dukeman

Obyčejná oscarová polívčička, která je okořeněná honosným vizuálním zpracováním, vykalkulovanými postavami (ovšem výborně zahranými), přepálenou stopáží s apelem na pomíjivost lidského bytí a toleranci odlišnosti kolem nás. Eric Roth znásilnil Fitzgeraldovu předlohu jen proto, aby vzápětí vykradl sám sebe. Fincher nechutně vyměkl a vytvořil melancholicko-humanistické nic nepředávající rozjímání, které bohužel nechává diváka chladným.

Oplácaný hlavní hrdina, který se chová jako retard, obklopen retardovanými postavami v retardovaném filmu. Jako ukulébavka to na mě zafungovalo s obdivuhodnou razancí. Jedna * za nesklouznutí do hlubin "záchodového humoru" a koukatelné bojové sekvence.

Russell s vizáží Amundsena v hororu plném bílého ticha, komického vesmírného šmejdu, z jehož potenciálu by Purkyněmu vstávaly vlasy na nobelkou oceněné hlavě. Film drží nad vodou vygradovaná paranoidní atmosféra, která je, v kontrastu s téměř nulový pudem sebezáchovy hlavních hrdinů, jen těžko uvěřitelná a pro mě fádně laciná. Tedy až na jednu vyjímku v druhé půlce filmu.

Machrující anděl pošle neomylně tři světce do pekla, a aby si to obhájil začne šéfovi spílat jaký je bídák. Přichází typicky české: "Tak se předveď, když to já dělám blbě." Přestože má anděl křídla, na nebi se neudrží slítne až do pozemského hnoje a s vychcaným čertem, který bude mít pravděpodobně zajém, aby se patlal propadnul ještě o kousek níž. Už jsem si pomalu začínal myslet, že herecký a zároveň andělsko-pekelný duel dovede film ke zdárnému konci. Jenže čert je strašně měkkej, a tak se boj o duše nekoná. Místo toho se nabízí černoprdelnická agitka s nebeským betlémem, kam jsou vtipně zasazeny české filmové hvězdy různé svítivosti v čele s presidentem MFFKV v roli Boha. Krásná symbolika, stejně jako křesťanské nebe kašle na to, co se děje na zemi, české filmové nebe delší dobu hazí bobek na kvalitu svého řemesla. Pro tentokrát však učinili pokání a ve výsledku je to vidět.

Mixáš již několikrát použitý standardů, doplněná o efektní headshooting a super cool porušováním fyzikálních zákonů nejen v automobilových honičkách. Skvělý vizuál, bohužel obsahová prázdnota. Wanted je jako best offka mojí oblíbené skupiny. V pravidelných časových intervalech vyplouvá na povrch a nejlépe uspokojí mé tužby. Ve finále je to sice Eintopf, ale chutný a vydatný.

Tento film jistě brzy rozšíří nabídku filmů, ze kterých budou agenti CIA vybírat při mučení zajatých teroristů.

Napadají mě pouze superlativy. Zběžným pročteným několika komentářů jsem zjistil, že by to bylo nošení dříví do lesa snažit se vyzdvihnout jakýkoliv komentářem potenciál tohoto "mistrovského díla". Hlavně pozor, s tou retardovaností to nepřehánět! POZOR, už po první zhlédnutí silně návykové a na kult aspirující! Jeff Portnoy v největším stylu utahuje jedním mocným prdem kohoutek peněz, ze kterého až nechutně dlouho čerpala dvojce Jason Friedberg a Aaron Seltzer. Konec vykastrovaných opic na poli parodie!!

Vyhrabávání vojenských kostlivců přináší úspěch. Snese 9. rota srovnání s americkými výpravnými spektákly? Zatím ne, ale určitě je to na dobré cestě. Rusové ukázali, jak by asi vypadala Full Metal Jacket, kdyby se zredukovala část výcviku a divákovi by se nabídla akční podívaná, ovšem s téměř úplnou absencí napětí. Nabízí se ale další otázka: "Je lepší hledat to, co ve filmu je nebo to, co v něm není?" Zkrátka partička odvedenců si přímo říká o to, aby jste se s nimi chtěli ztotožnit. Samotné nasazení v Afghánistánu je plné zajímavých etud, které ale vyvrcholí tak nějak prvoplánově. Už samotný dril ve výcvikové táboře je úsměvně prkenný a v průběhu filmu jsem byl rád, že odříkávání vojenských frází postupem času vymizelo. Ruku v ruce s gradací děje by měl jít i vývoj postav, z toho se filmaři vylhali intenzitou bojů a postupným snižováním stavů jednotky - chytré ale dosti alibistické. Vzhledem k tomu, že Vietnam a Afghánistán mají co do vojenské historie hodně společného, logicky o nich divák očekává podobné filmy. Já mám radši překvapení a objevování nových cest než dodržení zaběhlých konvencí, i když zvládnutých na jedničku. Film má ale jeden kouzelný moment, za který přidám hvězdičku - "rozhovor mazáků o domově" - hravě to trumflo závěrečných odchod vojsk. Ovšem běda těm odvážlivcům, kteří se pokusí natočit film o zásahu v Čečensku. Takový kostlivec na sobě má vestu plnou pyjů z plastické trhaviny.

Když v roce 1992 dvojce Burton-Keaton hodila rukavici pokračovatelům, očekávala zřejmě, že zůstane v klidu a prachu ležet. Bohužel se tak nestalo a divácká obec musela vytrpět výprask, který od oné rukavice dostal Joel Schumacher. V novém tisíciletí se legendu pokusilo vzkřísit duo Nolan-Bale tak, že Batmana vrátili na samotný počátek. Tím si mě naprosto získali. Konečně je jasno, proč se nám netopýrák prohání po Gothamu, a kdo za to může. První půlka mě krásně navnadila a trochu rozehřála moje vnímání na onu, většinově vychvalovanou akční část. Doufám, že nastavená laťka se v pokračování ještě zvedne a že Ledger jako JOKER mě donutí říct: "Who the fuck is Jack Nicholson?" Pokud jde o přerod komiksáků na filmovém plátně, Brian Singer má co dohánět a doufám, že jeho reparát v roce 2009 dopadne o dost lépe než Supermanův Návrat. Přeci jen si neodpustím dotaz: Co se nakonec stalo s těma lidma v Úžinách? Nějak mi to pořád vrthá hlavou.

Málem jsem se pod náporem romantiky rozplynul. Bergmanová a Bogart jsou pro mě mileneckou dvojicí číslo jedna a žádné duo Grant-Bullocková nebo kdokoliv jiný to nikdy nezmění. Myslím, že právě v Casablance zazní poprvé: "Ze všech barů na celém světě musela ona vejít do toho mého." Když se necháte unést vlnou naivity, užijete si nejlepší romantický film všech dob naplno. Racionální přístup zřejmě vysvětluje rozporuplná hodnocení. Asi za to může onen nejhappyendovský Happy End.