Leira

Hrozná hovadina. Pardon, že neužívám košatější popis, ale to se nedá. Úmysly tvůrců byly asi křišťálové, animátoři, kompůjtrmástři a efektátoři si mákli, odvedli vizuálně úchvatnou podívanou, hudební podkres kvalitně odvedená řemeslná práce, herecké výkony skvělé, to všechno dohromady si ty dvě hvězdičky zaslouží. Ale jako příběh... pardon, jsem milovník marvelovského universa, ale co je moc, to je příliš, toto už příliš brnká na soudnost průměrně inteligenního člověka.

Patos, afekt, naprostá ztráta času. Jednu hvězdičku dávám za ucházející myšlenku na konci a tu stejnou hvězdičku chci obdržet já za statečnost, že jsem to dokázala přetrpět.

Příběh, který nestárne, Disneovka se vším všudy akorát s živými herci. Půjdu proti proudu, protože mně se to líbilo. Drobné herecké nedostatky vyvažuje zachovaný pohádkový duch a nádherné vkusné zpracování všech těch slavných témat. Byla jsem hodně skeptická, především kvůli samotnému kontroverznímu obsazení - a Halle Bailey překonala moje očekávání, neboť se na tu roli prostě perfektně hodí, ať si škarohlídi říkají, co chtějí. Je jiná, víc vílí než rusovláska z kreslené adaptace, a to říkám jako odkojenec na kreslených disneyovkách. Uršula je skvělá, trochu víc prostoru možná mohl mít Šupinka, který hraje druhé housle proti Sebastiánovi a mírně otravné ptačici Rudle, ale jinak příběh krásně funguje, jak má, vizuál je správně disneyovský, poplatný originálu na těch správných místech, za mě prostě povětšinou spokojenost. Dala bych pět hvězdiček, o jednu navíc účelově ve snaze poněkud vylepšit hodnocení tolik ovlivněné veřejným míněním zakořeněným do hlav všech diváků ještě před vydáním filmu, ale odpusťte mi to, ta závěrečná scéna byla i na mě moc. Chyběl jen průnik elgébétéplusmínus komunity do toho záběru. Ach jo.

Nepřekvapí mě, až za nějaký čas milej Kazma vystoupí ze stínů a prohlásí, že to mělo všechno vyšší účel, aby tuhle pohromu zamáznul a dostalo se mu tleskánků, na které se tolik těší.

Devadesátky žijou! Jo, sfoukla jsem tuhle jednohubku celkem s potěšením, i když toho kečupu na mě chvílema bylo moc, stejně jako devadesátkoidního rádoby parafrázovitého patosu v podobě harpuny z utržené ruky (aha, spoiler, no není zač) nebo patosem přetékající zoufalost asijské Popelky, co si místo střevíčku nasazuje prst na spoušť a nemá žádné myšky, kterým by se vyplakala na rameno, že ji nikdo na světě nemá rád. I přes to všechno a tu spoustu veselých barev k tomu, řadím Renfielda do kategorie "asi by se mělo vidět", už jen pro ten Nickyho entuziasmus.

A víte co? Nedělám to často, protože zpravidla se u toho krásně bavím a jen nadšeně pohýkávám, až se mi třetí brada a vytahané mléčné vaky dávno již neprodukující blahodárnou tekutinu, jak tomu u chovatelky koček dávno za zenitem bývá, natřásají a houpou, jak to ten verbal krásně a vtipně shrnul, ale tentokrát mám pocit, že jsme koukali na úplně jiný film. Svižná kamera, poutavý příběh, zamyšleníhodná myšlenka a to celé zabalené do zábavné dvouhodinovky, u které jsem nelitovala ani minutu, že jsme si to pustili. Dlužno dodat - netušila jsem, do čeho jdu, a to možná bylo plusem. Kdo si přečte superlativa, může se dočkat podobných pocitů, jako měl verbal. Příliš náročný hnidopišný divák si dokáže asi nasosat dost materiálu ke kritice. Moje ženské oko chovatelky koček bylo oblaženo.

