Mouzon

Zajímalo by mne, kolik si Cumberbatch vydělal za jedno slovo, které ve filmu pronese ("Radegaaaast"). Ne, vážně - je to poměrně rozporuplný snímek. A délka opravdu není to nejpodstatnější. Upřímně řečeno se ani moc nebojím, že by další dva díly byly nudné, jelikož Jackson představil nejúčinnější z možných cest, jak natáhnout stostránkovou knížečku do devítihodinového opusu - retrospektivy odkazující k mytologii jednotlivých postav. Resp. nebál BYCH se. Problém totiž nastává ve chvíli, kdy zjistíte, že režisér (spolu se scenáristy) se místo na mytologii rozhodli sázet na honičky a la HARRY POTTER (kterého tu z nějakého záhadného důvodu evokuje i ten velký bílý skřet na bílém vrrku alias Voldemort), jež fungovaly v HARRY POTTEROVI, ale v HOBITOVI nefungují. Je velkou neznámou, proč se Jackson s takovým komplexním světem za zády zabývá scénami typu "bitka kamenných obrů", když by místo toho mohl uvést a rozpracovat např. zajímavé postavy jen okrajově zmíněných čarodějů........Na druhou stranu, úvodní scéna se Šmakem je natočená naprosto geniálně, jelikož se zde ukazuje, že Jackson ví, že chceme vidět, a právě proto nám podává pouze zmatečné záběry (které navíc zcela souzní s atmosférou strachu na plátně). Také celý svět Středozemě je udělán nádherně a už jen z toho důvodu má cenu film vidět. Některé scény vyloženě budí příjemnou nostalgii, další mají skvělou atmosféru. Nepůsobí to na mne ale zcela dotaženě.

Geniální. Něco jako Gogol, akorát to vůbec není legrace.

Ve fotogalerii jsem viděl svou oblíbenou herečku Ivanu Uhlířovou v kostýmu "zajíčka Playboye" a svého oblíbeného herce Jiřího Langmajera do půli těla odhaleného, kterak má pravděpodobně tvořit iluzi sexy muže (protože má "sexy" kšandy). A říkám si: "Mám na tento film jít do kina?" Po zkušenosti s naprosto šíleným prvním dílem jsem si slíbil, že na dvojku půjdu už jen z recese. Ale po zhlédnutí fotek, tedy při představě, že může být ještě hůř a přede mnou se na plátně může zjevit třebas Jiří Bartoška v pánských tangách, začínám o svém rozhodnutí pochybovat... Nevím, jestli bych tento snímek přežil v použitelném duševním stavu.......Na druhou stranu - je to o tři minuty kratší než LÍBÁŠ JAKO BŮH, čili to snad nemůže být tak zlé......Tak, viděno. Je to o tři minuty kratší než LÍBÁŠ JAKO BŮH, a je to zároveň neskonale lepší film. Marie Poledňáková ale doplatila na chybnou domněnku - když zasadí část děje do exotického prostředí, film automaticky nezískává exotický nádech. Proto se zde vyskytuje pár zbytečných scén, které podtrhují estetiku pohlednice z dovolené. Případ Bohunka se řeší zbytečně dlouho, ale má vtipné momenty. Jako nastavovaná kaše ovšem působí zakončení této dějové linie. Nechápu, proč se únosci nezaradovali, že se zbavili ukecané Holubové, ale mermomocí ji chtěli stále získat zpět (a ve finále k ní chtěli přidat i zbylé osazenstvo dovolené). Jediná možnost, která mne napadá, je samozřejmě touha natáhnout příběh i za cenu sebenásilnějších a sebenelogičtějších zásahů do děje. Což ale nic nemění na tom, že LÍBÁŠ JAKO ĎÁBEL je místy vtipný film a scéna s Langmajerem a sexy kšandami je, oproti mému očekávání, hodně dobrá. Jako celek už to není tak hloupé, postavy se nechovají jako sobečtí nemotorové. Klíčovým paradoxem je, že první díl měl jasně danou , ale zvrhlou logiku. Druhý díl naproti tomu nedává vůbec smysl, ale je podstatně lidštější. Na pařbu s přáteli bych volil první, jelikož se u něj kolektivně pobavíte, na osobní zhlédnutí spíše druhý, jelikož není tak hnusný ke svým postavám. Coby filmový zážitek bych ale nebral ani jeden.

