Ramanam

Pro dobrotu na žebrotu, aneb spasitelský komplex v praxi. Příběh o osudném milostném trojúhelníku mezi Ramem (S. Deol), jeho nejlepším přítelem z dětství Avtarem (A. Kapoor) a půvabnou Sangeetou (Sridevi), kterou oba vroucně milují, i když jeden z nich o tom druhém jaksi neví (zatím). Bohužel vypravování bylo místy až příliš natahováné a rozmělněné, čímž ztrácelo na tempu. Jeho romanticko-dramatický základ měl totiž dostatečnou sílu a hloubku, jenž nemohl být díky tomu plně rozvinout. Herci výteční. Hudba spíše průměrná. Tři silné hvězdy.

I přes mnohá klišé, kterými byl film skrz naskrz protknut, mě oslovit určitě dokázal. V první půli se seznámíme s několika postavami. S některými více, s jinými méně. Přidají se i vztahy mezi vojáky. Do větší hloubky se však nezachází nikde. Poté zaútočí Pákistánci a začně krvavá rež. Nad absurdním zobrazením bojů jsem jen kroutil hlavou. Závěr přemítá nad důsledky bitvy a vlastně všech válek. Hudba je moc příjemná a skladby „To Chalun“, „Sandese Aate Hai“ a „Hindustan Hindustan“, se zuřivě útočícím S. Deolem, si vždy rád vychutnám. Čtyři hvězdy.

Zcela průměrný seriál, který toho příliš nenabízí. Nedá se říci, že nudí. Má i jistou akčnost a napínavost, včetně velmi lehké erotické příměsi, ale to je asi tak vše. Doufám, dle závěru, že je tato série i jeho poslední. Každopádně pro mě určitě. Druhá série se snažila rozehrát hru, na kterou neměla. Je tak málo uvěřitelná, až nesmyslná. Když moc nepřemýšlíte a ani se o to raději nesnažíte, tak se dá prapodivný děj akceptovat. Postavy jsou nevýrazné, včetně Bhumi (A. S. Pohankar). Věčně to zmatené a psychicky nevyrovnané bytosti. Tři hvězdy.

Výborný romantický film o dvou mužích a jedné osudové ženě v mnohém předznamenává směry, kterými se bude ubírat Bollywood v další dekádě. Někomu může vadit jistá rozvláčnost vyprávění bez větších šokujících zvratů a zápletek, ale já mezi ně nepatřím. Nechal jsem se vším v poklidu unášet. Jediný mínus vidím ve výběru hlavních mužských postav. „Strýček - medvídek ve svetru“ R. Kapoor a hlavně nevýrazný V. Khanna mi k oslnivé Sridevi nesedí. Hudba moc příjemná a obsahuje moji milovanou píseň „Mere Haathon Mein“. Čtyři silné hvězdy.

Tři ceny Filmfare, včetně té za nejlepší film a herečku (J. Chawla). Podívaná pro celou rodinu, ve které mají nemalou úlohu tři více než lehce spratkovité děti, což mi způsobovalo nemalé obtíže. Takové chování vážně nemusím a nepřijde mi ani vtipné. Jejich pozdější proměna je již hrozivé klišé. Vše mi ale vynahradilo pozvolné, ale o to silnější milostné sbližování hlavních postav, jenž vytvořily velmi sympatický pár. Doufat v dobrý konec byla tedy povinnost. A. Khan a J. Chawla jako vždy prvotřídní. Vše doplňovala výborná hudba. Čtyři silné hvězdy.

Sedm vítězství na Filmfare, včetně ceny za nejlepší film a nejlepšího herce (S. Deol). Pro mne radostný a až nadšený zážitek. Příběh o pomstě, není ve své podstatě ničím převratným, ale výborné zpracování a výkon S. Deola k tomu, mě dokázali po celou dobu plně vtáhnout do děje. Nač si tedy stěžovat? Začneme zpětným ohlédnutím v romantickém a odlehčeném duchu. Jak tam by se hodila M. Dixit! Následuje zvážnění a tragédie. Přítomnost ve vězení, útěk a nekompromisní krvavá pomsta ve vysokém tempu. Hudba příjemná. Pětihvězda.

Dozajista jeden z nejkvalitnějších indických seriálů od Netflixu (vlastně i celkově ze služeb VOD), který jsem zatím viděl. První série byla výborná, druhá ve srovnání s ní již mírně pokulhává. To hlavně v tempu a napětí, které si neudrží po celou dobu stejnou kvalitu. Rovněž postavy jsou slabší a emoční prožitek nemá takovou sílu. Příběh zlodějů, kteří brutálně vraždili staré bohaté lidi v jejich domech a policie, která se je snaží odhalit, svého předchůdce rozhodně nezahanbil. Zpracování jde navíc západnímu divákovi přímo na ruku. Slabších pět hvězd.

