DJ_bart

Matt Walsh, jedna z internetových superstar konzervativní lobby – kam třeba patří takoví demagogové jako Ben Shapiro (a celkově redakce Daily Wire), Jordan Peterson, Steven Crowder, Charlie Kirk a jiný vymrdanci – natočil další z řad manipulativních dokumentů o tom, že největší hrozbou pro lidstvo není klimatická změna, války, či hladomor, ale transgender lidé. Fakt tleskám twl, protože tohle přilije olej do ohně už tak extrémně vyhrocenejch a zcela zbytečnejch kulturních válek – vzhledem k tomu že USA se rozhodli dát zpátečku do středověku. Už mě fakt nebaví, že jsme se dostali do bodu, kdy člověka neposuzujeme podle osobnosti, ale podle toho co má mezi nohama. Transfobní kidi a ČSFD pseudo-intelektuálové ale budou skákat nadšením...... navíc, existují tři druhy pohlaví: 1) muž, 2) žena, a 3) co je ti kurva do toho.

Hodně neobjektivní a jednostranný dokument v kterým se konzervy, boomeři a sněžný vločky hádaj o svobodě slova. Tohle jsem fakt potřeboval vidět. Kdo nezná PragerU a jejich absurdní propagandistický pravičácký hovna, který jsou tajně dotovaný fosilní lobby, mějte se na pozoru.

tohle bylo tak weird a disturbing. ještě že britové neexistují....

Zatímco snímek Bohemian Rhapsody byl spektakulárním hudebním blockbusterem/dechberoucí oslavou Queenů i Freddieho fakin Mercuryho a byl jakýmsi zjevením které odstartovalo fenomén hudebních filmů, a Rocketman byl třeskutě zábavným terapeutickým životopisem Eltona Johna stylizovaný do fantazijního pohádkového muzikálu, tak 'ELVIS' je takový pomyslný mix obojího...... Zvěsti nelhaly a skutečně jde o báječnej crowd-pleaser, který převážně zaujme svou atraktivní a extrémně překombinovanou formou; nepolevujícím turbulentním tempem a hektickým rytmem (těch 160 minut paradoxně uteče rychlejc než váš táta když si šel do trafiky pro cigára); eklektickou glorifikací mýtu Krále rock n' rollu a jeho nadčasových písní, oslavou černošský muziky (viz. skvělý cameo Little Richarda) z níž rock n' roll melodicky vychází jakbysmet (ten akcent rasismu a segregace mě fakt překvapil); a v neposlední řadě diváckou vstřícností, která kupodivu neurazí, jenže ani nenadchne. Mám s tím totiž dva zásadní problémy: jak radikální chaotický pojetí, tak všelijaký animovaný/CGI finesy (kterejch tady bylo víc jak v průměrný Marvelovce či v relaci na Šlágru, až to bylo prostě k posrání) jsou tak přestylizovaný, až z toho budete mít epileptický záchvaty. Celkově vzato, ta extrémně naspeedovaná stylizace v čele s přehnaně frenetickým střihem mi actually moc nesedla, a ten nekoherentní a nekonzistentní story-telling tuplem ne. Filmy s výrazným autorským rukopisem jsou moje parketa, jenže fanatik Baz Luhrmann mě svou překombinovanou režijní excesí už v Great Gatsby nehorázně štval. Že z toho dost lidí skáče nadšením má svůj důvod – já si to sice užil, ale asi jsem očekával příliš. Ten hype okolo (stejně jako u Top Gun: Maverick) mi zas a znova namazal med kolem huby. No a vytýkat tomu patos, kýč, naivitu či sentiment by bylo hodně nefér..... Že k 'Elvisovi' přistupuju víc kriticky ještě ale neznamená, že nejde o kvalitní dílko, který jsem si náležitě užil. Vycházející hvězda Austin Butler zde předvádí jak hudební tak herecký koncert (scénka se SUSpicious Minds je famózní), je důvěryhodnou kopií hubeňoura z Memphisu který se stal superhrdinou, hudebním revolucionářem a Králem rock n' rollu, a svým výkonem se doslova katapultoval na výsluní hollywoodské smetánky, takže nominace na Zlatýho plešounka je prostě obviSUS. Tom Hanks jako vypravěč decentně sekunduje – kruh se tak uzavřel: Forrest Gump naučil Elvise vykrúcať aby ho pak mohl sedřít z kůže...... Ve výsledku je 'ELVIS' sice žhavej banger, ale tak trochu overrated banger. Elvisovu hudbu müluju, takže jsem k tomuhle příliš přikrášlenýmu a uměle naleštěnýmu biopicu víceméně shovívavější. Jsem zvědav co nám MCU (Music Cinematic Universe) nabídne příště – Královna rocku Freddie Mercury a Král rock n' rollu už měli svou šanci, teď je na řadě Král popu. Každopádně BoRhap je pořád v topu....... [VERDIKT: audiovizuální manýrismus at its finest; 8 pánví z 10]

