Lex.San

Upřímně jsem ani neměl v plánu na tenhle seriál koukat. Minimálně ne v době jeho vysílání. Když pominu fakt, že je to Xianxia a já tenhle žánr aktivně nevyhledávám, tak už jen samotné fanouškovské očekávání, které tuhle doramu provázelo, mě drželo zkrátka. Ono velké očekávání hodně často končí velkým zklamáním. Nějak mě ale poslední dobou žádný nový seriál nezaháčkoval. Už jsem chtěl prohrábnout svůj watchlist a zkusit nějaký starší kousek, když na mě Legend of Shen Li zpoza rohu mrknul a já ze zvědavost zmáčknul přehrát. A stačila úvodní scéna s ohňostrojem a měl jsem jasno. Rozhodně se budu koukat.***** Seriál měl od prvního dílu Atmosféru (ano, s velkým A), jednotlivé scény ze světa smrtelníků byly až malebné, CGI velice povedené, hudební doprovod chytlavě úderný a začátek příběhu až překvapivě odlehčeně humorný. Bylo mi jasné, že bude přituhovat a přibyde vážných scén, jen jsem doufal, že seriál neztratí na lehkosti vyprávění a neutopí se v prázdném ději, až se přesuneme se sledováním na nebesa.***** Při návratu do světa nesmrtelných nevyhnutelně přibyde více CGI, přesto mě to jako diváka nebilo do očí, jak jsem se obával. Též mě překvapilo, že příběh neztratil na humoru. Na ústřední dvojici byla radost pohledět, protože nejen v jejich případě veškerá klišé a dané žánrové škatulky byly postaveny na hlavu.***** Děj přibližně ve druhé čtvrtině zpomalí, takže seriál doporučuji dávkovat postupně, tak díl až dva denně, aby se předestíraná poetika nepřejedla. Byla by to totiž škoda.***** Příběhu též prospívá fakt, že diváka nezahltí množstvím jmen a titulů nejrůznějších smrtelníků i nesmrtelných, ale že operuje jen s určitým množstvím postav. Člověk tak má možnost vytvořit si k jednotlivým (anti)hrdinům pouto a více se tak zajímá o jejich osud. Jednotlivé postavy totiž prodělají v průběhu seriálu skvělý vývoj.*****   Dalším velkým plusem byl pro mě fakt, že příběh se ve výsledku pohybuje ve velmi krátkém časovém rozmezí (na poměry Xianxia) a vyhneme se tak několikanásobné reinkarnaci a citovým veletočům, které se táhnou přes několik životů.***** A finále? Nebudu spoilerovat, ale myslím, že většina diváků bude se závěrem spokojena. 39. epizoda je spíše jakýmsi epilogem, o to je ale zábavnější a sváže veškeré volné konce.***** Legend of Shen LI je důkazem toho, že Xianxia může být vtipná, mít líbivé CGI i uměřené kostýmy a make-up. Mít silné ženské postavy, které ale neztrácí nic ze své ženskosti; romantiku, které se obejde bez velkolepých gest, stačí jí totiž jen pohledy. Pro mě zatím jasná TOP roku 2024 – 5*(9/10)

Pokud se čínská tvorba po zpřísnění cenzury rozhodne jít zrovna tímto směrem, tak budu jen a jen rád. Ústřední trojice byla prostě skvělá. Kluci mezi sebou měli tu správnou chemii a dynamiku. Přímo se tak nabízí srovnání s Blood of Youth, ze kterého oba seriály vychází jako vítězové.*****  Mysterious Lotus Casebook skvěle balancuje detektivní linku s množstvím dobře zvládnutých soubojů, ze kterých jsem měl po zhlédnutí prvního dílu trochu strach, ale obavy se nakonec ukázaly jako liché. Bohužel ne vždy měl příběh ten správný spád.  Za nejotravnější jsem považoval linku s Qiao Wan Mian. Naštěstí další ženské postavy byly snesitelnější, některé docela dobře válely. Ať už to byla lehce psychopatická Jiao Li Qiao nebo ženská část rodiny He.***** I hudební doprovod je dobře zvládnutý. I když opening ani ending nejsou mými TOP, tak instrumentální doprovod je skvělý.***** Jak šel příběh do finále, tak jsem měl obavy z toho, jak to vlastně všechno dopadne, protože podle předlohy to prý bylo docela srdcervoucí, ale seriál nám ponechal jistou naději. Hlavně jeho epilog.*****  Na Mysterious Lotus Casebook jsem se těšil od chvíle, kdy jsem viděl první trailer. A těšení (i čekání) se vyplatilo, v blízké době si dám repete – 5* (9/10)

