Necrotongue

Opakovaně se sám sebe ptám, proč se na podobné snímky vlastně dívám. Jasně, můžu si lhát do kapsy, že to dělám proto, abych si zachoval jakýsi všeobecný přehled, ale pravým důvodem bude zřejmě nějaká lehčí forma psychické poruchy. A tak jsem zase jednou absolvoval školení na téma "Muži jsou odporné, necitlivé bytosti, a kdyby neprodukovali sperma, bylo by jejich vyhubení jediným správným řešením". Netvrdím, že mezi námi nejsou odporná hovada, v den jejichž zplození si měli jejich rodiče raději zahrát nějakou deskovou hru, ale zevšeobecňování typu- muži špatní, ženy bezchybné mě baví asi jako vyprávěnky o neposkrněně počatém tesaři, který si čas od času zaběhl zaskotačit na hladinu jezera. Abych tvůrcům nekřivdil, musím připustit, že hlavní hrdinka jejich příběhu chyby měla (a nebylo jich málo), zcela inovativně jí prakticky nechyběl její syn (a vice versa), i přesto šlo ale o snímek spíše pro ženské publikum. Děj ve mně po většinu času nevyvolával přílišné nadšení, přesto uznávám, že jsem se asi třikrát opravdu mocně zasmál, Katia Winter mi byla na rozdíl od postavy, kterou představovala, krajně sympatická, a tak jsem nakonec hodnotil výše, než jsem sám očekával. P. S. Pobavily mě šéfovy nalepovací bločky a stěhující se žena s jedním kufrem a třemi taškami (!!!). / Poučení: Mužský feminista je protimluv. Zajímalo by mě, který narušený myslitel přišel s tímto termínem jako první. 2*+

Nebyl to vůbec špatný speciál, to jsem poznal podle toho, že jsem si několikrát téměř poprskal monitor, ale faktem zůstává, že bych si vystoupení určitě užil lépe pokud bych byl černoch. Místy jsem se totiž zase až tak nebavil a největším problémem pro mě bylo to sebepoplácávání se po ramenou, toho tam bylo v jednu chvíli fakt příliš. Na druhou stranu tady byl souboj s mikroportem, který byl jak nepřipravený, tak perfektně zvládnutý. / Poučení: Pozor na peroxid!

Těžké zklamání. Kupodivu za to nemůže Netflixem tolik oblíbené dosazování černochů do rolí, v nichž jejich přítomnost nedává smysl, ani oblíbená společenská hra: Najdi si svého gaye, na vině je tentokrát zcela jasně scénář a režie. Já jsem si fakt myslel, že si ze mě tvůrci dělají srandu. Uprostřed lítého boje náhle vypukl šábes či co, všechno ztichlo a já jsem sledoval němý, leč těžce patetický výjev, z něhož jsem se ještě úplně nevzpamatoval. Pak jsem zjistil, že v onom zlomku vteřiny nejenže skončil útok, buďme k sobě upřímní, nepříliš vzdělaného davu, zároveň tento dav beze stopy zmizel neznámo kam. To byla fakt těžká neschopnost obou výše zmíněných profesí. / Poučení: Jak se do lesa volá, tak se v lese visívá.

OK, třetí záležitost v řadě, kdy jsem se zaměřil na oficiální obsah Netflixu. Kdo to píše? Nějaký senzibil, který si přiloží na čelo plakát k filmu a vycítí, co by měl zmínit? Vypadá to tak. Každopádně je jasné, že se tento zaměstnanec / zaměstnankyně v pracovním procesu ani ve volném čase sledování pohyblivých obrázků nevěnuje. A teď abych napsal něco i k snímku samotnému; atmosféra se protinožcům vyvedla náramně a já jsem byl i přes velmi pozvolné tempo příběhu po celou dobu ve střehu, protože mi bylo jasné, že se už v příštím okamžiku musí něco stát. Tím pádem jsem si na konci připadal jako typická kavka z devadesátek, která jen s velkým úsilím zadržuje slzy ve vytřeštěných očích a marně přemýšlí, jak je možné, že ji ti osmahlí chlapci se třemi kelímky obrali o celou výplatu, když se jí na začátku přece tolik dařilo. Příběh šuměl, šuměl a šuměl, až úplně vyšuměl a ze strany tvůrců šlo o jasnou zákeřnost. / Poučení: To není fér; thriller z Austrálie a nikde žádný klokan.

Hmmm, tak tohle nebyl zrovna nejlepší kulturní zážitek. Každopádně jsem zjistil, že Švédové pijí o Vánocích jako Dánové a že jejich rodiny disponují (stejně jako všechny ostatní národy) až příliš přítulným strýčkem. Zpočátku to vypadalo, že by mohlo jít o zajímavou záležitost, následně se ale ukázalo, že si nelítostný zub času mocně zahlodal, takže na mě film už nemohl příliš kladně zapůsobit. A teď nemám na mysli obraz ani zvuk, vadil mi velmi naivně napsaný příběh, který už dnes opravdu neobstojí. Mě prostě převelice rušilo, jak se vždy stalo něco důležitého v ten pravý okamžik, aby do sebe ozubená kolečka nepříliš silného scénáře ideálně zapadla a posunula děj sice požadovaným ale mnohdy nelogickým způsobem. Některé scény tak vyzněly spíše legračně až bizarně a můj celkový dojem značně utrpěl. / Poučení: Detektivka by měla být alespoň trochu napínavá.

