Tristaver

Skvělá pocta, byť místy až moc absurdní. Howard the Duck je ovšem dokonalý závěr.

Celý film stojí a padá na faktu, že tady nejde ani zdaleka o konkrétní příběh, nýbrž o vykreslení brutálního prostředí ve Městě bohů. Klobouk dolů před filmaři, že natočili v podstatě více než solidní "dokument" o tom, kterak jednoduché je pro sedmiletého kluka v brazilské favele dostat do ruky pistoli a zastřelit kohokoliv. Palec dolů za to, že se snažili na to všechno napasovat nějaký příběh, který byl navíc scenáristicky trochu obtížný na sledování.

Tíživá atmosféra Heydrichiády s vynikajícím Františkem Smolíkem a jednoduchým námětem, kterému přebývají jen trochu přehrávající ostatní herci.

World War Z v malém měřítku. Jednodušší, lineárnější (taky se odehrává ve vlaku, že... haha) a bez střelných zbraní. Škoda, že je film tak natažený, herci přehrávají (holt Korejci...?) a k tomu u mě nedošlo k naplnění hlavního aspektu, kterým se snímek do vysoké míry odlišuje v rámci žánru - nevzbudil emoce. Hodně slabé tři hvězdy.

V podstatě velmi stručný timeline honu na bin Ládina, který končí třicetiminutovou přestřelkou. Po Hurt Locker další drsný snímek K. Bigelow, která zatraceně dobře ví, co dělá. Až do oné přestřelky one woman show Jessiky, která hraje jak o život (aspoň do té míry, kolik jí scénář dovoluje), a které jsem (na rozdíl od členů DEVGRU) věřil všechno. Jedinou výtku tak mám ke stopáži - s mírně rychlejším střihem šlo klidně půlhodinu ubrat.

Alfou a omegou gangsterských filmů je zpravidla cesta hlavní postavy od mladého syčáka až na vrchol mafiánské hierarchie. V případě Carlita je to trochu jinak, a funguje to dokonale. Pacino je skvělý, a De Palmova režie mistrovská. Jakkoliv nejde žánrově o můj šálek čaje, nedokázal bych tu najít chybu, i kdybych se snažil.

The Killing Joke je... jiný. Jak komiksová předloha, tak film přistupují k Batmanově světu a jeho vztahu s Jokerem úplně odlišným způsobem. Prim v žádném případě nehraje akce, jedná se o psychologickou hru pro dospělé, která mimořádným způsobem vystihuje Jokerovo šílenství a nevyzpytatelnost. Obě časové linie jsou zajímavé, navíc velmi šikovně řešené tak, aby ta z minulosti tvořila kratší část celého příběhu. Filmu nakonec jen zásadně přebývá ta úvodní půlhodina, která se sem vůbec nehodila. Killing Joke podle předlohy tak začíná vlastně až ve druhé polovině filmu. To ale nevadí, protože se rozjede solidním tempem a daří se mu poměrně dobře vystihnout už zmíněnou psychologii z komiksové předlohy. Tomu výrazně dopomáhá extrémně silná dvojka Conroy-Hamill. Závěr filmu je pak stejně mrazivý jako v komiksu. Potěšila i mezititulková scéna s Oracle.

Skvělá kombinace poctivé přípravy, obrazového zpracování, hudby a stručnosti. Pavel Zuna dosahuje svého vrcholu v "dokumentárním" seriálu, který i přes občasné (historické) nepřesnosti skvěle popisuje zajímavé dny lidstva.

Jaký je problém filmů, jejichž vrcholná scéna přijde v úvodní půlhodině? Nemají kam gradovat. A Denzelovi, při vší úctě k jeho hereckým kvalitám, fakt neskočím na tu hromadu keců v průběhu druhé poloviny filmu. Jedna hvězdička za Goodmana.

Batman: Year One je jasnou ukázkou toho, že někdy může fungovat i projekt téměř do puntíku okopírovaný podle předlohy. Snímek natočený podle jednoho z nejlepších batmanovských komiksů má všechno - super animaci, výborný voiceover (i když co si budeme povídat - Conroy je Conroy) a hlavně skvěle nastavené tempo, které celý příběh žene dopředu.