Foltest

Ďábel nosí Pradu je film s poměrně komorným dějem, přesto ale musím říct, že jsem byl se snímkem nadmíru spokojen. To je zásluha především velmi krásné a sympatické protagonistky, jež si musela získat snad každého diváka. Protagonistce člověk opravdu fandí celou dobu a přeje jí, aby se jí její cesta vydařila. Zábavně působí i interakce mezi jednotlivými postavami. Jediné, co bych tak mohl vytknout byla romantická linka, která vlastně nakonec skončila špatně, kdy tedy protagonistka skončila sama, což byla podle mě trochu škoda, fandil jsem kuchařovi. Ďábel nosí Pradu je na každý pád velmi povedená komedie s tematikou módního světa a já ji vřele doporučuji ke zhlédnutí.

Jsem rád, že se Connery do role ještě vrátil, přesto ale Nikdy neříkej nikdy bylo nesmírně slabé. Především scénář byl často přímo groteskní. Při scénách, jako "Napiš, že jsem byla nejlepší" nebo "Hra, která do vás pouští elektrický proud", jsem si opravdu říkal, cože to jakože přesně je. Jinak si ale nemám nač stěžovat, především bondgirls musím velmi pochválit, ty byly, jak už tak v sérii bývá zvykem, velmi spanilé. Nikdy neříkej nikdy je fajn film pro někoho, kdo chce mít opravdu zhlédlé všechny bondovky, ale jinak myslím, že ho člověk může snad i vynechat.

Casino Royale z orku 1967 je vskutku zajímavý film, dá se říct až dadaistický. Nevím, jestli se to někomu může líbit, ale mě to teda nezaujalo. Snímek je především až přespříliš dlouhý a typ humoru, který se zde vyskytoval, mě prostě nezvládne rozesmát. Stejně tak děj byl takový prapodivný, člověk byl poměrně často ztracený. Já chápu, že to bylo myšleno jako fraška, to by mi nevadilo, ale toto je prostě špatná fraška. Jen dvě věci mě uchránily od nudy. Vysoký výskyt krásných žen a vlemi povedený soundtrack. Především z toho hudebního doprovodu, by si mohly vzít normální bondovky příklad, ale to je bohužel asi tak všechno a pevně věřím, že Casino Royale z roku 1967 může člověk klidně ze své filmotéky vynechat.

Musím uznat, že Sicario: Nájemný vrah je jeden z nejpodivuhodnějších filmů, jaké jsem v poslední době viděl. Především je úžasně atmosférický. Charakter americko-mexické hranice byl vykreslen dokonale. Ono to ani není akční fim. Když už tam akce je, tak je jí málo a je velmi precizně provedená. Ale moc akce tam ani není potřeba, vždyť cesta do Ciudad Juárez je zpracována jednoduše nezapomenutelně. A jde jasně vidět, jak si filmaři s celým tím úsekem hrají a nechávají diváka jej vnímat. Co se týče postav, tak jediný zápor vnímám v protagonistčině černém parťákovi, který byl prostě šíleně otravný, nepříjemný, a kdyby ve filmu nebyl, jen by to snímku prospělo. Naopak musím s povděkem kvitovat vystupování protagonistky, která ve své čestnosti velmi povedeně stojí v kontrastu vůči bezskrupulózní jednotce, která se pro splnění svých cílů neštítí vskutku ničeho. Právě její vnitřní boj se sebou samou je úhelným kamenem celého snímku. Scéna, kdy je nucena podepsat dokument a následně nezastřelit zabijáka, je pak vynikajícím ukončením vynikajícího filmu, protože touto scénou byl celý příběh uzavřen a jakási vnitřní cesta protagonistky se tím naplnila. Sicario: Nájemný zabiják je tak pro mě rozhodně vynikající film a já jej rozhodně každému doporučuji ke zhlédnutí.

