Pohrobek

Jako film absolutně impotentní, s nulovou gradací, nefungující pointou, hloupými postavami. Jako agitace zobrazující těžké podmínky na českém venkově, kde bylo velmi nesnadné vypořádat se s kulackým nepřítelem, který podporován imperialistickým Západem pobíhal po lesích se samopaly a zapaloval vesnice, dost nechutné. Trochu směšné to s nadsázkou asi být může, ovšem nějaká pozitiva se hledají opravdu těžko. Tak aspoň Rudolf Hrušínský si vystřihl celkou pěknou postavičku kulackého synka, diversanta Ládi, taky žádný super výkon, jeho postavě pochopitelně zoufale chybí kloudný scénář, který by jí dodal trochu psychologické věrohodnosti, ale aspoň trochu zaujme, a tady vážně platí, že tonoucí se stébla chytá, i když film moc diváky netrápí, takže je kraťoučký a místy sklouzává jakoby ke zrychlené grotesce.

Bulharský trezorový snímek jakožto alegorie hašteřivosti, ješitnosti, přízemnosti a řevnivosti bulharských vesničanů. Nezanedbatelná je komická linka, která skrývá často satirický podtón, jenž je hlavním prvkem kritického vyznění filmu, ovšem na druhou stranu si neupře i čistě humorné vložky. Jako komedie velmi dobré, trochu násilně pak bohužel působí vážná složka filmu - postava prchající partyzánky, jež má evokovat zřejmě to, že kromě roztomilých malicherností existují i skutečně vážné starosti. A jaksi navíc, i když to nepůsobí nikterak rušivě, jen se mi to nezdá příliš konsistentní, tu pak je samotný pohádkový balon, který má zřejmě představovat mravní a rozumovou autoritu. Zajímavé, podle mě ale ne úplně nejlépe propojené.

Značně náročný snímek s partyzánskou tématikou, ovšem zcela mimo oficiální linii nejen jugoslávské kinematografie zpracovávající tuto problematiku. V žádném případě nemůžeme čekat plynulý děj, identifikaci s postavami nebo nějaké jasně nastíněné nosné téma. Balkánské tempo a vitalita se občas ke slovu dostanou, ale když se už díky nim do filmu ponoříme, jsme doslova surově vytrženi a bez logického přechodu vhozeni někam úplně jinam. Bez pozorného soustředění může snímek vyvolat dost zmatené pocity, ovšem právě spousta nejistoty, trochu překvapivé a dost nepřehledné vize postav a zdánlivě "ledabylá" linka příběhu společně s mistrnými dialogy nás dovedou ke klíčové otázce filmu - proč se vlastně konkrétní lidé odhodlali bojovat v téhle přetěžké situaci proti nepřemožitelné armádě. A samotný více než neformální přístup k tradičním tématům uvědomění a vlastenectví jasně dává najevo, že hlavním cílem filmu není někoho oslavit, nýbrž motivovat člověka k úvaze o vlastních snech, pro něž je ochoten zemřít.

Kritický snímek reflektující tuhá padesátá léta, přibližně ze stejné doby, kdy se první vlna uvolnění nesměle hlásila o slovo i u nás. Z tematického hlediska tak stojí za rozebrání zatím opatrný poukaz na to, že budovatelský optimismus a nezdolná honba za světlými zítřky byly ve skutečnosti pouze nelidskou likvidací těch, kteří ke své práci přistupovali poctivě a s láskou. Formálně velmi vytříbený, narativně bezpečně mimo područí oficiálních socialisticko realistických koncepcí a psychologicky velmi zajímavý snímek.

Obě části této slavné rumunské historické fresky se vyplatí vidět za sebou - já měl to štěstí, ale jako samostatný film by taky bezesporu každý díl fungoval sám o sobě. Tady si navíc užijeme dost renesanční Prahy, jež je stavěna jako protipól Istanbulu, příběh se nám ještě více zamotá a naplní intrikami, které krásně zrcadlí čisté Michailovy záměry a nekalé pohnutky jeho protivníků i "spojenců." I samotný konec je působivý a vcelku zdařile se ubránil nebezpečí přílišného patosu.

Monumentální, ale v první řadě i skvěle napsaný a natočený snímek o slavném Michailu Chrabrém. Jistá tendenčnost - dobově poněkud nepadnoucí volání po rumunském sjednocení, což bych bral možná v devatenáctém, ale ne v šestnáctém století - se pochopitelně vzhledem k době vzniku i účelu snímku nezapře, ale ji určitě nemá smysl vyčítat, a i kdyby, je přebita výborným příběhem, dobrými hereckými výkony a hudbou a výpravou, jakou má historický snímek mít. Amza Pellea v titulní roli knížete, který více než po moci touží po dobru své vlasti, je místy vyloženě uchvacující.

Rozhodně povedená sci-fi mozaika dost neuspořádaně - to je snad její jediná "chyba" - slepující všechny klasické prvky sci-fi, fantasy a hororu, víceméně toho pokleslejšího rázu. Animace povedená, i když trochu svérázná, nabité odkazy i humorem, tempově bohužel malinko rozkolísané.

Jemná črta Josefa Sudka a jeho poctivého přístupu ke své práci, potažmo životu. Díky Špátově kameře jako pocta umění fotografie více než povedené. Za nesmírně citlivý a pravdivý přístup k prostému, ale o to pronikavějšímu vylíčení jedné velké osobnosti můžeme zase poděkovat Evaldu Schormovi.

Bez nadsázky miláček publika, jemuž Wilder vdechl tolik ze své frivolnosti, inteligentní a svižné komiky a citu pro odvážnější romantickou komedii. Příběh jednoduše musel být zasazen do bezstarostné a odvázané Paříže, která tu reprezentuje ten typický americký romantický obrázek toho, jak to v městě nad Seinou funguje. Snímek nabízí spoustu procítěné groteskčnosti a neméně vytříbené prvky parodie, nijak zvlášť nepolevuje v tempu, zdařile graduje a jako hlavními přednostmi se může pochlubit skvělou hudbou, kamerou a vynikajícím ústředním párem Lemmon - MacLaine.

Na poměry těchto italsko-španělských koprodukcí tak akorát. Za vlasy absurdně přitažený příběh o snaze přesvědčit Rommela o nutnosti "přeběhnutí" a o Němcích bojujících proti Němcům kvůli zkrácení války. Klasická deviza levného evropského filmu Jack Palance odvádí dobrou práci a dost zastiňuje zbytek osazenstva. Hudba nepříliš originální, ale svým způsobem i správně spaghetti chytlavá. Velmi nenáročné.