major.warren

RECENZE: Mikkelsenův Bastard pěstuje brambory a jde na dřeň vyčerpání - Českokrumlovský deník Nejen v rámci festivalu Scandifest, ale i v běžných kinech můžete od 18. ledna zhlédnout dánského kandidáta na Oscara, koprodukční snímek Bastard. Mimo to, že vznikal i v České republice (např. na zámku Libochovice), zaujme především svou surovostí a také kabátem historického dramatu s prvky westernu. Evropa, 18. století, vyhaslé jutské vřesoviště. Zasmušilý, samotou zmítaný, ovšem o to odhodlanější kapitán Ludvig Kahlen (nedostižný Mads Mikkelsen) neúnavně zdolává zdánlivě neúrodnou půdu. Na místě chce vybudovat kolonii a získat tak od krále přízeň i šlechtický titul. Prvních dvacet minut Bastarda svojí atmosférou připomene oscarové Až na krev, kde se pro změnu antihrdina v podání Daniela Day-Lewise pokoušel dobýt ladem ležící pole s ropou. Od Day-Lewisova kapitalisty Mikkelsenova donkichotsky umanutého protagonistu však dělí zejména vyšší principy mravní, jež jdou ruku v ruce s Kahlenovým důstojnickým postavením. Režisér Nikolaj Arcel a scenárista Anders Thomas Jensen divákům nic nevysvětlují. Zkrátka zaútočí a nedají vydechnout. Jejich Bastard je komplexním portrétem vůle a zarputilosti, stejně jako zkaženosti a úpadku. Kahlen zde stojí nejen napospas nemilosrdné přírodě, díky níž jeho sen přijde mnohokrát málem vniveč, ale také proti rozmáchlosti aristokracie. Klíčovým protivníkem v realizaci promyšleného plánu se mu stává psychopatický šlechtic, další z oněch nenasytných mocipánů, jenž se nezdráhá uškvařit uprchlého poddaného, natož pak požádat o ruku vlastní sestřenku. Je pastvou pro oči sledovat vynikajícího Madse Mikkelsena ve zcela netradiční roli, zvláště když je hlavním tahounem; koneckonců samotný režisér během propagace filmu připustil, že teprve s obsazením dánské hvězdy se podařilo projekt finančně zajistit. Rozpětí Mikkelsenova hereckého profilu je neuvěřitelné. Herec je zde docela jiný, než jak ho známe ze snímků Casino Royale, Chlast či Indiana Jones a Nástroj osudu. Vyprávění je nazíráno z pohledu Kahlena, do jehož cesty postupně vplouvají další figurky od dobráckého kněze přes neukojitelnou služebnou až po nikam nepatřící dívku, jejíž mrštnost křížená dětskou nevinností zasáhne i jinak nepřístupného kapitána. Například když je podroben srdcervoucímu rozhodnutí, zda pro klid německých osadníků poslat holčičku s barvou pleti symbolizující neštěstí pryč do kláštera. Formálně vyniknou nápadité dekorace přepychových sídel, vyváženě se střídající s chladnými obrazy liduprázdné pustiny. I skvělá hudba skladatele Dana Romera zde získává svou roli. Nadbytečně vyznívá snad až jen příliš rozvláčný epilog, který jako by mermomocí toužil objasnit, jak to s vřesovištěm skončilo. Přitom Kahlenovo prozření, značené návratem pro domorodou svěřenkyni, by k finálnímu dojmu sedělo lépe. Celkově však Bastard patří mezi díla pevná a přímá, takže každý náznak tklivosti vykoupí buďto zobrazením všedních děsů či strohou poznámkou vizionáře, jenž striktně odmítá, byť jen o milimetr uhnout ze své představy: „Na brambory se sahat nebude!“ 80%

No prostě božský dokument. Je to pořád Jean-Paul Belmondo. Mám doma i tu samou knihu a je překrásná. V dokumentu je skvělý jak Belmondo, tak junior a samé známé tváře. U mě 85%. Je to prostě legenda a tohle je super film o ní. Doufám že to Jean-Paul ještě nezabalí. Krásný dokument o mém nejoblíbenějším a možná nejlepším herci historie:-). Super shrnutí jeho kariéry i osobního života s jeho vlastním synem a kamarády. Nejlepší hodnocení.

