dvopet

Předně kdyby mělo jít o obsáhlou dokusérii, jak tu mnozí píšou, divácký okruh by zůstal mnohem menší a vytrvali by jen fanoušci žánru. Zvolený formát je myslím divácky poměrně atraktivní a docela dobře si poradil i s malým množstvím materiálu z některých výstupů. Objektivní sportovní výkon Purjova týmu těžko může být zpochybněn, snímek ale umožňuje i jiné "čtení" ústřední postavy, a sice Nirmala jako do sebe zahleděného a zejména na "výkon" orientovaného jedince, který sleduje čistě vlastní cíl. Toto čtení může zpochybňovat hlavní linku filmu coby "zrod a oslavu hrdiny" a opakovaná tvrzení o nezištné práci pro Nepál (politický aspekt nerozebírám) a uvažovat nad celým tímto "podnikem" jako o ryzím egocentrickém šílenství. Někde na této hraně celý film balancuje. Ať už jsem se pohyboval na obou těchto pólech, hlavní důvod, který mne k filmu přikoval, byly kamerové kompozice všech osmitisícovek, a to říkám jako člověk nížinný, kterému ani výšlap třeba na takový Triglav nepřipadá jen jako volnočasová vycházka (o takové K2 vůbec nemluvě).

Zbytečný remake? Ano i ne. Špatný film to není. Technické zpracování by mu mohly soudobé české pohádky závidět. Drží při sobě stylově i herecky a některé klíčové momenty originálu celkem důvtipně přepracovává.

Přestože Don't Look Up pracuje s naprosto obecnými principy, které platnost jen tak neztrácí, mám pocit, že film docela rychle zestárne, resp. že k němu v budoucnu nebude mít publikum důvod se vracet. Snad krom vyobrazení toho, jak to společnost zvládá posrat, to je nadčasové. Oceňuji humornou linku filmu vzhledem k žánrovému zaměření, McKay ale režijně víc zaválel ve Vice. Jasně, tohle šlo víc vstříc mainstreamovému publiku a formálně to snímek povedený je. Herecky doslova perfektní.

Problém není v přehledném scénáři a dvou časových liniích, ale v konkrétním zpracování. Strašně z toho trčí, jak se točilo rychle. Při každém světle a počasí (příšerně svícené záběry v exteriérech), z čehož vyplývá, že kameraman si také hlavu nelámal. Rovněž si tipnu, že ani zkoušením se nikdo moc nezabýval, vše působí víceméně "na první dobrou". Herci moc netuší, kam to vlastně celé směřovat, proto se herectví rozpadá na individuální pojetí. Jsou to obvyklé neduhy českého nejen pohádkového filmu, na jednorázové zhlédnutí je to tak tak snesitelné.

Millie Bobby Brown je už dnes herecká hvězda, pokud vám to nebylo jasné už po Stranger Things. Hlavní ambicí tohoto filmu je na maximu stopáže vytěžit právě její herectví a to splňuje do puntíku. Jinak jde pouze a jenom o "spotřební" jednohubku.

Výborné žánrové ozvláštnění severského "vztahového" dramatu + skvělé kamerové kompozice vycházející z islandské přírody. Nejsem vůbec proti, pokud bude Netflix do budoucna financovat i projekty tohoto typu jako protiváhu zábavě "na první dobrou".

A poslední zhasne.

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale Šarlatán je jen nahozená a neživotná šablona postav a situací. Příčinu bych hledal v chaboučkém Epsteinově scénáři. Pro mne osobně nejslabší počin A. Holland v její novodobé filmografii.

Zřejmě nejzábavnější film ze soudního prostředí vůbec!

Geniální. Jenže čím jsem starší, tím víc mi vadí všudypřítomný budovatelský duch. Ten je sice velmi chytře zakomponován do celého díla tak, aby nešlo jen o tupou agitku (notabene, když scénář vychází z původní tvorby W+V), ale v mnoha ohledech razí doslova nepříjemně. Proto je Rudolf II. zobrazen jen jako senilní stařec ("kolikátý jsme?"), zatímco se na jeho místě projeví jako schopný panovník až člověk z lidu pekař Matěj ("lidé pochopí, že jim bude nejlíp, až si budou vládnout sami"). Šlechta je pouze banda intrikánů a zlodějů, zatímco pracující lid je poctivý a přející. Kompozičně je tohle černobílé rozdělení nejvíce viditelné v hromadné scéně, kdy je dělný lid ("tohle je tesař, klempíř, zedník") postaven na druhé straně proti alchymistům ("...zkrátka inteligence"). Kam budování socialismu dospělo stylem "když všichni všechno všechněm dáme, tak budou všichni lidi všechno mít dohromady", no, to víme dobře opravdu všichni. I přes tohle výrazné levicové Werichovo zaměření (Hej rup!) také víme, kam dospěla jeho kariéra, zejména znemožněním činnosti za normalizace i účastí při Antichartě.