Incanus

Dám solidní 2 hvězdy. Časem možná přidám i třetí. Becky splňuje to, co od popcornové zábavy krvavějšího střihu divák očekává. Násilí, napětí, ještě více násilí... A čím důkladněji (rozuměj co do rozsahu krvavých detailů), tím lépe. Po tuto hranici je film dobrý. Kevin James a Lulu Wilson jsou hvězdy, jejich obsazení je bezchybné. Takhle si představuji zápornou postavu.   V čem film pokulhává, je budování dějové linky. Chyběla mi větší hloubka ve scénách, které měly jednotlivé postavy vykreslit a usadit do tempa příběhu. Možná by filmu prospělo pár scén navíc, nikoliv ve formě flashbacků na minulost s nevyléčitelně nemocnou matkou. Aby bylo možné skutečně bolest z postupných ztrát kotev, které Becky v životě měla, prožít a s postavou cítit sympatie mnohem víc.   Je to film, k němuž se pravděpodobně časem vrátím, protože scény, v nichž je násilí (z jedné či druhé strany) vyobrazeno dostatečně krvavě, jsou mnohdy překvapivé, i když slabší první část podkopává pomstu za každou cenu, jako nosné téma filmu.

Čekal bych od seriálu, který se volně inspiruje v díle Johna Ronalda Reuela Tolkiena alespoň nějakou kohezi, jasnou dějovou strukturu, tady obojí schází. Jsou zde určité elementy, které jsou dechberoucí - záblesky na bitvu z (pravděpodobně) Prvního věku, elfské město Lindon a nesmím zapomenout na Valinor a Telperion s Laurelinem. Příběh dostává na frak tam, kde se odlišuje od předlohy. Nevadí tolik nové postavy (Disa, Arondir, Bronwen atd.), jako neschopnost sdílet ducha Středozemě. Nemá to ten švih, abych si řekl - tohle chci vidět znova. Možná další epizody budou působit zajímavěji.

Čistá parodie, která si s ničím neláme hlavu (nebo spíše upíří tesáky). Film na svých bedrech nesou dvě postavy - Drákula a Abraham Van Helsing. V obou představitelích jsou ztvárňované postavy tak absurdní (Renfield, you asshole), až se ty slzy smíchu předpřiravují pro chvíle, kdy je uvidíte na scéně (Fushta!). Navíc, pokud vydržíte do konce závěrečených titulků, je tam skryto malé překvapení :) .   Mohu jen doporučit těm, co potřebují na skoro hodinu a půl vypnout, nepřemýšlet nad spletitými zákrutami děje a jen se bavit. Voldonik!

Byl jsem příjemně překvapen tím, že film není nechutně přeslazen - něco jako hybrid Daniel Steel a Rosamunde Pilcher. Zápletka časové smyčky byla použita jako katalyzátor děje nesčetněkrát. V této kombinaci - prostředí, sympatická ústřední dvojice a přijatelná stopáž, dělají z Mapy dokonalých maličkostí ten typ díla, které po shlédnutí zanechá pocit z dobře stráveného času.

Film o sobě tvrdí něco, čím se nikdy nestal. Úctyhodným pokračováním jedné z klasik svého žánru. Namísto toho jsme svědky kontinuálního prznění předlohy v takové míře, že i Sheridan Le Fanu povstal v čiré hrůze z hrobu, vzal lopatu a od doby uvedení této absurdity na světlo světa hledá viníky, aby je ztrestal peklem na zemi.

Jak to vyjádřit slušně - hustěkrutopřísná nostalgie - TOHLE je pokračování, které jsme nečekali, ale přesto se nám jej dostalo v našlápnuté podobě. Přes o něco pomalejší rozjezd jsme se dostali do akce, která překypuje nostalgií, společně se závěrečnou dojičkou na slzy a dojetí nad úctyhodným ztvárněním H. R. Po filmu, jehož jméno nesmíme vyslovit, a kde dělejme, že se jednalo o verzi z alternativního vesmíru, zde to obsahuje vše, co má - zajímavé postavy. pomyslné předávání odkazu mladší generaci, přičemž odpovídající formou je zde uctěna původní čtveřice. A potitulková scéna? Nebo snad scény (musíte koukat opravdu do konce)? No jedna báseň. Je asi zbytečné říkat, že by si film zasloužil pokračování, pokud si dokáže uchovat takovouto úroveň.

TV film, který je možná úsporný na trikovém sekvence (zejm. zajištění odpovídajícího vzezření ohledně věku), ale svým dějem a uvěřitelnými hereckými představiteli jednotlivých rolí tento nedostatek zdatně kompenzuje. Ukazuje, že peklo na zemi nemusí často přijít od neznámých osob, ale zejm. a hlavně od těch, od nichž byste něco takového nečekali. Směřuje k důležitému aspektu poznání, že mnohdy stačí drobný čin laskavosti (viz závěrečná scéna v nemocniční chodbě s lékařkou a policistou), aby pomohl napravit velkou křivdu.

U tohoto díla máte vlastně dvě možnosti - buď jej bude sledovat se zaujetím anebo se na něj už nikdy nepodíváte. Bylo to tu zmíněno patrně několikrát, ale ten film je tak "blbý", až je geniální. Něco jako Sharknado, akorát s tím rozdílem, že váháte, zdali si z vás Wiseau střílí záměrně nebo podlehl mámení o svém velikášství a přínosu kinematografii jako třeba Uwe Boll. Dávám dvě hvězdy - jednu za neskutečně primitivní dialogy, které mnohdy bez patřičné provázanosti působní vskutku bizarně. Druhou hvězdu za neuvěřitelně strnulý výraz Johnyho, který své emoce dává najevo asi stejně jako třetihorní zkamenělina. Asi jsem nalezl zalíbení ve filmovém subžánru "trashe", protože se rozhodně nekoukám naposledy :D.

Buster Keaton ve skvělé formě. Musím uznat, že na němý film má překvapivě dobrý děj. Když si navíc člověk uvědomí, že veškeré scény byly točené bez pomoci obdoby dnešních vymožeností, tak musí obdivovat odvahu protagonistů. Je to jako vánoční balíček s překvapením, zabalený ve skvostném obalu. Doporučuji všem, koho to k němému filmu láká jako můru ke světlu. Zde nebudete zklamáni.

Tento film působí jako zjevení. Forrest je očividně mentálně zaostalý, ale přesto dokáže co mu nebylo dáno na rozumu, nahradit neskutečnou emoční inteligencí. Jeho vyprávění působní místy jako pohádka, a přesto s lehkostí sobě vlastní se dokáže vyjádřit i tak ožehavým tématům, jako je válka ve Vietnamu, posttraumatická stresová porucha (poručík Dan) či úmrtí nejbližšího kamaráda (Bubba). Dovolil bych si slovy hlavního hrdiny parafrázovat kvalitu filmu - "Forrest Gump je jako bonboniéra. Nikdy nevíte, která scéna vás víc dojme či překvapí." Jisté je, že své místo ve Zlatém fondu kinematografie má zaručené.