Kultovní jízda napříč Amerikou v podání neobyčejné autorské dvojice Peter Fonda / Dennis Hopper. Film jako Bezstarostná jízda je mi sympatický o to víc, že sám miluji literaturu Beat generation, kde se "toulání Amerikou" mění v ústřední téma, a z níž pramení i kultura hnutí Hippies, přičemž Easy Rider by se dal označit za základní kámen nezávislé a svobodné filmové tvorby, která se uchytila na přelomu 60. a 70. let. Krom skvělé ústřední dvojky (Hopper je tradičně fantastický a Fonda neuvěřitelně spontánní) bych vyzdvihnul začínajícího Jacka Nicholsona v roli právníka George, byť neměl tolik prostoru, kolik bych si přál. Celé je to pojato hodně svobodomyslně, v souladu s dobou i duchem, ve kterých Fonda s Hopperem vyprávějí, a jednoznačně tento snímek mohu zařadit mezi nejzásadnější díla všech dob. Dennis Hopper je velký režisér - já osobně byl dost unesen jeho filmem Barvy (1988), ale Easy Rider je zkrátka klasika, která si zaslouží plné hodnocení. Krásný film s hrozným koncem...

Fantastická krimikomedie, která nikdy neomrzí. Můj první film s Belmondem, co jsem viděl. První zhlédnutí bylo nezapomenutelné. Od té doby Belmonda miluju a dobře si pamatuji, jak jsem poté začal poctivě nakoukávat jeho filmografii. Vždycky když Bezva fintu dávají, dívám se. Belmondo (legendární Klaun) je zde jako vždy dokonalý a skvěle mu sekundují i Guy Marchand a Kim Cattrall coby jeho věrní spolu-zlodějíčci. Scénář je skvělý, má to geniální nápad a jako celek je film výborně vystavěný. Belmondův pláč do telefonu a závěrečný trik při odchodu z banky mě pokaždé zaručeně dostanou. Bezva finta je filmem vyloženě pro potěšení. Za tenhle výkon bych Belmonda nominoval minimálně na Zlatý glóbus v kategorii nejlepší herec - komedie nebo muzikál. Super krimikomedie. U mě pět hvězdiček.

Dějově nabouchaná podívaná uhání kupředu v přesně vypočítaném rytmu, který šlape jako motor Rolls-Royce. Pabst, ale v tomto případě zejména Arnold Fanck, mají cit pro vytvoření atmosféry ledového pekla i pro skvělé vedení herců: exceluje zde zejména pozdější režisérská hvězda Leni Riefenstahl. O Bílém Peklu na Pitz Palu jsem předtím (vědomě) nikdy neslyšel... a přece jen ANO! Tarantino film přímo cituje v "pub scene" v Hanebných panchartech. Což je nádherný odkaz. Dejte !!

Hazardní hráč patří do skupiny filmů poctivé americké kinematografie 60. let, kde se prosadili režiséři jako právě Robert Rossen, či dále Richard Brooks, Mike Nichols nebo Norman Jewison. Z mého pohled je The Hustler jedním z nejlepších filmů 60. let vůbec a Paul Newman zde také podává jeden ze svých nejsilnějších hereckých výkonů. Absolutní sympaťák, charakter, stojící proti lidské zrůdnosti a nenasytnosti v tvrdém světě biliáru, kde se nikdo s nikým nemaže. Scénář se však nesoustředí pouze na hraní biliáru, film je z větší části spíše pohledem do nitra hlavního hrdiny, a zejména pak do jeho milostného vztahu s dívkou Sarah. Krom Newmana skvěle hraje například "záporák" George C. Scott, popřípadě Jackie Gleason v roli Eddieho soupeře Minnesoty Fatse. Kamera, dekorace, hudba, to vše je v Hazardním hráči mistrovsky utkáno do sebe. Závěrečných 20 minut je mimořádně silných. Fascinující film nejen pro milovníky kulečníku.

Film filmů! Jafar Panahí je geniální vypravěč. Pod vlivem látky dalšího íránského režijního barda Abbase Kiarostámiho inscenuje nekomplikovaně prostý, všeobecně srozumitelný, přesto kulturně pevně zakotvený příběh o naději malé holčičky, že přes všechna příkoří získá k oslavám Nového roku svou zlatou rybku. Další z filmů, jež vypráví o ničem a zároveň o všem a jež si diváky získává nikoliv vyumělkovaností a citovou podlézavostí, nýbrž přirozenou jímavostí a tichou osudovostí. Ryzí krása, kterou si pustím asi vždycky, když budu smutný, že jsem něco v životě ztratil.

