Cinematrix

Z tohohle filmu jsem si vzal jedno důležité ponaučení: nikdy se nenechat připoutat k posteli, pokud se nejedná o skupinový sex, a když už to musí být jen ve dvou, tak předtím chci vidět EKG toho druhého!

Tak nám zpařený držky v koženejch či jinejch neprodyšnejch maskách vystřídal lehkej obličejovej outfit z líčidel, díky čemuž hlavní záporáci neměli sípavé astma ani porušené periferní vidění. No, a to je asi tak všechno, čím se tenhle kousek lišil od ostatních vyvražďovaček. Nicméně natočené to bylo slušně a nechyběla ani klasická hysterická kráva, která tak strašně ječela, že jsem si vyloženě oddychl, když si s ní ohledně rušení nočního klidu šel popovídat jeden z klaunů s pajcrem v ruce.

Poďobanej pijan prchá pouští před pošahanejma pitomcema, přičemž pijanovi pronásledovatelé pomalu pochcípávají. První půlka plyne poměrně pomalu, protože pijan pořád pije. Potom přijde poslední pasáž plná překvapení, poněvadž pijan přestal pít. Prozřel! Parádní píčovina...

Celé je to točené formou dokumentu roztřesenou amatérskou kamerou. Nesnášim found footage přístup, od kterého si snažim držet odstup a tady jsem si zase jednou ošklivě naběhl. Stejně tak jsem si naběhl, když jsem se těšil na Arnolda, kerý je v titulcích na prvnim místě. Ono je to sice celé o něm, ale v podstatě bez něj. Stejně tak, jako jsem se těšil na akční komedii. Ono je to sice celé o akci a o humoru, ale v podstatě bez akce a bez humoru.

Pokud vás baví cizí utrpení, jelikož sami jste toho v životě moc nedokázali, bude se vám to líbit. Já osobně z toho měl stejný pocit, jako když si utřu suché ruce do mokrého ručníku.

Koneně sportovní film, který už v jedničce ukázal, že hokejisti opravdu nejsou vědátoři, kterří by zachránili svět, protože v mozku toho mají pomálu, ale nechybí jim srdce, což je pro jakýkoliv sport důležité. A vždycky se najde nějakej ten hajzl, aby vznikla zápletka, která vypotí humorné i dramatické situace. Sean William Scott se role mírně retardovaného hokejisty zhostil naprosto perfektně a v některých momentech jsem se s ním ztotožňoval úplně stejně, jako s Rockym Balboou.

Sice jsem od toho vzhledem k zdejšímu hodnocení čekal víc, ale přítelkyni se to líbilo. Vždycky uvítám, když ji něco vyděsí víc, než pomyšlení na zbytek života strávený po mém boku. Sophia Lillis je už ve svých patnácti letech fakt kočka a byla zde dobře zvoleným skvostem na náhrdelníku z loserů, který nakonec držel kolem krku hrůzy stejně pevně, jako Stalloneho expendables v záplavě moderních CGI záběrů.

Nemusím vám snad ani říkat, že James Franco v tomto kousku hlavní roli nemá, ale nepopírám, že nepodává ten nejlepší herecký výkon. Osobně si myslím, že tento talentovaný herec se rozhodl pohřbít svou kariéru (podobně jako Nicolas Cage) v kvantitě natočených filmů. Ale já bych to dělal stejně. Proč se vydat na pokraj sebezhroucení pro nějaký oscarový film, když stejný výdělek mi přinese pohodlné účinkování v nenáročných béčkách? Prostě přijdu včas na natáčení, něco zamumlám, protože mám vybudované jméno, fotogenickou tvář a honorář je doma. Základ je nenasrat reřiséra. Ale nejsem Mickey Rourke ani Mel Gibson, takže nikoho neseru a mám víc peněz, než by se vám zdálo v nejbujnějších snech. Mám navíc normální vejšku, takže na rozdíl od Toma Cruise můžou do komparsu vybírat i normálně rostlý lidi. Prostě pohoda. Film jako takový sice opravdu za moc nestojí, ale kéž bych dokázal i já v něčem tak špatném účinkovat...

Asi jsem divnej, ale příběh o extrémně pomalu se šourajícím prostěradle mne opravdu neoslovil, přestože by mi měl být blízkej, jelikož v mateřské školce jsem jednou pod bílym prostěradlem hrál tající sníh, jelikož paní učitelka už se nemohla dívat na můj znuděný obličej. Podobný výraz jsem měl i u tohoto skvostu, když jsem kupříkladu nekoneně dlouhou dobu pozoroval nehybný záběr na lampu; kdyby k tomu alespoň hrála hudba, ale ono nic! Tento nic neříkající záběr naštěstí po chvíli vystřídal další nic neříkající záběr na pohovku, na kterou po chvíli dosedla nenalíčená Rooney Mara, která před chvílí vyblila koláč. A tak to pokračovalo stále dokola. To se mohu podobně zdlouhavě rozhlížet po vlastním bytě a dá mi to podobný zážitek. Ještě že se tam alespoň párkrát šouravým tempem prošlo to prostěradlo. Navíc je to celé v 4:3 formátu, což také na kráse nepřidá. Divim se, že to ještě ke všemu nebylo natočený černobíle. Jednu hvězdičku dávám z čirého zoufalství, že jsem to s pomocí rychlopřetáčení dokoukal až do konce, kterej jsem mimochodem vůbec nepochopil. (To, že jsem blb, snad neni žádnej spoiler :-D)

Sveřepí šakali zavile vyli na vilu v lese, v které nebohá rodinka strachy se třese. Po vinuté stezce beží dívka, jež čerstvě povinuté dítko v náruí svém třímá. Jak tohle asi dopadne? Děs mne z toho jímá!!!