T-pack

Mám rád všechny ty lidi, kterým patří hlasy (to víte, Shia) a dokumentární ztvárnění vpálilo všem filmařům, že se na poli animace dá furt udělat leccos originálně právě v době, kdy animák dělalo každý druhý studio v honbě za kasovním úspěchem.

Název GRIDLOCK'd přesně vystihuje obsah filmu, bohužel kolikrát i jeho feel. Má pár skvělejch myšlenek a vynikajících scén, zoufalost celý situace film podtrhne dobře, ale dialogově je to neslané, vtipem nemastné a celé se to tak nějak potácí odnikud nikam. Dysfunkční dvojka Roth/Pac není od základu špatná, ale chybí jim nezapomenutelný momenty, filosofický rozpravy nebo hlubší sonda do duše. Snímek dobrej, ale ne úplně tam, kde možná chtěl bejt, a samozřejmě je to škoda.

A-Team perfektně zachycuje ducha původní televizní show: spousta over-the-top akce s over-the-top postavama, stavějící na šílené komice. V příběhové linii je samozřejmě pěkně pohodlný, ale od akčňáku čekám hlavně, že se budu bavit akcí, která je tady naprosto odzbrojující, byť někdy mírně nepřehledná. Ty plány, se kterejma Hannibal a později i Face přicházej jsou eňo ňůňo, a tak mě mrzí akorát to, že ikonická dodávka nemá ve filmu nic víc, než cameo. Viděn pouze Director's Cut.

Jedna z věcí, který mi na romanťárnách vždycky vadí, jsou hlavní hrdinky, protože se obvykle chovaj s prominutim jako krávy. Tady je hlavní postava cáklá, vlastně jsou ve filmu všichni naprosto mimo, ale stejně se nechovaj jako kokoti, čim to asi bude. Tentokrát je to vlastně mužská postava, která se dlouhou dobu chová iracionálně, ale může za to z převážný části jeho mentální stav, a už jen Bradley Cooper v jeho kůži nenechá prostor ho nemít rád. Snímek baví, je takovej hořkomediální (to je spojení hořký a komediální, ehm) a střelenej, samozřejmě to neni žádnej megapřekvapující dojímák, kterej se ihned zapíše do historie, ale mezi romantickejma komediema určitě vyčnívá.

Paperman je obrazově naprosto dokonalý dílko, s tématem lásky na první pohled tolik fungujícím u kraťasů, trochu zesměšní vlastní poetičnost tancujícíma vlaštovkama, takže kvůli závěru nekompromisně strhnu hvězdičku, ale myslím, že to týhle krásný Oscarovce vadit nebude.

Whip Witaker je chodící rocková hvězda a Lance Armstrong slepený dohromady. A je to perfektně napsaná postava, protože jeho nepřiznanej alkoholismus z něj v kombinaci s jeho nepopiratelnejma schopnostma dělá naprostý monstrum. Arogantní, sebestřednej pacholek, kterej kupí lež za lží. Jenže scénář je v tomhle případě přesně, jako hlavní postava: schopnej, ale hodně drsně chybuje a neuvědomuje si to. Od nesmyslného začátku randění s feťačkou, přes neustálé kecy o Bohu, až po závěr, co se nebojí porochnit v patosu. Flight v mnoha rovinách zaujme, o to víc bolí roviny, ve kterých zklame.

Syrovost, syrovost, nebejt kohoutku, kterej nechá Georges na začátku filmu zcela účelně téct, tak můžete s klidem zapomenout na to, že to je film. Hodně se totiž hrabe v tý běžnosti života, aby jí později pomalu překroutil v rozhodování, zda je ona věta "dokud nás smrt nerozdělí" jen klasickou frází spoléhající na to, že vždycky bude tím činitelem vyšší moc. Takže na vás snímek nasype hromadu nudy, na jednu stranu jako pomůcku, aby byl konec o to vypjatější, na druhou stranu - kdo chce koukat na 125 minut tohodle? Jsou kvality, který filmu neupírám, režie, jakási "ponorka" nenápadně vnucená divákovi natočením v zásadě celého filmu na jediném místě, namísto kázání prostě syrový obraz ponechávající publikum vypořádat se s tím, jak jen dokáže. Ale já nejsem přesvědčenej, že nelze mít tyhle kvality bez pseudo-intelektuální nudy.

ParaNorman byl pro mě černým koněm soutěže o zlatýho pána s mečem, protože stál proti filmu o videohrách, milovanýmu Pixarovi a dokonce dalšímu filmu o nemrtvejch od nemrtvýho Burtona, z kterýho se teda vyklubala pěkná nuda. Norman víceméně sází na čistokrevnou komedii, a ačkoli scénář jako oživlá mrtvola mírně pokulhává a některý fóry jsou hluchý (hodně jich bylo v traileru, proto jsem přistupoval k filmu rezervovaně), jiný aspekty filmu příjemně překvapí, jako třeba postava fotbalisty nebo rozuzlení okolo čarodějnice. Stylizace je naprosto bezchybná, s téměř každou postavou a objektem tu méně, tu více asymetrickými, připočtěte odkazy na horory a ParaNorman vyloženě nešláp vedle.

Seth MacFarlane musel dokázat, že zvládne i něco jinýho, než sotva půl hoďky random fórů a myslim, že tohle dokázal. Nedokázal nemluvit jako Peter Griffin, dokázal naopak přesvědčit, že by z něj klidně mohl být novej Jim Abrahams. Marky Mark a Teddy jsou kámoši k pohledání a i přes mírně otřepanou romantickou linku nám snímek aspoň necpe žádný sračky, vztah Johna a Lori působí v mezích přirozeně, což je dneska plus, proti vztahu Teda a Johna se nedá říct ani popel. Neni to chlámačka od startu do finiše, některý fóry jsou vytušený, na druhou stranu je jich tam hromada, který dokážou vyrazit dech. Já od toho novej Hangover nečekal, nadšenej, ale furt v klidu, nebudu zas nadhodnocovat. Výbornej film, ale počkáme si na dalšího MacFarlana.

Dobrý nápad a hezké provedení by podle mě nemělo stačit na nominaci na Oscara, chce to i pointu a příběh. Ve zkratce: artsy-fartsy my ass, ty ruce ani nejsou animovaný :D