Upřímně nejsem fanouškem Xianxia a pokud v takovémto seriálu či filmu nehraje nějaký můj oblíbený herec nebo herečka, tak jej nevyhledávám. Když jsem byl ale ujištěn, že The Blood of Youth je jakýmsi hybridem mezi Wu Xia a právě Xianxia a že seriál stojí za zhlédnutí, tak jsem si řekl, proč ne. I vysoký rating na MDL (se kterým sice ne vždy souhlasím) sliboval zajímavou podívanou.***** A že to byla podívaná. Takhle si přestavuji dobře udělaný seriál se vším všudy. I když premisa příběhu je hodně jednoduchá – jedná se vlastně o skupinu mladých lidí, která se na svých cestách potkává s nejrůznějšími překážkami, které jim pomáhají zesílit a poznat sami sebe i druhé. Soubojů je v seriálu nespočet a je proto jen dobře, že se zrovna na tomto aspektu nešetřilo financemi, takže jednotlivá klání nevypadají nijak lacině. Též se mi líbilo i to, že nastupující mladá generace hrdinů nebyla ihned tou nejsilnější sestavou. Starší generace totiž s nimi pěkně vymetala. Za nejsilnější byl považován ten, kdo se bojovým technikám učil nejdéle a basta! S tím je spojen další bod a tím je plynutí času. Na postavách to samozřejmě vidět povětšinou není, ale různé učení ale i léčení zranění zde probíhá v řádech let, nic se nestane přes noc.***** Divák je na druhou stranu zasypán množstvím postav, že si až říká, že není v jeho silách si je všechny zapamatovat. Ale světe div se, ono to jde. Seznámíme se s nimi postupně během příběhu. Když se pak ve finále utahují šrouby a jména lítají vzduchem, tak se v tom nikdo neutopí.  Přesto i tak je vývoj umožněn jen některým z nich, ale mně upřímně to nevadilo, spousta z nich byla skvělá i tak.***** S tím souvisí dobře vykreslené vztahy mezi jednotlivými postavami, které jsou též velkým tahákem celého příběhu. K mé spokojenosti je zde romance patrná jen velmi okrajově, byť osudová či tragická láska je sice patrná více postavám, ale nehraje zde prim, což je dobře. K příběhu by to nesedlo.***** Celé to dokresluje dobře zvolená hudba, která sice není tím nejlepším, co jsem měl zatím možnost slyšet, ale povedená je dost.***** Shrnuto kolem a kolem je The Blood of the Youth pro mě velkým překvapením začátku tohoto roku a upřímně nevím, zda jej letos něco trumfne – 5* (9,5/10)

Páni! Tak to byla vážně jízda! Word of Honor jsem měl v hledáčku společně s Immortality a A League of Nobleman a byl jsem mile překvapen, že jej začali vysílat již v únoru. Měl jsem sice trochu pochyby o tom, jak se Simon Gong popere zrovna s touto rolí, ale hned první dva díly mé pochyby rozehnaly. Už totiž jen opening je velice povedený a já se už hned od začátku docela divil, že seriál zrovna v takovéto podobě prošel přes čínskou cenzuru. A divit jsem se nepřestal. Vztah dvou hlavních protagonistů pojatý jako soužití dvou spřízněných duší měl své kouzlo. A pro mě o to více, že tragiky v příběhu bylo snesitelné množství. Nebudu zde nijak zastírat fakt, že jsem z Word of Honor nadšený. Byť je zde vidět omezený rozpočet (hlavně u CGI efektů), tak vše ostatní bylo skvělé. Chemie mezi hlavními hrdiny, choreografie soubojů, kostýmy i příběh dělají z tohoto počinu top drama roku 2021 a jsem velice zvědav, jak s tím zamíchá plánované a neustále odsunované Immortality – 5* (10/10