Národní filmový archiv odvedl skvělou práci. Děkuji za to, že jsem si Bílý ráj mohl vychutnat v nejlepší možné kvalitě, navíc s výborným hudebním doprovodem, který celému snímku přidává na přístupnosti. Bílý ráj herce a režiséra Karla Lamače se mi jeví jako jedno z nejvýraznějších děl němé éry českého filmu a české kinematografie vůbec. Lamač nejenže využívá na svou dobu mnoha tiše fascinujících postupů (např. při práci s herci, objektivy, střihovou montáží), ale Bílý ráj se zdá být svou poetikou a jazykem natolik specifický, že přirozeně zapadá mezi jedinečná díla světového filmu dané doby. Nádhera českého němého filmu tkví nejvíce právě v inovativním přístupu jeho tvůrců k naraci a především v přebírání formativních vlivů od nejvýznačnějších světových filmařů; v Bílém ráji je patrný vliv Griffitha i Sjöströma, zejména co se týče čistoty stylu, vystavění příběhu a rovněž i technologické zdatnosti. Lamač si však utváří i vlastní režijní styl a přístup k filmové řeči, vycházející z české divadelní tradice a národní mentality. Nejedná se o komedii, nýbrž o "horské drama" spojující v sobě prvky romantismu i napínavé detektivky. Zajímavým úkazem může být i způsob pojetí vyprávění coby spletité mozaiky postav, která se v české kinematografii dostala na výsluní s nástupem zvukového filmu a zůstala aktivní ještě dlouho poté (viz. díla Menzela, Svěráka). Z herců zaujmou sám režisér v roli nevinného vězně, Anny Ondráková a především ikonický Josef Rovenský. Těžko najít jednu jedinou vadu na kráse. Pro mě je tedy Bílý ráj dokonalou ukázkou význačné narativní práce, která zaručeně vede k úžasnému diváckému zážitku, jenž se nijak nesnížil ani sto let od prvního uvedení.

Tornatoreho životní film. Cinema Paradiso je především filmem o lásce: k filmu, k dívce, k místu, kde vyrůstáme. Herecky zde kraluje malý Salvatore Cascio v roli Tota. S Phillipem Noiretem (Alfredo) tvoří jedinečnou dvojici. Vizuálně je to krásné a prostředí Sicílie je pro ten příběh jako šité na míru. Hudba Ennia Morriconeho je pak absolutním vrcholem, který vše spojuje, a zároveň výborným začátkem Morriconeho spolupráce s Tornatorem. Film je neskutečně lidský, otevřený, humorný i něžný. Je to filmová magie. Tolik nádherných scén, ale ta finální... Ty polibky! Snímek jsem viděl v původní italštině s titulky a byl to neskutečný zážitek. Viděl jsem klasickou 155 minutovou verzi, která byla skvělá. Ano, ke konci už to chtělo možná trochu zrychlit, ale nádherný závěr vše spravil. Já Tornatoreho a jeho filmy miluju. Když to porovnám s mou nejoblíbenější Legendou o "1900," tak nevím, kterému z nich dát přednost. Oscar je zasloužený, ale přidal bych klidně i nominace za scénář, hudbu a hlavního herce. U mě to nejlepší hodnocení.

Birdman je skvělý film. Musím říct, že mě to dost překvapilo. Čekal jsem více akčnější snímek, ale vyklubal se z toho typický a zároveň zcela jedinečný Iňárritu. Film stojí na perfektních hereckých výkonech, jak fantastického Michaela Keatona, tak krásky Emmy Stone a borce Edwarda Nortona. Celý film je pojat velice volným způsobem natáčení. Vtipný, atraktivní, s lehkou nadsázkou a černým humorem. Scénář je sám o sobě vynikající a zcela originální. Režie je atraktivní a nenechá vás odtrhnout od obrazovky. Emmanuel Lubezki si toho Oscara opravdu zasloužil. Ta kamera je doslova kouzelná. Záběr je až magicky propojený s obrazovkou a bez jediného střihu se dostane i do těch nejmenších škvír. Nádherné záběry v chodbách divadla i Broadwaye. Antonio Sanchez se svými bubny též nezklamal a dodal tomu hezkou atmosféru. Celkově si myslím, že je Birdman dost nadprůměrný film, ale Oscara za nejlepší film bych asi nedal. Toho bych za rok 2014 přenechal kouzelnému Grandhotelu Budapešť. Dal bych klidně tu cenu za původní scénář, režii i kameru a klidně i za skvělý zvuk a vizuální efekty. Birdman není pro každého a celkově vás ten příběh nemusí zas tak moc bavit, jak by asi měl, ale jinak jde o opravdu hodně dobrý film a dávám mu krásné čtyři hvězdičky a 70-75%. Na pět hvězdiček mi tam přeci jen ještě něco chybělo, ale nevadí. Iňárritu je velký režisér a rozhodně se mu Birdman povedl. Nejlepší je asi scéna s generálkou v divadle, v baru a pak asi finální. Čtyři Oscary za nejlepší kameru, původní scénář, režii a film.