Belphegor

Zajímavý film o tom, že zlo plodí jenom zlo. Moc dobře zahrané, jen by mi nevadilo, kdyby se viník vraždy doopravdy našel.

Tenhle film je pro mě dilema z pohledu hodnocení. Abych to uvedl na pravou míru, je to skvělý film, zároveň tu je i několik ale, o těch ovšem později. Příběh je jednoduchý - Otto se zda být celkem morous, takový ten nepříjemný dědek od vedle. Postupně si opět začne užívat života, především díky mexické rodince, která se přistěhovala do sousedství a nenechá ho v klidu, dokud mu nerozehřeje jeho ledové srdce. Navíc je nám v retrospektivách odkryta jeho minulost, která podle mě zahřeje u srdce víc než ústřední myšlenka změny bručouna na hodného pána. Mexická rodinka je hlavní nositelem humoru, zejména manželka Marisol v podání Mariany Traviño, jež má pro komedii nadání. Příběh je strukturně postaven na výbornou, ale podle mě hraje příliš na jistotu. V podstatě je to opakované klišé. Nedostaneme víc než je slíbeno v traileru, ani nic, co bychom už neviděli jinde, to mi přijde nakonec minoritní, abych film nehodnotil lepším číslem. Čekal bych, že tu bude více rozpor v ideologiích - přece jenom je tu střed starého pána s různými mladšími generacemi. Otto je ovšem genderově vyrovnaný a vlastně respektabilní - jde vesměs o to, že se autoři snaží nikoho v dnešním korektním světě neurazit. (Větší zábava by podle mě byla kompletní transformace - zejména v těch ideologiích). Rozhodně si umím představit radikálnějšího staříka. Ta postava mohla být obecně víc komplikovaná. Víc mi ale vadila vsazená snaha o lítost. Několikrát sledujeme, jak se Otto chce zabít, což na mě působilo spíš jako citové vydírání a ani to na mě nefungovalo. Backstory v příběhu ještě totiž nebyl nastíněn, navíc to vlastně mělo být bráno s nadhledem, ale to mi také nevyznělo. Další věc - Tom Hanks je dobrej, ale prostě si umím představit jiné herce, kterým by role sedla víc. Jak říkám, je to rozporuplné. Film je to dobrý, pobaví a dojme, v autenticitě spoustě divákům vystačí, jen nepřinese nic, co bychom už neviděli.

Tenhle film mi minulý rok unikl, ale jsem rád, že mi byl připomenut. O čem je? Nu, téma je poněkud ošemetné, ale podle mě nutné v naší společnosti. Vyobrazuje starší ženu, jež si platí pánský eskort, který bourá její zábrany a pomáhá jí najít si cestu k sexu a poznání vlastního těla. Námět je trochu zvláštní, ale myslím si, že své místo v kinematografii si uhájil. Bere si na parádu problémy, o kterých se moc nemluví, především u žen. Neberte mě špatně, film je totiž víceméně konverzační, ale zanechává hodně myšlenkových proudů, které bourají špatné vzorce. Jsem rád, že něco takového vzniklo. Povinně by měl být promítán na hodinách rodinné výchovy, už jenom jako boj proti bodyshamingu. Co se týká filmového zpracování, řekl bych, že je to taková jednohubka, která mohla zajít ještě dále, protože v takovýchto tématikách existuje spoustu špatných ideologiích, zaběhlých jak mužských tak ženských, které by podle mě šlo též nakousnout. I bez toho ovšem dílo tvoří poměrně dokonalý celek. Technicky to není nijak vyšperkované, nelze říct, že by to bylo zapotřebí, ovšem kdyby si někdo více hrál se záběrovaním, přihodil bych hodnocení. Herecky se mi to jeví jako moc příjemné. Dohromady tu máme asi jen tři herce. Emmě Thompson patří velká úcta za odhodlání toto natočit. Podle mě snímek stojí za to vidět, mě rozhodně nadchnul, a je trochu škoda, že minulým rokem prošel bez větší pozornosti.