To je tak; přečtu si na Netflixu obsah snímku, který mě zaujme, film zhlédnu, několikrát intenzivně potřesu hlavou, aby se mi vše srovnalo, přečtu si oficiální obsah Netflixu ještě jednou na čsfd, ujistím se tak, že jsem se skutečně nezbláznil, a dvě pěticípé jsou rázem mým maximem. OK, teď jsem si přečetl obsah potřetí a mohu zodpovědně prohlásit, že byl zcela jistě napsán k jinému, mnohem zajímavějšímu snímku, který jsem ale nedokázal nikde dohledat. V Laponsku jsem na rozdíl od JASONA_X nikdy nebyl, ale plně s ním souhlasím v názoru, že ty nádherné záběry severské přírody stály opravdu za to. Příběh by mohl být fakt zajímavý, kdyby odpovídal výše zmíněnému obsahu, takhle šlo o severské drama s vyloženě plíživým tempem, s Laponci, kteří se bezpráví stavěli tváří v tvář stejně agresivně jako Mahátma Gándhí, a s pravou severskou depresí. No, a na mě, který jsem si od filmu sliboval zcela jiný zážitek, to bylo dost málo. / Poučení: Kdo na cizího soba ruku vztáhne, ten se zhruba po dvaceti letech se zlou potáže.

No, nevím, oficiální obsah mi přijde poněkud zavádějící, protože netuším, kde jeho pisatel přišel na bohatou stařenu. Z dialogů jsem totiž pochopil, že byla Edwina Black invalidní, nikdo ale nezmínil, že by měla být výrazně starší než její manžel. Ale k filmu samotnému; za mě šlo o vcelku vydařenou komorní záležitost, u níž jsem si nemohl nevzpomenout na naši Rybu ve čtyřech. Ryba byla ale přece jen výrazně mladší, herecké výkony v ní byly tedy vcelku pochopitelně lepší; herecké výkony v tomto snímku přece jen evokovaly spíše divadelní scénu. Ani bych se nedivil, kdyby šlo o film natočený na motivy právě divadelní hry, fakt to tak na mě působilo. To ale není stížnost, já jsem si to vcelku užil, přestože jsem vraha trefil na první dobrou, a to v příběhu nevystupoval zahradník! Pokud bych měl říct, co mě na snímku bavilo nejvíc, jednoznačně bych hlasoval pro stále sílící paranoiu. / Poučení: Pozor na to, co piješ. Platilo to kdysi, platí to stále.

Jimmy Carr je jedním z mála důkazů (přestože je zčásti Ir), že stará dobrá Anglie ještě není úplně mrtvá a že se ještě trochu cuká. Dostal jsem hodinový zážitek bez sebemenšího náznaku politické korektnosti, bavil jsem se naprosto skvěle a má bránice si prošla pořádným CrossFitem. Na tento speciál jsem se těšil od chvíle, kdy mě na něj Netflix upozornil, a okamžitě jsem do něj šel. Jimmy Carr se vrátil ve fantastické formě, předpokládám, že se mu podařilo širokospektrálně urazit snad všechny skupiny, které se s nadšením nechají urážet, aby pak vychrlily řadu nenávistných hashtagů, já jsem ale (kromě toho, jak jsem si to užíval) velmi pozorně poslouchal, takže mi neunikly ani ty zajímavé myšlenky, na něž také došlo. Vystoupení bych vřele doporučil všem matkám se smyslem pro humor, protože tentokrát si rozhodně přijdou na své (na rozdíl od těch otců, kterým smysl pro humor chybí). Paráda a jasná plná palba. / Poučení: Když už zariskuješ a navštívíš vystoupení postávajícího komika, nevyčnívej a omez své hlasové projevy. Jen malá rada.

No, současné české snímky ve mně sice jen málokdy budí nadšení, ale tato příšernost byla hodna režie Evy Toulové. Ano, tak špatné to bylo. Od první chvíle, kdy začala představitelka hlavní hrdinky a autorka knižní předlohy v jedné osobě deklamovat své texty jako členka amatérského divadla v zapadlé vesnici (čímž se opravdu nechci dotknout amatérských herců a hereček, kteří zkoušejí ve volném čase po práci, aby bavili své spoluobčany, a jsou často tak nadšení pro věc, že by jim mohli jejich profesionální kolegové závidět) nebo jako jeřábnice v někdejších Aktualitách, mi bylo v podstatě jasné, že půjde o těžký průšvih. Zvlášť, když ji někteří kolegové a kolegyně nenechali ve štychu a hráli podobně mizerně. Úroveň dialogů plně odpovídala přednesu, režisérovi / scénáristovi to zjevně vyhovovalo (aby taky ne), takže všechno klouzalo nezadržitelně hladce vstříc odpadu. A tam tento exkrement po právu náleží. / Poučení: Je Jana Bernášková stejně "talentovanou" spisovatelkou jako herečkou? To se naštěstí nikdy nedozvím.

Jak tohle okomentovat? No, šlo o romantickou komedii, takže pokud si někdo od snímku sliboval děj, který prověří divákovu inteligenci a přijde s překvapivým zvratem, buď netuší, co je to romantická komedie, nebo je bloud. Já jsem dostal přesně to, co jsem očekával: předvídatelnou, místy milou, často klišoidní záležitost, která mě nikterak neuchvátila, ale na druhou stranu ani neurazila. Úhlavní hrdinka mi byla sympatická, aniž bych tušil, že vlastně není herečkou (už jsem ale pochopil, proč se ve filmu zpívalo), úhlavní hrdina působil na druhou stranu patřičně zanedbaným až omšelým dojmem, a i když byl příběh v podstatě chabý a tak trochu nablblý, jaksi mi nevadilo strávit u něj hodinu a půl, což asi ospravedlňuje tu třetí pěticípou. / Poučení: Máš hlučné sousedy? Izoluj.