Skvělý komediální typ Omar Sy, tentokrát coby policista. To bych rád předeslal, jelikož jinak vidím NEPOUŽITELNÉ do budoucna spíše nepoužitelně........Ačkoli byl jeho parťák z NEDOTKNUTELNÝCH na vozíčku, stačil Omarovu tempu mnohem lépe než Lafitte, který je pouze nesympatický. Což je škoda, jelikož "nesympatický" není vždy synonymum pro "detektiva z kriminálky, který má vystudováno kdovíco a záda mu hlídá bohatý otec" - postava Francoise mohla být udělána jako protipól Ousmana, a přitom to mohl být člověk, kterému nemáte permanentně chuť přidat k té první jizvě ještě jednu. NEPOUŽITELNÍ jsou pohádkové buddy movie, což jim nikdo nemůže mít za zlé, jelikož pokračují v komediální tradici, která byla nadsazená vždy. Reálným problémem už ovšem je velice špatný scénář, který vyšetřování případu bere dost hákem, hrdinům nepřipravuje žádné výraznější překážky (aby se dostali k výslechu klíčového pohlavára, stačí jim obelstít nepozornou recepční, ale celkově nepřekonávají nijak zásadní problémy), a rezignuje na propracovanější strukturu vztahů mimo ústřední dvojici (jediný obstojněji rozvíjený vztah je náklonnost Ousmana k jeho kolegyni; ale třeba jeho otcovsko-synovské problémy, vztah Francoise a jeho kolegů, nebo SPOILER důvod, proč se Francoise nakonec rozhodne Ousmanemu pomoci KONEC SPOILERU, to vše zůstává nedodělané). Ale když je venku tak ošklivo jako dnes, podobná veselohra zmoklou duši určitě potěší.

"D'Artagnan!!!"

Ani ne tak poznámka, jako spíše upozornění - chce to příliš se neukvapovat s prvotním hodnocením. Občas se v něm ukazuje názor filmových kritiků a fanoušků, že geniální režisér buď může stoupat nebo musí padnout. Když máme pocit, že zase o píď nevyrostl, nutně to znamená že zklamal. Zbývá jen najít důvody jeho pádu. Není možné, aby tyto důvody byly známkou jinakosti jeho dalšího filmu - je to bezpodmínečně známka jeho selhání. Aneb Nolanovi kritici budou mít z tohoto filmu radost, jelikož jim on sám dal do rukou něco, co vypadá jako důkaz jeho režisérského selhání. Od filmu se tu přesouváme k auteurské kritice.......TDKR ukazuje v krystalické podobě charakteristickou vlastnost Nolanova režijního postupu - totiž, že je schopen velmi flexibilně přizpůsobit styl a tempo vyprávění svým postavám. Tento rys vystupuje na povrch extrémním způsobem při porovnávání filmu THE DARK KNIGHT s TDKR, kterého si nejspíše ještě užijeme víc než dost. Zatímco TDK divákovi nabízel "můžeš být buď hnán před autem nebo jím tažen", TDKR je pomalejší a více popisný. Vyplývá to z charakteru antagonistů - Joker byl anarchista, jehož každý čin byl překvapivý, každý jeho zločin se zařízl velmi hluboko do Batmanova svědomí a své choromyslné nápady by mohl půjčovat záporákům z ostatních komiksových filmů. Ačkoliv se tedy TDK tváří velmi sofistikovaně a "mohutně", je to nevypočitatelné dílo o chaosu. Což je samozřejmě pro diváka nesmírně dynamický zážitek. Naproti tomu Bane má od začátku plán, což činí z TDKR film, který neustále něco vysvětluje, musí vysvětlovat a bohužel i chce vysvětlovat. Resp. vysvětluje a zabývá se jedním jediným zločinným plánem, který má konkrétní začátek, skvěle naplánovaný a/i odimprovizovaný průběh a nevyhnutelný (?) konec. Tomu moc nepomáhají scény, v nichž hrdinové divákům explicitně sdělují, jak je tento film osudový a jak oni své poslání berou šíleně vážně - chvílemi to je docela patetické. Na druhou stranu, Nolan si to evidentně uvědomuje. Na třetí stranu - jak jinak by se měli tvářit občané města Gothamu, když za ně Batman nastavuje krk, než pateticky. Předpokládám, že dloubáním v nose by tuto situaci asi nepřešli. Ale spravedlivě je třeba uznat, že při některých proslovech ("Když jsme dělali pochůzkáře a zločinci nás mohli denně střelit do zad, taky jsme se nebáli") jsem se ošíval......Čím déle ve mně TDKR doznívá, tím se mi zdá lepší. Rozhodně je to skvělá komiksová adaptace, která v závěru nahodí řetěz a cílovou pásku přetrhne v perfektním tempu. Velkolepě pojatý a velkolepě natočený film. Scéna s hymnou pro mne byla ironická a tím pádem také nejméně patetická ze všech patetických scén v tomto snímku. Herecky mne nejvíc oslovili Oldman a Anne Hathaway. Bane je těžkotonážní a sofistikovaně pojatý (viz BATMAN A ROBIN - Nolan vrátil čest nejen batmanovskému světu, ale také jednomu z jeho nejvíce zneuctěných protivníků, z něhož Schumacher udělal "blé"). TDKR je součást a zakončení ságy, která redefinovala filmové pojetí Batmana a která je mi svým náhledem na jeho svět ze všech dosavadních režijních vizí určitě nejblíže. Je mi nesmírně sympatické, že Nolan nejen vzal Millerovy batmanovské komiksy, ale také je otevřel, přečetl a dokonce pochopil. Je to dost podobný, ale přitom v podstatě úplně jiný film než TDK a BATMAN BEGINS. Samostatně mají jednička a trojka své mouchy, ale celá trilogie dohromady je pravděpodobně nejlepší komiksovou adaptací vůbec.