Velryba je téměř dokonalý film. Důkazem těžkopádného vystavění bude, že při promítání několik lidí brečelo, což jsem nikdy předtím v kině nezažil. Velryba je opravdu silný snímek, natočený z větší části v jednom bytě. Nevypráví jen příběh jednoho muže, jenž má skoro třista kilogramů, ale především o otevřených ranách z minulosti. Zlověstný kruh příkoří se uzavírá. Film podmiňuje hudba, která předznamenává nadcházejí smrt, v každé minutě se obáváme kdy hlavní postava doslova podlehne na svůj špatný životní styl srdeční příhodou, která mu už dávno klepe na dveře, a to si jeho osobu zamilujete. Herci jsou výborní, o tom žádná. Velmi mě zaujalo formátování na rozměr 4:4, což společně s tíživou hudbou signalizuje stísněnost, jak prostorovou tak psychickou, se kterou hlavní postava bojuje. Snímek na druhou stránku umí vtipkovat a nese se v naději, že lidé jsou úžasní. Napsal jsem, že je to téměř dokonalý film. Téměř dokonalý vesměs závisí na divákově vnímán a o preferencích ve vyprávění. Snímek má totiž zminimalizovanou katarzi. Mě osobně přišlo, že poslední minuty rychle zakončily příběh, a ačkoliv víme, co se má dít, opravdu moc jsem dopad nastíněných emocí na ostatní postavy toužil vidět na plátně. Ale místo toho tam zůstala mezera. Jak říkám, je to sporné, protože to donutí přemýšlet. Ja to jako umělecký záměr beru, protože vás jinak pocitově ždíme po celou dobu.

Babylon je podle mě jedno z výjimečných děl. Zaobírá se koncem němé éry kinematografie a počátkem zlatého věku Hollywoodu. Ovšem tato myšlenka je podpůrná a my sledujeme především osudy dvou lidí, jenž se s tímto přechodem musejí vyrovnat - každá po svém. Předem říkám, že to není jen o tom, film je totiž jeden velký odkaz na klasické filmy. Snímek si nebere servítky vůbec v ničem. Je tak přes čáru, že to slabší povahy nemusejí strávit, a to už od samého začátku, kdy se film řítí neúprosným tempem. Na přemrštěnou stopáž tří hodin a devíti minut mě to vůbec nenudilo. Poslední půlhodina se mi zdála hůře odvyprávěná, a to je i jedna z negativních věcí, které k filmu mám. Katarze na mě totiž nedopadla, tak jak by měla, ovšem myšlenka "být součástí něčeho většího" tu funguje moc dobře. Především mě nepotěšilo, jak stroze je uzavřen osud Nellie LeRoy aka Margot Robbie aka jedné hlavní postavy, po tom všem, co jsme s ní prožili. Osobně bych herečku rád někdy viděl v jiné roli než uječené, hlasité a šílené ženské, protože nikdy nehraje jiný typ a říkám si, zda by to vůbec zvládla. Musím ale přiznat, že do Babylonu se přece jenom hodí. Původně ovšem Nelly LeRoy měla hrát Emma Stone a mám pocit, že právě ona by postavě mohla přinést mnohem větší přesah. Koneckonců závěr filmu mohl vypovědět víc o hlavních hrdinech. Kdyby ještě zpomalil a vyprávěl příběhy hrdinů pečlivěji, jdu na čistých 10 hvězd. Přes tyto negativa je Babylon skvělý film, který se vryje do paměti svou nápaditostí, okázalostí a horoucí režií. Sice je to film na efekt, ale finguje moc dobře.

