Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (248)

plakát

Panství Downton (2010) (seriál) 

V mnoha ohledech naivní a brakové dílo, ale přesto diváka baví a donutí ho se občas zamyslet (např. paralely s dnešní společností atd.). Samozřejmě zde musím vyzdvihnout hlavně kostýmy a celkové kulisy seriálu, které jsou doopravdy více než povedené - od široké skály kostýmů až po detailně vyvedené interiéry. Poté vynikající casting v čele s Jimem Carterem, který znázorňuje snad nejdokonalejšího a nejstereotypnějšího majordomuse na světě, a s Maggie Smithovou, která je zde správná stará rašprle a dokonale kombinuje vlastnosti všech 'moudrých', rázných a konzervativnách babiček, což z většiny přípádů známe i z vlastních zkušeností. Ale i ostatní role (jak ty hlavní, tak ty vedlejší) všem padnou jak ulité a o to víc tohle oceňuji, když se jedná o jinak celkem neznáme tváře (alespoň u nás v Čr neznámé). Jako další plus vidím výběr bouřlivého období a skvělé zasazení příběhu do kontextu okolního světa, kdy se v takovémhle sídle projevují všechny změny a události z celého světa. Takže i když je příběh někdy fádní, tak se divák nenudí, ale naopak, pořád se zde děje něco víc než jen románky paniček. Kvůli všem těmto aspektům se jedná o snad jediné dílo z červéné knihovny, které mě nenudí a které si přímo užívám. Také doporučuju poslouchat v originálním znění, kdy zde nejen vyniknou různé nářečí ze všech koutů VB, ale také je zde slyšet rozdíl mluvené angličtina skrze celou společnost ve VB (sluhové vs. smetánka) a to je v angličtině doopravdy jak nebe a dudy a to obzvlášt v tomto období.

plakát

Papežův vymítač (2023) 

Chce se na to koukat jako na typické mainstreamové Hollywoodské béčko, vypnout u toho mozek a pak to nějak jde 😅...

plakát

Papírový dům (Netflix verze) (2017) (seriál) 

Seriál ve stylu známého seriálu Útěku z vězení. A bohužel jsou zde podobnosti ve všem - jak v tom pozitivním, tak i v tom negativním. Slibná první série rozehrává atmosférický (i když už zde předvídatelný) příběh, jak přepadení tak i jednotlivých postav. Ale už zde si člověk řiká, hlavně aby ze zbytku seriálu a z dalších sérií nevznikla jen nastavovaná kaše, která se snaží za každou cenu příběh rozvíjet co nejdéle. A to se bohužel stalo, seriál se zákonitě zamotá, začne se zde odehrávat snad každá myslitelná situace a časem přestane děj dávat smysl a občas dokonce popírá sám sebe. Chování a činy některých postav se stanou nelogické a naprosto neuvěřitelné. Prostě jeden z mnoha seriálů, který se snaží vypadat inteligentně a vychytrale, ale opak je pravdou. Jediné plusy které po první sérii zůstanou je hudba, která dodává seriálu určitou osudovost a pak charaktery jednotlivých postav, kteří jako vyděděnci společnosti fungují lépe než Suicide Squat. Bella Ciao!

plakát

Parazit (2019) 

