jojo-Jozin

Mnohé, co vyvolává úsměv na rtech zde již bylo zmíněno. Sovětští paragání se opravdu chovají jako na víkendovém pochoďáku. Prozpěvují si, či alespoň klábosí resp. řvou jak na lesy. Odpočívají na odkrytých a dobře viditelných místech, např. se opalují u řeky. Kupodivu se ani moc nezamažou, jak ze škatulky. Důstojnící rudé armády jsou hodní strýčci, kteří se svými podřízenými jednají jako se svými ratolestmi. Za totáče bylo sovětským vojclům hej. Ideologickou stránku věci pominu, klasika. Ale zase na druhou stranu, úplně jsem se u toho nenudil, má to docela spád, navíc pro mnohé budou zajímavé záběry bojové techniky, uniforem apod.

Mads Mikkelsen v roli Tonyho, většinou svého okolí považovaný za loosra, je právě propuštěn z vězení. Tony není až tak do morku zkaženým člověkem, jako spíše jedincem, kterého vytvořilo a formuje prostředí ve kterém se pohybuje a který se do svých problémů dostáva svou naivitou, prostoduchostí a nepoučitelností. Stejně jako je tomu nyní.

Kdo má minimální základní znalosti musí uznat, že je zde spousta nelogičností a spousta nesmyslů. Nejvíce mě zarazily exteriéry vydávané za "drsnou norskou přírodu" ... že jde o středomořskou krajinu, to bylo do očí bijící. Kdyby to mělo alespoň pořádný děj a spád...

Válka si Ramba vždy najde a Sly tak může dovršit svůj comeback. Čtvrtý díl této série postrádá širší rozměr dílu prvního, ale také stupiditu dílu druhého a třetího. Je to čistokrevný akční film postavený na osvědčených stavebních kamenech, inspirovaný novými technikami. Jednoduchý scénář, gradace děje, žádné moralizování. A drsný naturalismus. Nepřátele se poroučí do barmského bahna po desítkách, John je ale nekosí jednoruční kulometnou palbou od boku. Krev teče po hektolitrech, nasílí ale není samoúčelné, prostě sem patří. A John Rambo? I když má sebou bandu žoldáků, je to stále ten typ osamělého mstitele. Nemusí k nám moc promlouvat, aby jsme poznali, že je vnitřně rozvrácený a snaží se dojít duševního klidu. Dopřánu mu není, válka si ho vždy najde. Jak sám přiznává, koluje mu v krvi a zabíjení je pro něho stejně snadné jako dýchání. John kráčí v oprané vojenské bundě a džínách tam, kam se mu na začátku nedařilo dojít, kruh se uzavřel.

Nemohu se ubránit jistému srovnání adaptace a předlohy. Jakožto znalec herní série jsem se podivil nad výběrem hlavního představitele. Pobouřilo mě zjištění, že hudební podklad bude produktem někoho jiného, než je Jesper Kid. Přesto jsem film dopředu nezavrhoval s přesvědčením, že filmová adaptace nemusí striktně dodržovat svou předlohu. Přišlo ale silné zklamání. Z tichého assassina je zde masový vrah. Tichou, ponurou a potemnělou atmosféru nahradila akční jízda. Dějová linka je slabá, vystačila by možná pro počítačovou hru (kde série s Hitmanem patřila k dějově silnějším titulům), ale postavit film poslepováním práce 47 protknuté jakýmsi lehkým milostným poblouzněním nestačí. A to je další věc, která vyloženě rušila, to citové vzplanutí holohlavého zabijáka. To prostě nesedí. Kdo zná herní sérii ví, že nic zde není černobílé, včetně chladnokrevnosti sedmačtyřicítky, mělo ale zůstat u rozjímání a vnitřního boje Agenta 47. Navíc nezaujal ani jeden z herců, tedy - a zde příchází rozuzlení první věty - snad až na Timothy Olyphanta. Hudební složka nezaujme ničím výrazným - velká chyba. Pochvalu si zaslouží obrazová složka filmu. Znalce předlohy jistě pár odkazů na ni a pár "špeků" ve filmové adaptaci potěší. Když dohrajete Hitmana dlouho a pomalu to ve vás rezonuje, když shlédnete Hitmana během chvíle na to rychle zapomenete.

Místy to ve mně vyvolávalo dávicí reflex.

Tak jako ve všech Tarkovského filmech je důraz kladen na vizuální a akustickou stránku věci. Zapomeťe na nějakou dějovou linii, té se tu nedočkáte. A nač také vždyť jde o mozaiky střípků vzpomínek na dětství a na matku. Není potřeba snažit se vše pochopit. Ne všechno musí být jasné, průzračné a srozumitelné, přece i takové bývají vzpomínky...

Opravdu hodně slabé, v celém filmu snad jediný vtipný gag.

Klasická kung-fu resp.v tomto případě karate mlátička z osmdesátých let.

Uznánihodný je herecký výkon Kevina Coctnera. Ale film se rozjel poněkud doširoka a nakonec vyzněl mírně plitce a vyšuměl do ztacena. Škoda.