dukeman

Posledních 7 dní zbývá policistovi Somersetovi do konce jeho služby. Nahradit ho má nováček Mills, který představuje jeho úplný charakterový opak. Srovnávaní odlišnosti policistů, které okolnosti donutí spolupracovat, tvoří zajímavé intermezza během vyšetřování systematického řádění náboženského fanatika. Samotné vyšetřování je pouze zdánlivě prvoplánové skládání mozaiky, proložené bádáním ve středověkých dílech o 7 smrtelných hříších. Scénář zde nezabíhá do zbytečných detailů, čímž diváka nenudí, ale spíše ho naladí k tomu, aby se do oněch děl sám podíval. Jinak v celku detektivní standart vylepšený typickou atmosférou Fincherových filmů, i když místa činu jsou opravdu něco delikátního. Závěrečná pointa, ve které dobro nezvítězí, už jenom potrhuje tento dokonalý kousek. Do poslední chvíle jsem ale doufal, že to Mills zvládne

Film o velké životní chybě, doržovaní životních zásad, a nakonec hlavně o druhé životní šanci. Když se k tomu všemu po plátně bezcílně potuluje nadopovaný rasistický trpaslík úspěch je zaručen. Farell na jedničku zvládá vypjaté emotivní pasáže, aby hned vzápětí oslepil skinheada a trochu se sjel koksem. Komediální a dramatické pasáže se mezi sebou nápaditě mísí, což ještě podtrhuje atmosféra Brugg samotných. Konec přinesl jedno malé filmové klišé, ale tady bylo zcela na místě. Ve filmu se celkem objeví pět mrtvol, pokud k nim na konci přibude šestá, rozhodne už divák sám. Koho mi to ale postava Harry Waterse (Fiennes) připomíná....

Už do začátku jsem k Blade Runnerovi přistupoval spíše s odporem. Trvalo asi pět dní než jsem se konečně dokopal k tomu, abych si ho pustil. Úvod sám o sobě nic výjimečného nenabídl a je na můj vkus až příliš pomalý, měl jsem dokonce choutky to vypnout. Nepřekvapilo mě, že zbytek filmu byl stejný jako jeho úvod, takže mě to přinutilo všímat si detailů a víc se soustředit na Deckardovu postavu. Je to zcela jiný archetyp hrdiny, než na který jsem u Forda zvyklý - moc toho nenamluví a spíše vám připadá jako lempl, když se ocitne bez pistole. Navíc vše podmalováno atmosférou snad až nepříjemně temného futuristického města. Pár metafor jsem sice pochopil, ale už jsem asi intelektuálně nezvládnul konec. Při dalších zhlédnutích na mě možná zapůsobí silněji. Na poprvé spíše 3 a půl. Blade Runner mě snad alespoň naučí sledovat filmy z jiného úhlu pohledu, z toho poetického.

"Tři vojáky těžce zranil, dva zhmoždil a jednoho..... zesměšnil." Přehršel dnes již zlidovělých hlášek. Jeden z mála světlých okamžiků v šedi vánočních opakovaček. Nadčasová záležitost, která mile vystihuje českou povahu.

Americký sen a la Kubrick. Tragikomická kriminálka si bere na paškál lidi s hlavama s oblacích. Všichni účastníci spiknutí mají své vlastní představy o svém ideálním životě a přece jsou všechny stejné a mají jednoho společného uskutečnitele - peníze. Bohužel dokonalý zločin neexistuje a v Kubrickově filmu už teprve ne. Hlavní hrdina, roboticky působící zlodějíček Hayden, ustupuje do pozadí téměř na polovinu filmu a iniciativu přebírá neschopný manžílek jehož sadomasochistické snahy uspokojit svojí ženušku jsou absolutně odzbrojující. Tohle přesně s lidmi dělá zamilovanost. Děláte ze sebe vola, snažíte snést modré z nebe, ale ženušce je to málo, páč má na místě srdce vytetovaný znak dolaru. Kamera je skvostná, ještě že si Kubrick prosadil svou a pořádně zprdnul Luciena Ballarda za to, že ho neposlouchá a dělá si, co chce. První film, kde mi navadil hlas vypravěče, ačkoliv zde působí jako ohlašovač příjezdů na hlavním nádraží. Skání v časových rovinách skvěle udržuje diváka ve střehu a polopaticky říká: "Tenhle dílek patří sem a ten zase támhle." Poměrně krátká stopáž je našlapáná k prasknutí a po mé zkušenosti se spíše dvouhodinovými a někdy i delšími snímky, jsem tuto změnu uvítal s otevřenou náručí. Závěrečná scéna v hotelovém pokoji a pointa na letišti my v mysli navodila jedinou myšlenku: "To nasere" Je mi zcela jasné, že The Killing nemohlo být v tehdejší době úspěch. Pohled do nepokřiveného zrcadla je přeci tak bolestivý.

Blake Edwards a Peter Sellers se musí obracet v hrobě.

Když se řekne lehká klasika, 100% se my vybaví Tři Králové. I když pár hluchých míst tam je, pořád to s přehledem stačí na 4*.

Morgan s dabingem Jana Přeučila, který téměř za každou druhou větou uštědří svým nechápajícím podřízeným epesní mlaskající facku, je jednoduše nepřekonatelný. "Lehce jako lví pšouk a jako myšák mazaně" Celý film je k zhlédnutí na youtube

Kdyby tenhle kousek nenatočil Stanley Kubrick, asi bych ho nikdy neviděl. Hororům se vyhýbám jako čert kříži, ale u Osvícených vyjímka potvrdila pravidlo. Horory jsou takové známé vejce stokrát jinak. Většinou stačí nějaká strašidelná lokace, vraždící maniak a následný vygradovaný závěrečný útěk s koncem dle scenáristova gusta. Tyhle dnešní klíšé "mistr perfekcionista" absolutně definoval a nastavil laďku, o kterou si leckdo namlátil. Jenom letmý souhrn nejdůležitějších faktorů: šílený Nicholson a jeho žena, kterou bych od pohledu spíš tipnul na budoucího psychouše , ale budiž. Následuje prověrka nervové připravenosti absolutně geniálně budovaným napětím, ke kterému stačí dětská tříkolka, široké chodby plus disharmonické zvuky. Do toho všeho mlátí psací stroj, míhá se sekera a nakonec to zalijí hektolitry krve z výtahu. Vše potrhne dokonalý střih, bez kterého by to nikdy nefungovalo. Když jsem tuhle delikátní laskominu slupnul a vydal se vykonat potřebu do potemnělé chodby, trošku se mi rozklepali kolena. Radši jsem mrknul, jestli za rohem nikdo nestojí a na zrcadle není "Redrum". Stephen King by měl být Kubrickovi vděčný, že z tak průměrné knihy dokázal vybudoval legendu a "must see" žánru.

Senilní Yoda a macho Han Solo imho pwnují.