Artin

Geniální a zábavné. Jeden z mála filmu, kde každá minuta je zajímavá. Hlavní hrdinka si jde sympaticky za svým a s ničím a nikým se nesere. The Hunt má ovšem i kvalitní dokumentární rozměr. Až se za 20-30 let někdo bude zajímat o dobu, kdy se západní svět rozpadl na dvě extrémní půlky, tak tohle bude lepší materiál, než se brodit twitterovým smetím. Celé to začíná odkazem na Hillaryin "Basket of deplorables" a dále ukazuje, jak permanentně akcelerovaný progresivismus za přispění vitue signalingu, nakonec vždy požere své děti. Soudobé narážky na Second Amendment, klima alarmismus, politickou korektnost, veganství, víru, rasu aj. jsou skvěle umístěny do fyzického střetu dvou světů, které se reálně protínají pouze ve virtuálním prostředí. Zatímco progresivní liberálové z velkých měst a akademická levice proměňují svobodu v nekonečné osvobozování, rovnoprávnost na skupinová privilegia, kvóty a antidiskriminační šílenství, otevřenost cizím vlivům za povinnou diverzitu, individualizované právo na azyl převrací v masovou migraci, z antirasismu udělali posedlost rasou, tak prostým deplorables z rezavého pásu je tohle obvykle u prdele. Protože nemají akademické, mediální ani korporátní pokrytí, jeví se jejich vzdor jako dětsky naivní a hloupý. Na své si prostě v tomhle snímku přijde každý. Geniální a zábavné.

Cesta do hlubin skandinávské duše, kde pod tím vším sluníčkem a hygge life stylem probublává archetypální perverze a zlo, z doby, kdy lidé ještě nepřijali 5. a 6. přikázání. Nicméně snad právě shlédnutím tohoto díla, lze plasticky spatřit kořeny soudobého liberálního diskurzu v oblasti eutanazie, pro-death (choice) movement, cynické promořování, barnevernet policy atd. Tím vším se jako červená nit táhne pohodlí, fatalismus a pohrdání životem. I když se na tom všichni konsensuálně dohodnou, temnota se nestane světlem.

Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Ať už se levicoví liberálové pustí do libovolné aktivity, končí to obvykle špatně. Nakonec jejich úsilí vždy konverguje k řešení: "Není člověk, není problém!" Na začátku byly medové vize osvobození žen, hrdé emancipaci a právu volby, na konci leží na operačním stole roztrhané zbytky lidského těla, které někdo skládá dohromady jako puzzle. Ačkoli film řeší soudobou podobu dnešního abortion industry v US, je dobré si uvědomit, že se jedná pouze o jednu z kapitol delšího příběhu. Ten začíná despotické totalitě sovětské říše zla, pokračuje jako plánovaná genocida nenarozených dívek v Číně, poté je adoptován do hedonistické hippie kultury vyspělého západního světa a by se přes zbabělost mnohdy i konzervativních politiků ustavilo paradigma dnešní zhýčkané snowflakes generace, které z potratů dělá tak běžnou komoditu, že se proti ní vymezuje již jen okrajová skupina společnosti. Pravděpodobně je mezi námi více veganů než odpůrců potratů. ( Analogie: Pokud v děloze před narozením není člověk, tak tam není ani zvíře. Vegani by tedy mohli bez výčitek konzumovat mláďata ještě před porodem) Dále se můžeme domnívat, že ani naše kapitola není tou poslední. Aktuálně již liberálové rozpracovávají morální přijatelnost infanticidy. Každý jeden argument pro podporu potratů, je v podstatě možné vztáhnout i na usmrcení již narozeného dítěte. Opět se jen dohání praxe, v některých státech US již probíhají potraty do 8. a 9. měsíce a řada dětí přežije a jsou usmrceny až posléze. Ačkoli film téma podává po americku ploše a končí happy endem. Realita je však o poznání méně veselá. Přerušené životy již nelze vrátit. Ženy doživotně cítí deprese, pocity viny a mnohdy již nemohou mít děti. Kolečka abortion industry se vesele točí dále. Stále více lidí se v dilematu pro live vs. pro choice zvolí volbu. Volbu smrti, volbu dehumanizace, delegování svého svědomí jiným. Zajímavým prvkem je fenomén pokání a křesťanského odpuštění. Za povšimnutí stojí, že tento koncept progresivisté vůbec neznají. Pro ty je vina vždy fatální a věčná. Pokud křesťané věří, že bojují proti vraždám, jak hluboká musí být jejich víra, když dokáží odpustit.