Když jsem se bavil o tomhle filmu s ostatními nebo četl různé jiné recenze, tak ho všichni vychvalují a vyzvedávají jen jako povedenou kritikou těžce zakořeněného třídního systému a obrovských sociálních propastí v Jižní Koree. A ano, určitě to tam velkou mírou také je, ale hlavní důvod úspěchu filmu vidím jinde. Spíše to vidím jako střet dvou různých extrémních světů - sociálních skupin z opačných konců společnosti - a 'možný' následek tohto střetu, který režisér skvěle využil jako prostor pro svoje drama antických rozměrů než jako primárně pro kritiku. Mě osobně film uchvátil svojí řemeslností a hlavně tím jak plynule přechází z jednoho žánru do dalšího - začíná jako rodinná komedie, poté se přesune do černého dramatu, které si rozvine psychologický přesah a to nakonec vygraduje psychologicky/mysteriózně horrorovým koncem. Samozřejmě k tomu je zde celou dobu cítit vibrující napětí a rozdílné povahy a uvažování v obou dvou společenských vrstvách, kdy obě dvě jednají intuitivně a starají se hlavně o své přežití a u toho se navzájem úspěšně ignorují, což se s klidným soužitím dohromady neslučuje. A samotný konec jde chápat jako určitý symbol začerovaného kruhu, který díky této ignoranci nejde porušit. Tato symbolika, sociální kritika a hraní si se žánry je skvěle zasazené v pro nás neznámém a z filmů určitě neokoukaném prostředí Soulu, který pro mě vyzněl jako úplně jiný svět. Nesmírně atmosférický, hluboký a hlavně originální film po kterém jsem měl hodně dlouho mrazení jako dlouho ne. Řekl bych, že si všechny ty ocenění právem zasloužil.

plakát

Pařba na třetí (2013) 

Možná že to bylo s lehkou kocovinou, ale zdálo se mi to jako nejlepší závěr, co může tady ta série mít. Pařba ve Vegas se mi zdála úplně stejná jako Pařba v Bangkoku, takže mě první díl otrávil (protože jsem nejdříve viděl druhý díl). Tak jsem si myslel, že i u tady toho se budu nudit a šel jsem se na to kouknout s nulovým očekáváním, s tím že koncepce této trilogie je doopravdy vyčerpána a už nemá co nabídnout. Ale naopak, někdy jsem se nečekaně válel smíchy.. Postavy Chowa a Alana byly vypracovány a zahrány skoro k dokonalosti a nějaké scény jsou doopravdy neuvěřitelné. Pro mě určitě velké pozitivní překvapení. Ale jak říkám, na film jsem se koukal po divoké víkendové narozeninové oslavě..

plakát

Pěkně blbě (2017) 

Tenhle film si splnil vše, co splnit měl a co chtěl a na nic víc si nehraje, což mi je sympatické. Příjemná romantická oddychovka se skvělým hercem a stand-up komikem Kumailem Nanjiani, který zde hraje sám sebe. Film je prolínán super stand-up vtipy a s nadhledem a vtipem popisuju stereotypy dvou kultur a dilemata generace dětí přistěhovalců, kteří často stojí mezi dvěma a na první pohled neslučitelnými světy. To že to je pravdivý příběh Kumaila tomu také něco přidává.

plakát

Pena (2010) 

Dozvěděl jsem se věci, který bych se ani ve škole nenaučil :D. Jinak originální a odvážný nápad, který amatérsky zachycuje jeden běžný den narkomanů a bezdomovců a na pozadí drsná hudba pražské rapové scény.

plakát

Percy Jackson: Zloděj blesku (2010) 

Taková o trošku víc propracovanější pohádka, než která běží v 7 ráno na Nově. Člověk si u toho odpočine, ale pak si ani nevzpomene, že to viděl..

plakát

Pink Floyd: The Wall (1982) 

Moje oblíbená hudební deska od oblíbené skupiny převedena do unikátního surrealistického, psychologického a paranoidního díla, které jedinečně popisuje schizofrenní atmosféru poválečné doby z pohledu asi ještě víc nevyrovnané rockové hvězdy Rogera Watersa. Šílenost a atmosféru díla skvěle doplňují, dnes už legendární a geniální animace Geralda Scarfeho. Prostě libůstka, která pořád zůstává jedinečným, originálním a více než povedeným filmovým experimentem.

plakát

Piráti z Karibiku: Na konci světa (2007) 

Nejhorší ze všech 4 filmů, vtipů je tu minimum a příběh zamotaný a zbytečný. Ale efekty, hudba a samozřejmě Johny Depp jsou dobré..