Seriál je o Polovi a jeho spolužácích i učitelích filozofické fakulty, kteří řeší své vztahy a životy. Existuje ještě seriál Merlí bez přízviska Sapere Aude, jenž zase vyprávěl o stejnojmenném středoškolském učiteli a jeho žácích (kde je také postava Pola). Já bohužel viděl až pokračování, protože jsem si této souvislosti nevšiml, ovšem nemůžu říct, že by to mělo až tak velký vliv. První díl seriálu mě nijak nechytil, ale pak jsem pomalu zabředl do děje. Co se mi na něm moc líbí, je řešení filozofických otázek. Některé jsou podle mě ve společnosti podstatné a nutí vás zamyslet se. V tom je seriál unikátní. Dějově ovšem jen plyne, není zde jasně ucelená myšlenka, ale to není mínus. To mě spíš vadilo až v druhé řadě, kde jsem už potřeboval nějaké zakončení (a mohl tu být opravdu velký střed) Nečekal jsem, že by mě druhá řada mohla něčím překvapit, ale povedlo se jí narazit na velmi palčivou tématiku, jen je škoda, že s ní víc nepracuje. Ovšem v obou řadách mi vadilo, že se některé vztahy nedějí na plátně, občas se scenáristi uchylují k shrnutí místo ukázání. Není to tak podstatné, jen jsem měl občas pocit, že skáčeme v ději. Seriál také utíká od hlavních témat, takže některé díly působí vyplnově, což by nevadilo, kdyby se k tomu pak vrátil, vy byste byli napnutí k prasknutí a nastane pocitový bum, jenže seriál konflikty řeší tím plynulým vyprávěním a hodně konfliktních situací dopadnou průměrně. Velkým plus zůstávají postavy. Učitelka Bolañová nadchne snad každého. A je tu mnoho postav, které si zamilujete. Dokonce i vedlejší jsou vystavené a zajímavé. Mrzelo mě, že se do druhé série nevrátila Minerva. Carlos Cuevas hraje sice dobře, ale zatím hraje stále jedno a to samé, jsem zvědavý, zda se dokáže rozvinout a hrát něco protipolního sobě samému. Já osobně jsem neměl takové nutkání se v ději Merlího posouvat, ovšem nemůžu říct, že by snad seriál nebyl poutavý, popsal bych ho spíš jako "ze života". Je zde ale spoustu myšlenek a rozhodně stojí za shlédnutí.

Víly z Inisheru vypráví příběh muže, který se vyrovnává s náhlým a bezdůvodným ukončení přátelství iniciované jeho kamarádem. Děj se odehrává v roce 1932 na ostrově v Irsku, kde se žije velmi prostým životem. Nejprve bych vyjádřil, jak je snímek skvěle technicky zvládnutý. Dokonale laděné záběry potěší všechny milovníky kinematografie, přírodní scenérie drsného Irska tvůrci zachytili tak podmanivě, že ve vás společně s melancholickou hudbou vyvolávají kouzelné pocity. Název Víly z Inisheru popisuje ladění filmu dokonale. Nemůžu si vynachválit herce, je to tak bravurně zahrané, že není, co vytknout. Především Colin Farrell mě svými posledními filmy přesvědčil, že již není hollywoodským playboyem a díky nekomerčním projektům dokázal, že hrát opravu umí, a zde mě v tom utvrdil. Námět ne každého přiláká, ale pod jednoduchou slupkou se schovávají hlubší témata. Sledujeme různé chování rozličných povah, některé ryze extrémní, a ptám se sám sebe, zda to může být normální, a při tom přemítání zjišťuji, že opravdu takoví lidé mohou existovat. Scénář si totiž hraje s vnitřní nepohodou, kterou lidé ventilují různými způsoby. Film má rozporuplné zakončení, dalo by se říct, že je velmi komorní a svou pozornost věnuje především pocitům. Jsem si tedy jist, že konec nesedne každému, ale podle mě nese jisté poselství, které si každý musí dekódovat sám. Je to zde trochu složitější, uznávám. Ja bych ale snímek určitě rád viděl znova, protože to ve mě zanechalo spoustu myšlenek. Velké doporučení - za mě je to adept na jeden z nejlepších filmů 2022.

Hororová novinka na HBO o malé skupině lidí, která odjíždí na odlehlý ranč, aby zde natočila film pro dospělé. Prostory jim pronajímá starý pár, který měšťáky nemá vůbec v lásce. O filmu jsem předem nic nevěděl, a proto jsem měl očekávání, co z toho vyleze. Mě osobně se začátek líbil, protože to mělo dobrou atmosféru a střídmé napětí mě dokázalo upoutat ke sledování. Potoky krve se spustí náhle, ale nemůžu říct, že by mě to nejak oslovilo. Snímku totiž chybí budování postav a jejích příběhu. Z hlavních skupiny jsem skoro nikoho pořádně nepoznal, takže mě to bylo u většiny jedno, zda umřou. Nemůžu ovšem říct, že by chyběly strašidelné momenty, sice existují lepší horory, ale tady mrazení v zádech přichází úplně jiným způsobem. Je ale opravdu škoda, že se snímek neponoří hlouběji, dalo by to tomu šťávu, a konec nemá ani pořádné uzavření, takže to skončí jako taková jednohubka, která má ještě místo na ingredience.

