Necrotongue

Teď už je mi jasné, že si tvůrci našli své tempo i styl, a já mám to štěstí, že mi oboje vyhovuje. Tak jsem si mohl i v páté epizodě užít další návštěvu Tokia, aniž bych pociťoval nějakou nespokojenost. Pořád mě fascinuje život podle kodexu cti a je mi docela líto, že se u našich politiků neuplatňují stejné tresty za jeho porušení jako v jakuze. Úplně vidím ty desítky poslanců a senátorů, kterým by nezbývalo nic jiného, než se naučit ovládat mobilní telefon nosem pro absolutní absenci prstů. Je to tak, i zločinci mohou přijít s dobrými nápady. / Poučení: Kdo se moc ptá, moc se dozví. Nebo taky někdo umře.

Myslím, že bych se v ději seriálu zorientoval mnohem rychleji, kdybych netrpěl syndromem běžně rozšířeným mezi Evropany. Mám velké potíže rozpoznat jednotlivé aktéry, protože se mi Japonci zdají být velmi podobní jeden druhému. Až na občasné výjimky. Ve čtvrté epizodě jsem už byl ale poměrně zorientovaný, tvůrcům se navíc podařilo přijít se zajímavým děním, které se dramaticky vyvinulo jak ve vztahu k jakuze, tak i novými zjištěními ohledně článku o lichvářích. Takže ano, i přes pomalejší rozjezd seriálu si mě scénář zaháčkoval. / Poučení: Neušpiň si textil předčasně.

I pátá epizoda byla stejně jako všechny předchozí díly charakteristická hlavně tím, že jsem na ní nenašel žádnou chybu. Možná bych na nějakou při důkladném pátrání přišel, ale scénář byl pro mě opět příliš dokonalý, než abych si kazil skvělou náladu zapšklým hnidopišstvím. Tentokrát mě navíc zaujalo, že se Ricky Gervais věnoval i problematice obnovitelných zdrojů. Moc bych si přál, aby tento seriál vidělo co možná nejvíc našich filmových a seriálových tvůrců; snad by jim to pomohlo psát smysluplné dialogy. / Poučení: Obloukem se vyhýbej všem školním pozemkům.

Čtvrtá epizoda jen potvrdila všechno, co jsem napsal v předchozích komentářích/recenzích. Ricky Gervais ve svém scénáři dokonale provázal humor s depresí a cynismus s empatií, a protože já takovou kombinaci můžu, způsobil mi kvalitní divácký zážitek, u něhož jsem se mohl i slušně zasmát. Znovu musím vypíchnout všechny ty skvělé dialogy, kterých jsem se tu dočkal a u nichž se můžu smát a zároveň naplno přemýšlet nad jejich obsahem. / Poučení: Když ti někdo řekne, že už to horší být nemůže, hanebně ti lže.

Pokud jde o mě, já jsem si i u třetí epizody chrochtal blahem, a i kdyby Tonyho nepotkala životní tragédie, vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby ho k sebevražedným myšlenkám dohnala jeho práce. Ricky Gervais si opět vyhrál se scénářem a má bránice dostávala s každým dalším dialogem těžce pohulit. Ani tentokrát nešlo o nějakou prvoplánovou taškařici, protože tahle záležitost má vrstev jako Tiramisu. / Poučení: Nikdy nevíš, kdo tě obdaří životní moudrostí.

Druhá epizoda navázala co do kvality a humoru na předchozí díl, takže jsem se opět skvěle bavil, navíc mě dostává, jak nechává Ricky Gervais tu a tam prosáknout na povrch tu člověčinu, které je tahle záležitost plná, ačkoliv to nevystavuje prvoplánově na odiv. Kromě dokonalých a přitom naprosto okrajových postav pošťáka a psychiatra (psychologa?), mě dostal souboj vůlí s personálem restaurace. / Poučení: Nenech se rozhodit od lidí, kteří nedokáží pochopit, že si člověk může depresi i užívat.

No vida, trochu jsem si minule zafrflal a děj třetí epizody znatelně ožil. Ožil, ale tím, co mě stále nejvíc bavilo, byly japonské zvyklosti, které jsou tolik odlišné od těch evropských a amerických. Radost jsem měl už z toho, že se poprvé začalo doopravdy něco dít, ale nejlepší zážitek mi zajistila scéna se zatýkáním. Opravdu si dovedu představit leccos, ale něco takového je pro mě v našich poměrech naprosto mimo mísu. Tuto pasáž jsem si musel pustit několikrát, abych ji dokonale vstřebal. To bylo luxusní. / Poučení: Pokud najdeš v zemi otvor, z něhož občas vylétne vosa, nenalévej tam vodu. Věř mi. Vlastní zkušenost.

Z mého pohledu se zatím seriál drží dost při zemi a nemyslím tím akci, o níž se prakticky nedá mluvit. Jde mi spíš o to, že za těch padesát minut nedošlo k žádnému výraznému vývoji příběhu. Jak už jsem napsal v předchozím komentáři/recenzi, mám Japonce rád, takže mi nehrozí, že bych se nudil, protože mě baví sledovat místní kolorit, ale přesto uznávám, že druhá epizoda divákovi nic zvláštního nenabídla. No, zatím tedy nadšením nehopkám, ale přesto doufám, že se v příštím dílu dočkám zlepšení, jinak jednu pěticípou ušetřím. / Poučení: Yakuza není vířivka. 3*-

První epizoda byla typickým úvodem do problematiky; tvůrci mě seznámili s hlavním hrdinou a s prostředím, představili mi téma příběhu a vcelku slušně mě naladili na další pokračování. Hlavní hrdina mě na první dobrou příliš nezaujal, o to více jsem si užíval prostředí, protože mám k Japonsku dlouhodobě kladný vztah. Hlavně tedy k původní japonské kultuře, dnes už je tam přítomno přílišné množství cizích vlivů. No, já mám ale po prvním dílu zatím pocit, že by se mohlo zadařit a já bych se mohl dočkat celé řady pro Japonsko charakteristických jevů. Poučení: Chceš pochopit Japonce? Změň styl myšlení.

Upřímně se divím tomu, že Netflix zaplatil za něco, co napsal Ricky Gervais, a dokonce ho to nechal i porežírovat; zajímalo by mě kolik strážců politické korektnosti na něho při natáčení dohlíželo. Postava Tonyho je mi extrémně sympatická, protože ten mrzout uvažuje stejně jako já:-) Ricky Gervais navíc seriál zalidnil skvělými figurkami, které už Netflix jen patřičně dokoloroval a po první epizodě jsem byl maximálně spokojen. / Poučení: Nevytáčej člověka, který nemá co ztratit.