Šest cen Filmfare, včetně té pro nejlepší film a hudbu. Cenu za nejlepšího nováčka si odnesl S. Khan i Bhagyashree. Nejvýdělečnější film roku i jeden z nejlepších v tržbách za celá osmdesátá léta. Prvotina režiséra a scénaristy, který vytvořil několik dalších kultovních snímků, a není jím nikdo jiný, než S. R. Barjatya. Jeho styl a „pohádkové“ výprávění, založené na rodině, hodnotách a jasně čitelném rozdělení dobra a zla, je rozpoznatelný i zde. Má též v oblibě delší a citově laděné písně. Byli kdysi dva velcí přátelé Karan (A. Nath) a Kishen (Rajeev Verma). Čas je však rozdělil i změnil. Karan je chudý a má dceru Suman (Bhagyashree), Kishen je bohatý a má syna Prema (S. Khan). Karan získá dobrou práci a musí na čas odejít. Rozhodne se Suman ubytovat u svého starého přítele. Ten se již ke Karanovi příliš nemá, kvůli jeho nízkému postavení, ale Suman k sobě přijme. Krásná Suman a švarný Prem se do sebe zanedlouho zamilují. Jenže o Prema má zájem i vypočítavá a falešná Seema (Pervin Dastur) ze zkažené „lepší rodiny“. Aby to nestačilo, bude jejich vzájemnou lásku zkoušet i rozpor mezi jejich otci. Kishen totiž odmítá kvůli nízkému postavení přijmout Suman za snachu a k tomu urazí Karana. Ten odvádí Suman pryč. Prem tedy opouští svůj dům a jde přesvědčit Karana, že jeho dceru skutečně miluje..... Klasický a krásný starý Bollywood. Plně mě okouzlila Bhagyashree (a velmi lituji, že toho nenatočila více). Mladý S. Khan rozdává své první údery a svůj um předvádí naplno. Výborná hudba, ze které rád vyzdvihnu píseň „Mere Rang Me Ragne Wali“. Hodnotím za jasných pět, i když slabších hvězd. Pro fanoušky povinnost. Leť holoubku!!!

Série „Race“ je dozajista zajímavá podívaná. Spojují ji přední indičtí herci a až neuvěřitelně překombinované zápletky, ve kterých se podráží, lže a přetvařuje tak dokonale, že každou chvilku zjišťujeme, že je vše jinak. Poté však následuje další a další zvrat. I když se nejedná o nic zázračného, tak jsem se v té přehnanosti na třetí nenudil a poctivě čekal na výsledné rozuzlení. První díl řadím za druhý a před třetí. Někteří herci si u mě vedou lépe, jiní hůře, ale kdysi velmi oblíbená K. Kaif své pozice pozvolna opouští. Hudba je kvalitní. Tři klasické hvězdy.

Pět získaných cen Filmfare, včetně dvou nejcennějších - za film a herečku v hlavní roli (Sridevi), která si zde zahrála rovnou dvojroli (matku i dceru). Příběh nás zavede do Rádžastánu, kam z Londýna za svoji vychovatelkou (W. Rehman) přijíždí mladý Viren (A. Kapoor). Netrvá dlouhu a zamiluje se do krásné Pallavi (Sridevi). Když se dozví, že ho nemiluje a bude si brát jiného, vrací se zdrcený zpět. Po čase potká Pallavi s manželem tragická autonehoda. Před svoji smrtí poprosí Pallavi Virenovu vychovatelku, aby se postarala o její novorozenou dceru Pooju. A čas plyne... Viren žije v Londýně a do Indie se vrací jen s nechutí a na krátký čas. Nestačí si tak všimnout, jako ho malá Pooja zbožňuje, ani jak pomalu vyrůstá a mění se v přesnou kopii své matky. Viren se tak bude muset postavit své minulosti, citům a bolesti, které ho nikdy neopustily a čelit mladé Pooje, která ho miluje..... Moc hezký a dojemný příběh, vyprávěný v poklidném tempu, nabírá na síle hlavně až v druhé půli s gradujícím závěrem. Téma je malinko kontroverzní, ale Indům, které jinak pobuřeje kde co, to jak vidno nevadilo. A. Kapoora a hlavně Sridevi jsem si užíval naplno. Hudba, písně i jejich zpracování moc příjemné. Já prostě ten klasický a tradiční indický rukopis a jejich ducha - podstatu, miluji! Proto mi dělá malé problémy přijmout současnou tvorbu s takovým nadšením, jako tu starou. Ale každá doba byla jiná a měla svá pro i proti. Záleží na fanoušcích a jejich výběru. Hodnotím silnou čtyřhvězdou. Přemýšlel jsem i nad pětihvězdou, ale ona rozvláčnost, i když nenudící, si žel musela vybrat svoji daň. Krásná stará klasika, jenž si zaslouží vaši pozornost.