Strašně obdivuji Estonce, že zvládli natočit tak vynikající film, jakým Pravda a spravedlnost dozajista je. Svým sylem mi hodně přiopomínal další dobrý film, Až na krev. Celý snímek je vlastně zpracovaný život jednoho estonského farmáře, a musím říct, že si režisér s úkolem poradil vskutku náramně. Navíc příběh je to vskutku monumentální. Ano, celý příběh je nesmírně tragický, ale zároveň se jím vine hlubší poselství o smyslu tvrdé práce, životních priorit a snaze vše, co člověk má, obětovat rodině. Následně i konec, kde se farmář rozhoduje vyčistit řeku a s konečností tak zpečetit práci, jíž obětoval život, je dle mě uspokojivé a velmi silně mnou pohlo. Ještě dlouho po skončení snímku, jsem přemýšlel nad jeho významem, a co mohl farmář udělat ve svém životě jinak, případně v čem udělal chybu, protože pevně věřím, že základní premisa, tedy že cesta za šťastným životem vede jen skrz tvrdou práci, opravdu platí.Zároveň je ale nezpochybnitelné, že farmář se neskutečně zatvrdil, což vedlo prakticky ke všem tragickým důsledkům jeho nesmiřitelného života. No, na každý pád je Pravda a spravedlnost nesmírně zajímavý fil, který vřele doporučuji každému ke zhlédnutí a před Estonci smekám až k zemi.

Na Muži z vysokého zámku si především cením jeho extrémně zajímavého zasazení do alternativní historie a perfektní vykreslenosti tamního světa. To celému seriálu dodává autentičnost a atmosféričnost. Myslím, že čtyři série jsou na téma tak akorát. Všechny postavy jsou zdařile prokresleny a líbí se mi, že se v průběhu děje charakterově vyvíjí. Hlavním tahounem celého díla je jednoznačně John Smith, jenž je postavou nejzajímavější a je mu věnováno i njevíce prostoru. Kromě politiky a boje o přežití je do seriálu velmi zajímavě zapracován i prvek alternativních realit, což jistě muselo být velmi náročné, věřím ale, že se s tím filmaři popasovali úspěšně. Jsem nesmírně rád, že jsem Muže z vysokého zámku zhlédl protože mi připravil dlouhý čas kvalitní zábavy, jíž rozhodně nelituji a vřele jej doporučuji ke zhlédnutí.

Věřím, že čtvrtá série si se závěrem seriálu poradila důstojně. Ano, sice využila spoustu scenáristických zkratek, kdy do hry zničehinic zařadila spoustu nových postav, o kterých divák nikdy předtím neslyšel a scenáristům se prostě jen hodilo, když je tam měli. Přesto jsem ale spokojený. Celou sérií se nesla již dávno známá jediná pravda, že celý seriál je vlastně o jediné postavě, a to o Johnu Smithovi. Jeho část příběhu mě zajímala nejvíce a byla podle mě i nejlpépe zpracovaná. Specifikem této série byl rozhodně narůstající vliv Kida na příběh, jenž si ukrajoval stále více času a na závěr i velmi zajímavě vyvrcholil. Kido obecně i v průběhu série prošel velmi zajímavým charakterovým vývojem, která postavě přidala na propracovanosti. Obecně tak můžui říct, že se mi závěrečná série moc líbila.

Jasně, spousta věcí mohli filmaři ve finále zvládnout lépe, přesto ale nemůžu říct, že by bylo nepovedené. Možná snad bylo potřeba více času na ukončení opravdu všech linií, ale je to opravdu nutné? Jakože přijde mi, že všechno, co nutně potřebovalo být ukončeno, ukončeno bylo. Muž z vysokého zámku byl prakticky ságou Johna Smithe, a jeho linie byla ukončena prostě dokonale. Jeho dialog s manželkou těsně před vykolejením vlaku nebo jeho závěrečný monolog před Julianou, vždyť to bylo prostě úžasné. Právě díky tomuto velmi dobře zvládnutému vyvrcholení i závěrečnou epizodu ccleého seriálu hodnotím kladně.

Monumentální díl. Skvěle zpracované bylo samozřejmě dění v New Yorku, tentokrát si však celou epizodu pro sebe zcela získal Smith se svým berlínským vystoupením a to bylo prostě něco úžasného. Moje pocity po závěrečné Smithově scéně...no, nepopsatelné. Co se týče Smithova příběhu, jde prakticky o vyvrcholení celého seriálu.

Velmi povedený díl. Vše se začíná vyostřovat. Hodně se řeší politika a už se schyluje k závěrečnému střetu.