"Nikdy bych si to netroufal říct, ale vy buzeranti jste docela normální." "Kdo by to byl čekal, že?" "Já ne. A proto zejtra na Prideu budeš pochodovat jako hrdý člověk. Jako pravá buzna!" ___________ V čem evropani narozdíl od amíků na poli komedií vynikaj o několik mílových kroků napřed je, že dokážeme točit skutečně nekorektní filmy který urazí a pobaví zároveň. A právě srbský koprodukční snímek 'Paráda' – který by se klidně dal přejmenovat na 'Náckové vs. Gayové' – je toho důkazem, protože jde o výjimečnou, jedinečnou a velice netradiční žánrovku...... Důvod je vcelku prostý: neexistuje sebelepší film zabývající se tématem homofobie a nenávistí vůči jinakosti. Z daný problematiky si film dělá nehoráznou prdel, avšak zároveň se o ní snaží velmi implicitně edukovat – a paradoxně onen komediální střet tezí a anti-tezí funguje na výbornou, díky čemuž se bourá všeobecný mýtus, že s pomocí humoru nelze odbourávat stereotypy a předsudky. Je fakt neuvěřitelný s jakou geniální černohumornou upřímností, nekorektním slav humorem a spontánním buranským optimismem dokáže snímek referovat o tak citlivým tématu a přitom být i kritickou výpovědí o společenské nátuře Srbska. O to víc mě překvapuje že se tenhle film stal na Balkáně instantní kultovní klasikou. Nelze se taky čemu divit, poněvadž tenhle film je nečekaně originální a zábavný. Nezapomenutelný zážitek tak jedině kazí relativně antiklimatický závěr, který je v opozici se zbytkem feel-good tónu filmu...... Nejsmutnější na tom všem je pak fakt, že je příběh inspirován na základě skutečných událostí. Ještě nikdy jsem však neviděl komedii, která by byla tak kurevsky BASED. 'Paráda' je zkrátka jeden z mála filmů, ke kterým se určitě rád vrátím, to vám můžu garantovat duhovou na bílým. Nic pro diváky bez nadhledu...... ___________ "Budu k tobě upřímnej. Kdybys mi nepomoh porodit tu oslici, zmlátil bych tě." [#PRIDE2022🏳️‍🌈]

Znepokojivý a silně děsivý dokumentární svědectví o tom, jak pro-ruský fašouni loví lidi s odlišnou sexuální orientací jen proto, aby mohli lízt дядя Putinovi hluboko do prdele. Doporučuju všem konzervativním pablbům a lidem s paranoidním pohledem na svět......

Na jednu stranu relativně klasický queer film o sebepoznání a hledání sebe sama ve světě obklopeném neporozuměním a disrespektem. Na stranu druhou drsné protiválečné drama které naturalisticky reflektuje nehumánní podmínky v armádě za dob jihoafrického apartheidu. Snímek 'Moffie' zejména vyniká svým poctivým řemeslem – jmenovitě hypnotickým snímáním, líbivou estetikou, pohlcujícím vizuálem a nervydrásající hudební složkou – což v koherenci utváří neobyčejně autentický portrét sociopatický vojenský nátury, kde jsou jakékoliv stejnopohlavní sympatie tvrdě trestány. Aneb zakázané ovoce chutná nejlépe. Excelentní artovka...... [VERDIKT: toxická maskulinita epicky zničena!] [#PRIDE2022🏳️‍🌈]

Kanadský snímek 'Genèse' je bez sebemenších pochyb naprosto perfektní ekvivalent subžánru coming-of-age filmů. Jde totiž o silně subverzivní introspektivní teen romanci, která skrze tři paralelní příběhy geniálně zachycuje půvab i naivitu prvních lásek, a disharmonii i ambivalenci sexuality. Philippu Lesageovi se zkrátka podařilo natočit surreálnou emocionálně-realistickou mozaiku o adolescentní nevinnosti, která se ze dne na den jen tak nevidí...... [#PRIDE2022🏳️‍🌈]

"To není žádná povinnost mít děti. Vždyť jsme přemnožený. Lidí je na zemi jak sraček. Ta planeta to přece není schopná uživit." ___________ Militantní obránci tradiční rodiny, Aliancí pro rodinu, Koštětem Foldynou a voliči SPD a KDU-ČSL počínaje, a dynastií Klausů a manželů Jochových konče, by si měli uvědomit, že koncept tradiční rodiny je už tak trochu pár století pasé. Režisérka Jana Počtová to velmi dobře ví a nejen proto dala život tomuto dokumentárnímu portrétu, který prostřednictvím až sociologický optiky nahlíží na šest modelů alternativní formy rodiny – lesbické, bezdětné, rodiče samoživitele, polygamní, etc. Dokument tak faktograficky a velmi přesvědčivě bourá mýtus "tradiční rodiny", a jako většinu sociálních konstruktů ji nekompromisně hází přesně tam, kam patří – do koše. A žádná zpátečnická konzerva mě nepřesvědčí o opaku, poněvadž to říkám jako člověk, kterej v "tradiční rodině" (otec, matka, dítě) nikdy nevyrůstal, takže vim o čem mluvim........ [#PRIDE2022🏳️‍🌈]

Zajímavá variace na Call me by your name, které se podařilo výborně zachytit esenci letní bezstarostnosti, optimismus první lásky, půvab Francie let osmdesátých a euforickou éru funku a diskoték. Divák velice intimní optikou sleduje dvě retrospektivní dějové linky, jimž François Ozon vystavěl atypický paralelní syžet. S fabulí to už taková sláva není – snímek měl solidní náběh na nadstandardní příspěvek do (doslova) análů queer cinema. Namísto toho děj v poslední třetině zničehonic otočí o 180° a tenhle twist doslova zmrví vše, co zde bylo tak pečlivě budováno. Poslední třetina příběhu je tak plná patosu a nehorázný apatie. Nemám tucha, co tím chtěl režisér sdělit, a jaký poselství měl v úmyslu předat. Že by se pokoušel vytvořit metaforu o zklamání ze ztráty první lásky? Nevím. Dost promarněný potenciál...... [#PRIDE2022🏳️‍🌈]