The Yin-Yang Master je přesně takovým filmem, jaký Čína umí – epický a ve výsledku i tragický. Beze sporu se jedná o řemeslně zdařilý počin, kterému, věřím, velmi slušelo velké plátno. Vizuální stránka jak soubojů, tak i kostýmů, ale i hudební podkres dohromady tvoří výtečnou podívanou. Film si rozhodně zaslouží pochvalné recenze. Moje čekání se vyplatilo a rozhodně si dám sledovací repete – 5* (9/10)

Jackie Chan na režisérské židli a pod jeho taktovkou adaptace BL novely? To už samo o sobě budí velký zájem. A za sebe musím říct, jen více takovýchto kousků. Ústřední trojice byla vynikající. Každý byl charakterově úplně jiný, a přesto člověk fandil všem třem. Vedlejší postavy nebyly do počtu, ale pomáhaly tvořit samotný příběh. Bromance vystrkovala růžky v každém díle a byla radost se na jednotlivé pasáže koukat. Vyšetřování případů mělo logiku a bojové scény jasně nesly Jackieho podpis. A finále? Za něj oba palce hore, protože SPOILER nevymasakrovat celý ansábl, ale ukončit příběh s noblesou sobě vlastní, to si zaslouží uznání – 5* (10/10)

Nirvana In Fire není z těch dramat, která jsou v internetových diskuzích skloňována ve všech pádech. Přesto je těmi, kteří se do její sledováni pustili, hodnocena velice vysoko. A není se čemu divit. Sám za sebe musím říct, že příběh s tak promyšleným dějem jsem ještě neviděl. Osobně revenge dramata nevyhledávám, protože obsahují na mě moc slz, nenávisti, krve a smrti. Též se do toho často namotává láska a tragédie je na světě. Nirvana in Fire ale dokazuje, že pořádný příběh o pomstě a spravedlnosti nic takového nepotřebuje. V jedné z diskuzi zazněla otázka, zda je v příběhu romantika a odpověď na ní se mi moc líbila. Něco z romance v příběhu je, ale divák objeví něco lepšího – přátelství, loajalitu a odhodlání. A o tom přesně tenhle příběh je.*** Mei Chang Su je opravdu brilantní stratég, který jde odhodlaně za svým. I přesto ale nepůsobí jen jako chladný manipulátor, ale i jako velmi schopný člověk, a tak získává na svoji stranu v průběhu těch 54 dílů více a více lidí. Jeho umění může divák ocenit i z toho důvodu, že jeho protivníci jsou mu zdařilými soupeři, kteří nemají v hlavě slámu. Dlouho se mi nestalo, že by se v příběhu sešlo takové množství postav, které se mi buď líbily, nebo mi alespoň nevadily. Když zpětně přemýšlím, tak si nedovedu vybavit nikoho, kdo mi zde výslovně pil krev. I vizuální stránka celého seriálu stojí za to – gesta, rituály či oblečení, prostě je na co se koukat.*** Příběh je z velké části postaven na dialozích a je proto poměrně náročný na sledování (nelze jej tedy sledovat jako maraton). I přes to ale nenudí, protože v pravou chvíli vystřídají slova činy a tak ani o akci v podobě soubojů není divák ochuzen. Hudba je tentokrát dost upozaděna (když se mluví, tak nemůže nic extra hrát) a seriál si tak po celou dobu vystačí jen s několika skladbami. O to víc zaujmou.*** Nemohu tak jinak než dát plný počet bodů, protože i když mi konec dal co proto, hodlám si v blízké době dát sledovací repete - 5* (10/10)

