Necrotongue

Vzhledem ke standardům druhé sezóny můžu považovat své dvouhvězdičkové hodnocení tohoto dílu za lepší průměr. Třináctá epizoda mi stejně jako valná většina dílů této řady nepřinesla příliš dobrou zábavu, ale přece jen došlo i na nějaké ty humory a pobavil mě (k mému nezměrnému překvapení) i Čeng. Nic moc, ale už to bylo i horší. / Poučení: Zkontroluj si, zda sis správně oblékl kostým.

Pozitivním zjištěním byl tentokrát ten fakt, že jsem nemusel díl zodpadovat, protože byl přece jen o něco lepší než ten předchozí. Dvanáctá epizoda pro mě uzavřela první polovinu druhé sezóny, ale věru mě nepotěšila, protože i v ní se šetřilo na humoru, a ten, který se v ní vyskytoval, byl povětšinou divný. Morální poučení ovšem nechybělo, což situaci ještě zhoršilo. / Poučení: Rozkládající se mrtvoly do řeky nepatří.

Nepokládám se za mužského šovinistu, ženy mám rád (kromě denunciátorek a fanatiček), nechápu, proč by za stejnou práci měly brát ženy menší mzdu než muži, ale agitace za jejich práva ve filmech a seriálech se mi už hodně zajídá. Kdyby to alespoň nebylo tak okaté... Ale i přes pro mě nešťastnou scénu v letadle jsem byl s devátou epizodou mocně spokojen. Tvůrci tentokrát odklonili děj od organizovaného zločinu k problémům ve studiu, ale nepozoroval jsem na sobě žádnou negativní reakci. Opět jsem byl plně vtažen do děje, užíval jsem si každý moment, a ani tentokrát jsem nedokázal hodnotit jinak než plným počtem hvězdiček. / Poučení: I nepřítele můžeš respektovat. Vlastně bys měl.

S hrůzou jsem zjistil, že jsem si ještě nenašel čas k tomu, abych okomentoval tento téměř čtvrtstoletí starý (a tedy už pamětnický) film. Z toho důvodu jsem si dnes dopřál jeho reprízu, po níž jsem se jen utvrdil v přesvědčení, že Quentina Tarantina opravdu můžu, přestože zrovna tento snímek nevnímám jako jeho typickou záležitost. Tempo celého příběhu bylo totiž opravdu pozvolné, nevšiml jsem si ani obvyklého závěrečného zrychlení, chyběl i náhlý nápor bezuzdného násilí, takže zbyly jen tradiční plány, protiplány , intriky a manipulace. To co jsem teď napsal, možná vypadá jako kritika, ale není tomu tak. Já musím tento film naopak pochválit, protože mi to pomalé tempo vůbec nepokazilo výsledný dojem, občasné odživotnění působilo v této poklidné atmosféře jako pořádný kopanec, a přestože se jednalo o více jak dvouhodinovou záležitost, nenudil jsem se ani na moment. / Poučení: Nevytáčej zpoceného Itala.

Tak jo, tvůrci to konečně zvládli a dokázali mě dotlačit k udělení odpadu. Jedenáctá epizoda přinesla animaci (proč, to fakt netuším), a spoustu záležitostí, které mě netěší: vánoční klišé, drama místo humoru, písně a velké množství s tím vším spojených keců. Sváteční díly sitcomů bývají často těmi nejlepšími, ale Community bude zřejmě tou výjimkou, která potvrzuje pravidlo. / Poučení: Pokud se cítíš být animovanou postavičkou, už to radši neber.

No jo, minule jsem se trochu namlsal a stačilo! Desátá epizoda druhé sezóny začala vcelku nadějně a zdálo se, že přinese děj, který by mě mohl mocně bavit; o to těžší bylo mé zklamání, když se opět ukázalo, že tvůrcům nešlo až tolik o to, aby mě pobavili dobrými humory, ale že tradičně sklouzli k otravnému moralizování, poučování a osvětlování jediné správné cesty. / Poučení: Narozeninové oslavy se přeceňují.

Ale jo, tvůrci to zvládli natolik, že jsem se už podruhé v této sezóně bavil. Jasně, děj deváté epizody byl úplně mimo hlavní dějovou linii, šlo vlastně jen o takovou dějovou slepou uličku, jenže do téhle slepé uličky bylo možné projít jen skrz pevnost z dek za husté palby z atrap zbraní. Pokud to byly atrapy. A pokud tam vůbec byla pevnost. Ale možná tam nebyla ta slepá ulička, kdo ví? A možná tento díl vůbec neexistoval? / Poučení: Konspirační teorie jsou fajn zábavou.

Celé to začalo jako běžná, nenáročná, americká komedie, takže jsem se připravil na trapné vtípky a provařený děj, ale výsledek byl nakonec úplně odlišný. Tento snímek sice nebyl úžasný, byl ale vtipný, protože humory v něm použité fungovaly, tvůrci navíc zvládli i dramatickou rovinu a film, o němž jsem už dopředu uvažoval jako o další prvoplánové komedii, získal nečekaný přesah. Situaci pomohlo i to, že mám k Samu Rockwellovi dlouhodobě pozitivní vztah, a tak trochu i to, že si zrovna reprízuji seriál Community, takže mě notně pobavila role Gillian Jacobs. Přidanou hodnotou této záležitosti je i její neocenitelný přínos v oblasti prevence rakoviny kůže; nejedna blondýnka si díky prosté radě může mocně posílit své šance proti této zákeřné chorobě. Abych to tedy shrnul; podle mých očekávání se mělo jednat o nenáročnou komedii, ale ukázalo se, že má tento snímek hloubku a že jsem ho už předem soudil. Uznávám svou chybu a hodnotím čtyřmi kousky. / Poučení: Nenech se svazovat minulostí.

Já chápu, že tvůrci připsali do seriálu postavu Bettye jako reprezentantku silných, hrdých žen a dosud jsem s ní neměl sebemenší problém, zvlášť, když ji hraje Juno Temple, ale v tomto dílu už s ní bylo příliš tlačeno na pilu, takže to sem tam hodilo falešný tón. Ale to jen tak na okraj, abych nevypadal příliš nekriticky, když už seriál hodnotím stabilně tak vysoko, jako bych za to byl placený. V tomto směru ale nemůžu jinak, protože nějaký americký špión zjevně zjistil, co na mě platí, takže Amíci mohli vytvořit tento seroš, aby mě posadili na zadek a dočkali se ode mě nějaké pochvaly. No, a to se jim rozhodně podařilo, protože si mě tahle záležitost nabodla na hák jako Jánošíka. / Poučení: Přání se někdy opravdu plní.

I když šlo jen o další nic moc díl, dopadl u mě o něco lépe než ten předchozí. Ukázalo se totiž, že mě osmá epizoda o nízkorozpočtovém hledání gelovky bavila (pokud se dá takové slovo použít) víc než minulé trampolínové dobrodružství. Podstatnou záležitostí je to, že jsem se díky vývoji děje dozvěděl, jak vypadá situace kolem Annie’s Boobs. / Poučení: Vždy hledej pod sádrou.