Atmosféra nakonec asi zvítězí nad velkou dějovou rozvolněností, chvílemi dokonce až rozvleklostí (Popelka?). ALOIS NEBEL to již od začátku lišácky hraje na obě strany - titulková sekvence je temnou náladou přímo nasáklá, naproti tomu celý oblouk vystavěný kolem Němého neustále vyvolává dojem dějových zvratů (film sám přiznává, že chce být spíše atmosférickou studií než epickým vyprávěním - na druhou stranu nekonečné útěky a návraty Němého pořád slibují "velký" příběh). V tomto ohledu je Nebel poměrně vyčůraný snímek, jelikož vlastně až v samotném finále nám dojde, že jsme hodinu a půl proseděli na temné atmosférické tryzně a z hlediska děje se stalo velké kulové (například internace Němého na psychiatrické léčebně funguje pouze jako další z jeho spojnic s protagonistou, jinak se jedná o zbytečnou vycpávku). Ony vlastně všechny narativní linie filmu jsou takové "ano i ne" - vážně nevím, co si o tom mám myslet. Příběhově je to podivný mišmaš - Karel Roden se sekyrou, Tereza Voříšková se noří z mlhy a do mlhy, somráci na Hlaváku, do toho Ivan Trojan v kanclu, Alois Nebel se neustále tak ponuře kouká... Zcela jistě to má svoji hloubku, problematika, okolo níž je celý Nebelův příběh vystavěn, je závažná - a výsledný snímek to nebere na lehkou váhu. Z každého póru dýchají skrytá traumata, tvůrci by strašně moc chtěli být bráni vážně, ale je to takové...odosobněné. Emočně je vypointovaný teprve až samotný konec v Nebelově boudě a starý Wachek s Němým......Nakonec ale musím dát za tři, jelikož ta atmosféra mi nepřipomínala nic, co jsem doposud zažil - je to atmosféra zasněžené zimní noci v hlubokých lesích. Jediným pocitem je nekonečná samota a jedinou myšlenkou je vědomí, že se v okolních hvozdech potuluje člověk, o němž nikdo nic neví, ale který s sebou nese strach. Z mlhy vystupuje dávno zmizelá osoba, která říká, že všechno bude dobré, ale nic tomu nenasvědčuje.

Patos obyčejného lidství... Přesně tento druh "vznešených citů" a pochybným způsobem vzbuzovaných emocí mám rád.

Tak takhle má podle mne vypadat STYLOVÝ film v pravém smyslu tohoto slova. Herecky brilantní, režijně precizní a čisté, westernový osud protagonisty potěší milovníky filmové historie a žánrových hybridů. Když Gosling řídí, má to na milimetr a na vteřinu vypočítané. Stejně tak to má vypočítané Refn v případě režie. Vybroušený démant. V této podobě je Hollywood schopen konkurovat tomu nejlepšímu z evropské produkce - tedy konkurovat nejen vysokými rozpočty a hi-tech triky, ale také kvalitou snímků. Pohříchu to natočil Evropan.

Umění, neumění, adaptace, neadaptace, řemeslo, neřemeslo, mně je to jedno. Po dlouhé době je mi upřímně líto, že nějaký příběh skončil, jeden skvěle vymyšlený a vystavěný svět zanikl a jedno dobrodružství už nebude pokračovat. Poslední díl potterovské ságy mne ve dvou dílech přenesl do světa fantazie, zasnít se mi dovolil a velmi jsem rád tomu, že se k němu nemusím nutně postavit "analyticky", ale mohu si jej užít "divácky" - což činím a se slzou v oku dávám za pět. Za to dobrodružství, za Snapea a také za Ginny Weasleyovou.