Na ukázku z Mo Dao Zu Shi jsem asi před rokem narazil na youtubu. V té době mi ale nezbylo nic jiného než si povzdechnout, protože do překladu čínského anime se nikdo dvakrát nehrnul. Jaké bylo proto mé překvapení, když jsem zjistil, že je anime nejen přeložené (a že druhá řada je na spadnutí), ale že na motivy novely vznikla i dorama. Vím, že se mnou nebudou mnozí souhlasit, ale za sebe musím říct, že se mi velice líbí směr, jakým se čínská produkce poslední dobou snaží kráčet. Jak se v rámci restrikcí snaží vybalancovat jednotlivé příběhy a vytěžit z nich maximum. Jistě by bylo více než zajímavé sledovat vztah dvou hlavních protagonistů se vším, s čím přišla předloha, ale právě ona neexplicitnost tomu v mých očích dodává něco více. Stejně tak jako Guardian, či s jistými výhradami i C.S.I., tak i The Untamed přichází se vztahy, které překračují vymezené škatulky a tvoří své vlastní universum. Divákovi tak nezbývá nic jiného než Wei Yingovi a Lan Zhanovi fandit, protože to co jim nedopřál jeden život, zvládnout v životě jiném. Jiné postavy to štěstí sice neměly, ale i jejich osudy měly v příběhu své místo. Výlet do minulosti byl na můj vkus až příliš dlouhý a zabíral v příběhu až moc místa, ale dokázal barvitě vykreslit charaktery postav a vztahy mezi nimi. Věřím, že jsem nebyl sám, kdo si přál urychlit celý flashback, a pokračovat v příběhu po oněch 16 letech, ale asijská mentalita je prostě taková a bez tragiky to zkrátka nešlo. Velkým plusem vedle dobře napsaného scénáře, oku lahodící vizuální stránce a působivého hudebního doprovodu, byly dobře zahrané nejen hlavní postavy. Musím zde tak jen a jen souhlasit s tím, že Wei Wuxian a Lan Wangji zde vypadali, jako by přímo vykročily z knižní předlohy. Jak se příběh blížil ke konci, tak jsem jen v očekávání trnul, jak to se všemi dopadne. A po doznění závěrečných titulků musím jen uznale pokývat hlavou. The Untamed o celou jednu délku předčil i mnou v loňském roce vychvalovaného Guardina, a tak mu zaslouženě přísluší plných 5* (10/10)

Upřímně zde na rovinu říkám, že při hodnocení téhle doramy nejsem objektivní. Ale jelikož jsem ji viděl více než jednou (v nedávné době jsem ji opětovně po delší době zhlídnul 2x za sebou *-*), tak si těch 5* zaslouží. A i když to bylo v určitém ohledu naivní (ptž jako člověk prošlý všemi stupni našeho vzdělávacího systému jsem už měl tu čest s různým typem lidí), tak já jsem to všem postavám přál. Přál jsem jim vypořádat se s minulostí, napravit chyby a nedorozumění a pro všechny tu na ději na lepší zítřky. Prostě mě bavily snad všechny roviny příběhů - jak ti středoškoláci, tak učitelé i rodiče. Hudba se taky moc povedla, hned několik kousků už mi delší dobu leží v mobilu. Takže pokud máte rádi bromaci a školní prostředí, zkoukněte i tenhle kousek. (10/10)

Blood Free je mým opětovným nahlédnutím do korejské produkce. Zaujal mě již trailer, ale trpělivě jsem si počkal, až bude skoro celý seriál venku, než jsem se pustil do prvního dílu, přeci jen čekat týden na další dva nové díly by bylo na mě moc. A vyplatilo se to. Blood Free má spád; kvalitní postavy, které mají mezi sebou tu správnou chemii i chytlavé OST. Akční sekvence střídá pletichaření, které ale v nejmenším nenudí. Deset dílů je tak akorát, aby seriálu nedošel předčasně dech a gradace příběhu byla zaručena. Chápu, že závěr přijde mnohým málo a doufají v druhou sérii, která by mi sice vůbec nevadila, ale jsem v tomto ohledu dost skeptický. Doufám alespoň v brzké vypuštění OST, hlavně endingové hudby – 4* (8/10)