Ryze artový snímek Men vypráví o ženě, jež odjíždí na venkov, kde se snaží zapomenou na tragické události - sebevraždu jejího manipulativního manžela. Vizuálně snímek zaujme, nepřeberné množství záběrů přírody vzbuzuje klid a mír, navíc technicky vybroušená kamera tomu dodává pozlátko. Příběh rychle začne nabírat hororový spád, kdy nás režisér uzamkne mezi realitou a blouzněním. Atmosféra houstne a hybnost snímku je pomalá a tíživá, ale neodtrhnete od filmu oči. Problém je vyústění. Ačkoliv vím, že se mi snímek snažil ukázat osvobození se ze sebeobviňování, stále nevím, co se mi autor všemi těmi výjevy snažil říct. Spoustu věcí, které se tam stanou, nemají pointu, nejsou ani stěžejní a ani k ničemu neodkazují. A tady hodně záleží na vnímání diváka. Pokud máte rádi otevřené konce bez katarze, snímek se Vám bude líbit. Ja si ovšem myslím, že by snímek měl ústit k nějaké myšlence, buď dějové nebo pocitové, ale zde se mi nedostává ani jednoho. Vlastně ani nechápu, proč se snímek jmenuje "Muži", žádná odpověď ve filmu není, a zní mi to jako profeministická propaganda, jakože muži jsou zlí. Finále mi přišlo jako nucená hororová nutnost, jež se vlastně děje kvůli ničemu. Metaforicky sice ukazuje jistou myšlenku, ale ja si prostě nemyslím, že traumatizovaný člověk takto přemýšlí, navíc není ani poznat, zda se jisté věci staly doopravdy nebo jen v hlavě, jakoby by se režisér snažil divákovi zamotat hlavu. Kdyby námět režisér natočil víc logicky a s nějakým uzavřením, určitě to mohlo být lepší.  Na HBO Max

Nový díl Kocoura v botách, který je až moc podobný mému vlastnímu kocourovi (ještě se nepřiznal), se v kinech i v hodnocení zadařilo. Námět je poměrně zajímavý, kocour klesne ze svých devíti životů na poslední, proto hledá hvězdu přání, aby mu je doplnila. Není ovšem jediný, kdo ji hledá. Prvně bych zmínil animaci, jenž není typická, chvíli jsem si na ní musel zvykat, ale rozhodně působí nápaditě a originálně. Film rozhodně rozesměje a určitě se dětem bude moc líbit, ale tady už je pro mě jistý střet zájmů. Někdy totiž Kocour v botách působí až moc uječeně a rychle. Je to diskutabilní, protože dětský mozek toto vyhodnocuje spíše kladně. Mé osobní hodnocení se hodně opírá o záporky. Máme tu dohromady dva. Jeden klasiky špatný podle zavedených klišé a pak vlk, který jde vyloženě po kocourovi, aby ho posledního života zbavil. Ten první je překvapivě ok, je to taková klasika. Druhý zase kinematograficky působí moc dobře, ale jeho konečná motivace a dovršení je celkem výsměch. Pak tu je ještě rodinka medvědů, a přijde mi, že je tu nacpána jen, aby na nich ukázali hodnotu rodiny, navic její postavy mi přišli nejvíce přímočaré. Další diskutabilní věc je občasně přehršená akce, jenž mi přišla jako v cirkuse, vsázejicí zejména na efekt a velké výbuchy. Musim ale uznat, že autoři přetékají zajímavými nápady. Nový Kocour v botách tedy zabaví, ale ve mě osobně nic nezanechal, možná bych si dokonce raději pustil jedničku, ale určitě tomu věnuji ještě jednu projekci.