Necrotongue

Film o italské jeptišce natočený Francouzi pod Holanďanovou režií, to je slušný rodný list:-) Snímek se nezařadí mezi to nejlepší od mého oblíbeného režiséra hlavně proto, že byl na svou stopáž dějově poněkud chudý. V závěru se navíc Paul Verhoeven příliš odvázal, takže finále vyznělo po stránce akční na výbornou, ale film přestal úplně předstírat historickou věrohodnost. Jasným kladem snímku je to, že jeho režisér umí po čertech dobře pracovat s krásami ženského těla, podle Virginie Efiry by se navíc dalo klidně sochat a mnohá mladice by jí mohla tiše závidět, jenže tato záležitost nebyla zrovna erotickým thrillerem, takže se mi místy lehce táhla. Původně jsem chtěl hodnotit za lepší tři kousky, ale zohledním vypíchnuté pokrytectví představitelů katolické církve a mírně přidám na slabší čtyři. / Poučení: Před sexem sádruj, sádruj, sádruj, abys nemusel zatloukat, zatloukat, zatloukat. 4*-

Nepatřím k hejtrům Anny Faris, nic proti ní nemám, ale tady už jí na mě bylo poněkud příliš. Příliš mnoho close-upů na její obličej, v němž si po celou dobu (uznávám, že skvěle) musela udržovat výraz Magnum 5 Kristen Stewart. Na to, abych se mohl u filmu bavit jsem byl evidentně málo sjetý, navíc mi v tomto směru úplně chybí jakákoli osobní zkušenost, protože pokud jde o experimentování, ubíraly se mé zájmy poněkud odlišnými cestami:-) Snímek jsem si tedy neužil, ale šoupnul jsem mu hvězdičku za snahu přiblížit mi něco, co neznám z osobní zkušenosti. / Poučení: Vyhýbej se tématům, která tě neoslovují.

Už několikrát jsem v komentářích/ recenzích k jednotlivým epizodám  psal, jak je pro mě v případě tohoto seriálu důležitý balanc mezi firmou a soukromím. Devátá epizoda je dokonalým příkladem toho, jak by to mělo v ideálním případě vypadat. Tvůrci se tady vytáhli a vydali ze sebe to nejlepší a já jsem si to parádně užil. / Poučení: Jez do polosyta, pij do polopita.

Filmu La vita è bella (1997) jsem kdysi z milosti udělil dvě hvězdičky, takže je budu muset pohodit i tomuto snímku. Na život v koncentračním táboře mají totiž obě záležitosti podobně zkreslený pohled a mě by moc zajímalo, jak by reagovali skuteční přeživší z nacistických lágrů. Zuřili by? Byli by znechuceni? Dokázali by se těm nejdebilnějším lapsům smát? Těžko říct. Jak vidno, film ve mně vyvolal řadu otázek, přesto musím říct, že zpracování tohoto skutečného příběhu za mnoho nestálo, protože sice přineslo mnoho sentimentu, velkých slov i myšlenek, ale ke ztvárnění skutečných událostí mělo hodně daleko. / Poučení: Práce sice osvobozuje, ale já jsem byl vždycky spíš línější.

Osmá epizoda druhé řady mě jen utvrdila v tom, že tvůrci seriálu opravdu vědí, co činí. Často je mnohem podstatnější to, co ta která postava neřekne, aby si to mohl divák sám domyslet. Pokud na to má. Tady divák nedostává všechno polopaticky; tvůrci se nevracejí v ději, aby důsledně vysvětlili každý duševní pochod, a i proto jsem se seriálem tak spokojen. A aby toho nebylo málo, ta fantastická retro atmosféra to vykopává ještě výš. / Poučení: Bosýma nohama vstupuj na střepy a žhavé uhlíky jen v případě, že jsi zkušeným fakírem.

Tvůrci už v mnoha předchozích epizodách pustili žilou feministkám, a teď se zjevně rozhodli, že zvednou výrazným způsobem krevní tlak ochráncům životního prostředí. Díl to byl každopádně po všech stránkách vydařený; byla reklama, byly vztahové záležitosti, vytvářela se uhlíková stopa a Joan Holloway byla opět velkolepá. Takže jsem dostal přesně takový mix událostí, jaký jsem si přál, a byl jsem plně spokojen. / Poučení: Vyhodí-li tě dveřmi, vrať se oknem.

Ano, i na druhý pokus na mě film působil jako hrozná hovadina, která navic disponovala mou neoblíbenou herečkou v hlavní ženské roli, a nebudu kecat, nepatřím ani k fanouškům Toma Cruise. A přesto všechno jsem ponechal původní hodnocení. Proč? Protože ač byl scénář v podstatě úplně zoufalý, celá ta blbost byla pro mě celkem zábavná. Vypnul jsem si pro tu chvíli všechny postradatelné mozkové funkce (a že jich bylo) a nechal jsem se v téměř vegetativním stavu bavit sice nenáročným, ale zato zběsile se ženoucím dějem, a ať se mi to líbí nebo ne, nuda mi tu nehrozila ani náhodou. / Poučení: Když ti někdo řekne, že jsi v bezpečí, prchej a řvi. 3*-

První Wyrmwood je pro mě jednoznačně o hvězdičku lepší, u Apokalypsy mi chyběla větší porce černého humoru, zato mi hodně vadil odkaz na Evil Dead. Tady mi ručička už fakt neseděla, takže mě scény s ní ani nebavily; o to zábavnější byl kyzomborg, ale jak už jsem psal, humoru tady bylo až příliš málo. Což o to, orgánů poletovalo vzduchem určitě dost, suché místo na zemi by se taky hledalo jen těžko, takže v tomto směru si stěžovat nemůžu, ale neužil jsem si to tak jako první díl. / Poučení: U léků si vždy čti příbalový leták.

No, přesně o tomhle jsem minule psal. Když je vybalancováno, nemám problém přitlačit na hodnocení. Tentokrát mě zvlášť zaujala aférka Petera Campbella. Stát se to v devadesátkách nebo po roce 2000, dnes by mu nepochybně hrozil nějaký ten veřejný MěTaky lynč. Slečna by si totiž jistě s odstupem dvaceti až třiceti let vzpomněla, že šlo vlastně o bohapusté znásilnění a že jí na dlouholeté trauma pomůže zapomenout jedině minimálně šestimístná částka. / Poučení: Jsi po všech stránkách skvělý jedinec, a přesto máš potíže začlenit se do kolektivu? Předstírej, že jsi někdo jiný.

Jen těžko bych mohl pětihvězdičkovat,když byla celá epizoda vystavěna poněkud jednostranně. Tím chci říct, že jsem se účastnil pokračování Donovy aférky, tvůrci věnovali snad až příliš mnoho času Peggy, řešila se situace kolem absence potomstva Campbellových, ale když se to vezme kolem a kolem, o firmě to tentokrát příliš nebylo. A já mám holt radši, když je scénář víc vybalancovaný, protože i když nemám rád reklamu, firma Sterling Cooper mě zajímá. / Poučení: Za volant usedej raději střízlivý a sám.