Kaylar

Jednou takhle hodně brzy ráno, když nikde nic v TV nešlo, jsem tenhle film zkoukla. Film je plný zlaté mládeže a krásných obličejíků a jak už to tak u podobných snímků bývá, je zoufale předvídatelný. Vzhledem k mému filmovému masochismu jsem ho však statečně dokoukala do konce.

Pořád jsem čekala... čekala... a čekala na XXL porci kanibalismu a těšila jsem se, že by třeba mohla být ztvárněná pořádně naturalistickým způsobem. A bohužel jsem se nedočkala, dokonce mě film chvílemi i nudil. Zřejmě jsem nebyla ta pravá cílová skupina.

Viděla jsem už spoustu "humusu" z žánru snuff filmů, takže jsem se těšila na shlédnutí filmu Řezník a neměla jsem s tím žádný duševní problém. A tady nastává ale... Zdálo se mi to nebo opravdu trvalo poměrně dlouho, než konečně došlo k nějaké pořádné gore akci? Kdo za to může - tvůrci filmu, že mi nenaservírovali pod nos hned od první minuty slušnou porci ultra násilí nebo jsem prostě už tak moc otrlá? Zpočátku se mi film zdál spíš jako duševní mučení, kdy oběti (správně) předvídají, že mohou každou chvíli přijít na řadu... Torture akce se rozjela až za docela dlouhou dobu. Tak nevím... film není špatný, ale na mě zase nějak extra nezapůsobil.

Film, který ač vznikl už v 70. letech, má i dnes divákovi co říci a hlavně může nabídnout solidně vybudovanou atmosféru. Postavy jednají zcela nevyzpytatelně, patrně vlivem užívání omamných látek. Film se odehrává v působivé lokalitě zchátralého zámku (?), která umocňuje celkově znepokojující pocity a divák neví, co může očekávat a co se z toho všeho nakonec vyvine... Kdo čeká ty "pravé" snuff scény, tak se sice dočká až téměř na konci filmu, ale i tak jsem přesvědčena, že fanoušky žánru film svým způsobem až uhrane... Všechny scény působí značně naturalisticky. Dobře si rozmyslím, po jak dlouhé pauze budu schopná se na film podívat znovu, ale určitě to udělám.

Jak lze již ze samotného názvu filmu usoudit, nemůžeme očekávat příběh z pera Rosamunde Pilcher. Tvůrci se nadmíru vyřádili v množství extrémně nechutných scén a míra brutality zde praktikovaná je skutečně nadprůměrná. Snímek je určen a může zaujmout pouze otrlé diváky, které hned tak už něco v kinematografii nepřekvapí a kteří vyhledávají netradiční podívanou specifického subžánru. V rámci snuff filmů, které jsem měla možnost vidět, se jedná o film, který si zapamatujete... no, na místě ani jedné z obětí bych se ocitnout rozhodně nechtěla!!! Ta bezmoc dívek na jedné straně a odosobněnost a snad i jakoby lhostejnost mučitele na straně druhé jsou opravdu zapamatovatelné.

Film se obdobně jako další Cronenbergova díla z tohoto období zaobírá zvláštními či bizarními úkazy, které se dějí ve spojitosti s lidskými jedinci. V případě tohoto filmu se však nejedná o metamorfózu lidského těla, ale o psychické schopnosti. Pokud vezmeme v potaz dobu vzniku díla (což vřele doporučuji), film zaujme minimálně ústředním motivem a myslím, že díky své atmosféře dovede upoutat diváka i v dnešní době. Musí se ovšem jednat o diváka, který je naladěn na "vhodné" vlnové délky, jelikož Cronenbergovy filmy nejsou pro každého tak docela stravitelné.

Na třetí díl Lidské stonožky jsem se nekriticky těšila, film mě však převelice zklamal... Zajímavých scén bylo opravdu pomálu a celý film působil spíše jako fraška. K prvnímu i druhému filmu, které bez problémů samy o sobě fungují jako plnohodnotné solitéry, se tento film ani vzdáleně nepřibližuje... Dle mého názoru je na film škoda času i škoda očí.

Proti svým vlastním rodičům mám již od útlého věku mnoho výhrad. Mít ale takové "rodiče", kteří se vyskytují v tomto filmu, bych věru nechtěla... Těžko rozhodnout, zda je zvrhlejší a úchylnější mamka či taťka - myslím však, že si navzájem nemohou nic vyčítat. Scény násilí, a to jak psychického, tak fyzického, jsou ztvárněny věrohodně a v přiměřené míře. Film mě nenechal vydechnout a určitě se na něj ještě někdy podívám, příjemně překvapil...

Výsek z krátkého, leč důležitého úseku dějin, který tak mnoho znamenal pro Československo. Film se zdá být zpracován poměrně reálně, věřím, že takto mohlo vše skutečně probíhat. Postavy jednají věrohodně, neshledala jsem prakticky žádné rušivé momenty. Lidé dnes by si měli více vážit toho, že žijeme v míru...

Mozaika několika příběhů, jimiž se ve velké míře prolíná krev, bolest, sex a smrt. Dokonalá hudební složka, neuspěchaná práce kamery a celkově artové pojetí filmu z něj činí zajímavou podívanou - pozor, ta však není pro každého. Film totiž obsahuje spoustu nechutných momentů a extrémních forem násilí. Jsem přesvědčena, že většině diváků některá ze scén utkví v paměti na hodně, hodně dlouhou dobu...