No páni, ještě nikdy jsem nepsala recenzi coby první vlašťovka. A to navíc k filmu tak rozporuplnému a zvláštnímu! Po celou dobu jsem přemýšlela, jestli tomu dám čtyři hvězdičky nebo jednu, převáží klady nebo zápory... je tam od všeho trochu. Film se snaží utáhnout diváka na přenádherně vykreslené scenérie světa pod světem, předvést perfektně zvládnutou fyziku světla vymalovávajícího neokoukané typy zvířecích postav, příběhově se to snaží těžit tak nějak od všeho trochu a zdánlivě nenabízí nic nového. Takový Nekonečný příběh Indiana Jonese Dvacet tisíc mil pod mořem řízlý Polárním expresem a zabalený do hávu Narnie bez lva a s parafrází Parallaxe z perských Písků času namísto zlé čarodějnice. Po většinu času příliš táhnoucí se děj, kde postavy doslova stojí na místě a vykecávají se hůř než babka Vomáčková na pavlači, nepodporuje ani sice zdánlivě neškodná, ale naprosto nemastná a neslaná hudba, která by se perfektně ujala spíše v potemnělé čajovně jako background dvouhodinového zeleného dýchánku, ale naprosto zabíjí i ty scény, které mohly být divácky snad vděčnější díky aspoň náznaku pohybu. Herecké výkony dětských protagonistů ostře kontrastují se směšně působící jedinou bitvou strojoválečníků z Říše divů, co vyskočili odněkud z devadesátek. Postupně gradující pocit z toho, že místo DVD s filmem bylo puštěno PS5 s otravnou rébusovkou finalizuje balvanem přímo do žaludku, jehož pointu si každý musí prožít sám. A proto mi tenhle film zůstane vrytý do paměti líp, než většina těch, kterým jsem kdy udělila pět hvězd.

Já se všem fandům omlouvám, půjdu proti proudu, ale prostě u tohohle filmu jsem se hrozivě nudila. 80% času tam všechny postavy jen tupě zírají, pomalu (jakože dramaticky) se otáčí nebo neméně dramaticky kráčí. Výraz "jak ve zpomaleném filmu" dostal nový rozměr. Furt prší. Jakože furt. Tři hodiny vám do uší šijou dva tóny. Jakože fakt dva. A ne, není to pecka jako v Čelistech, ale je to odvar z vývaru z Imperial Marche, kdy všudypřítomné tum tu dum dum vám zní v hlavě ještě cestou domů a přemýšlíte, zda se kvůli tomu nejet radši zrovna nezavřít do cely hned zkraje Arkhamu.  Jinými slovy, soundtrack je jedno velké, obrovské zklamání, horší jsem totiž ještě nikdy neslyšela. Šílená harmonická nuda (jen sem tam rozbitá Ave Mariou; Nirvána bohužel šeď dvou akordů nerozbila) jen podtrhávala nudu ve filmu, kterému neprospěla ani rozplizlá neostrá kamera. Půlku filmu jsem čekala, kdy skončí jakože úvod a konečně to začne být trochu ostré... no, nedočkala jsem se. Můj doprovod prohlásil, že to nebylo výběrem místa v kině, nýbrž jakože umělecký záměr. Co uměleckého bylo na záběru blatníku, zrcátka, rozmazaných dešťových kapek nebo točícího se kola v automobilové honičce, mi už neprozradil. Abych jen nehanila, opět půjdu proti proudu a pochválím Patizóna, který mi do role mladého Batmana prostě sedl. Snad je to tím, že si v sobě nenesu břímě Stmívání; to jsem shlédla jen na půl oka, abych si doplnila vzdělání. Upírka mi připomněl maximálně dvakrát a mnohem víckrát jsem si vzpomněla na Christiana Balea. O nějakém vzpomínání se bohužel nedá mluvit v souvislosti s Gordonem, jehož tmavší pojetí jsem prostě nezkousla snadno - herec se snažil, šlo mu to, ale prostě to není Gordon - a zejména Alfredem. Distingovaný anglický gentleman... bejvávalo. Nový Alfred není ani distingovaný, ani anglický, ani gentleman. Snad jediná Selina dělá čest svým předchůdkyním co do vzhledu. Ovšem roli jsem jí moc nevěřila, na to byla málo kočičí a málo potvora.  Suma sumárum - stojí za vidění, příběh solidní, herci se snaží, seč můžou, dá se to vydržet. je to Batman, ale... těch ale je na mě moc. Víckrát to asi vidět nepotřebuju, leda by někdo sestříhal (nebo zrychlil) ty zdlouhavé pasáže.

Vyváženost hvězdiček, které nejdou pod trojku ani přes čtyřku, je dostatečným důvodem tenhle film shlédnout, a následně udělit zmíněný příslušný počet hvězdiček podle toho, zda jste fanouškem Nika Klece nebo nikoliv. Za mě je volba jasná :) Tuhle oddechovku si plánujeme pustit podruhé v dohledné době.

Reklama na parkové množení. "Dobrý den, rád bych se díval, jak si můj pes vrzne, umožníte mi to u vašeho psa?" Hvězdička za kvalitně vycvičené psy. Proč tam neobsadili aspoň jednu fenu, nechápu. Takhle se na to nedalo dívat tak nějak všeobecně.