se dají vytknout, hned úvodní scéna třeba není až tak vtahující, jak bych si přál, na blockbuster takových rozměrů to občas vypadá trochu levně a anonymní mimozemská CGI armáda v závěru mě taky nijak zvlášť nebaví, ale klady tady zcela jednoznačně převáží zápory. Prostě banger no, začínám být fakt rád, že jsem se pro tenhle rewatch rozhodl, a myslím, že to ještě potrvá celkem dlouho, než toho začnu litovat. Jo a poslední záběr je perfektní. 9/10

Lidé, kteří tvrdí, že tohle je nejlepší série v historii televizní tvorby, museli asi vidět nějakou verzi, z níž byly vystříhány všechny scény věnované románku mezi LaGuertou a Angelem, protože to byl totální telenovelovitý odpad, takhle nízko dosud seriál nikdy neklesl. Tyhle dvě postavy vždycky patřily k mým méně oblíbeným, ale doposud se tvůrcům vždycky dařilo dát jim jakž takž zajímavý děj (i když Angelův románek s tou policistkou v minulé sérii už byl na hraně). Udělat z nich pár bylo naprosto katastrofální rozhodnutí, nemají žádnou chemii, a vůbec to nepůsobilo, jako něco, co tvůrci plánovali delší dobu, prostě se to najednou stalo. Navíc je celá ta dějová linka úplně o hovně, jen se dají dohromady, pak si chvíli říkají, že by možná spolu neměli být, protože by to mohlo zkomplikovat jejich profesionální vztah, pak se ale zase rozhodnou, že spolu vlastně chtějí být. WHO GIVES A FUCK???!!!! Jinak ale totální banger no. 9/10

Napoprvé trochu těžké všechno vstřebat, ale zážitek to byl stejně pamětihodný. Ještě že máme pořád režiséry, co dokážou blockbustery takovýchhle rozměrů zpracovávat s osobitostí a vizí. Paulova první jízda na červu a černobílá aréna jsou scény, na něž opravdu jen tak nezapomenu. Pořád mi ještě postavy úplně nepřirostly k srdci a děj není přímo strhující (i když u obojího je tady určitě oproti už tak skvělé jedničce znatelný posun), ale miluju ten svět natolik, že mi to ani až tak nevadí. Tak snad za pár let dodá Dennis i trojku a bude ještě rozmáchlejší a divnější. 9/10

Dějovou linku o Bay Harbor Butcherovi bych si dovedl představit klidně až v závěrečné sérii, ale nijak zvlášť mi nevadilo, že se s ní tvůrci vytasili takhle brzo, protože se jim opět podařilo držet si mou absolutní pozornost od začátku do konce. Sice se tu našlo pár děr v logice, postava Lily, ač zajímavá, mi lehce lezla na nervy (tady je na vině pravděpodobně hlavně herečka) a finále bylo trochu antiklimatické... Ale ústřední hra na kočku a myš mezi Dexterem a Doakesem je natolik strhující, že je snadné nad nedostatky přimhouřit oči. 9/10

První série Dextera je absolutně strhující jízda. Fantastická premisa, velice svižné tempo a fascinující protagonista ve středu dění, ztvárněný dokonalým Michaelem C. Hallem, který bez problémů dokáže být nesmírně sympatický i autenticky děsivý. Vedlejší postavy za ním sice dost zaostávají, ale není jim stejně věnováno zase tolik prostoru, většinou slouží jen jako týmoví hráči pro Dextera, který je prostě očividně hlavní hvězdou. Stejně tak i hlavní případ okamžitě zaujme kvůli spojitosti s Dexterem samotným, a s každým dalším odhaleným pojítkem je zajímavější a zajímavější. To vše je ještě okořeněno o lahodně černý humor a parádní hudbu (Blood theme mi od chvíle, co jsem začal se sledováním hraje v hlavě nonstop) a výsledkem je téměř dokonalá série, kterou jsem zhltl asi během tří dnů. 10/10

Wow. Neřekl bych, že mi to nějak zvlášť pomohlo pochopit některé nedostatečně vysvětlené aspekty seriálu, ani to asi nepovažuji za zcela uspokojivé zakončení (aspoň rozhodně ne v tradičním smyslu), ale je to prostě totální audiovizuální orgasmus a nesmírně intenzivní zážitek. Navíc tentokrát na mě oproti původnímu závěru seriálu fungovaly ty temnější momenty plné beznaděje mnohem líp. Rozhodně jsem to napoprvé všechno úplně nevstřebal, ale... Je to prostě něco naprosto unikátního. 9/10