Falkor

Miluji filmy které už od začátku mají v ději zabudované spoilery k ději budoucímu. Miluji filmy které mají jasně danou příběhovou linku propracovanou do detailů a udržující ji po celou dobu. Miluji filmy u kterých se hned v prvních minutách nechytám za hlavu z nelogičností. Spousta scifáren na to trpí a je to balzám na duši, když člověk na film, který tím netrpí, narazí. Ano, mluvím o filmu Jsem matka. I když to podle jiných recenzentů tak nemusí vypadat. Oni si zřejmě nevšimli vložených spoilerů a já mám problém je nevyzrazovat. Protože bych tím vnímavého diváka, ne obyčejného konzumenta, připravil o zajímavé momenty ke kterým se dobere až s koncem filmu. I když se film Jsem matka od začátku tváří dost nudně - a mnohé milovníky akce může nudit film celý - tak stojí za to jej vidět. Je to skvělé komorní drama. Nečekejte žádnou extra akci i když i ta ve filmu nějaká, malá, je. Ale tenhle film nepotřebuje akci, aby vás udržel v pozornosti. jeho síla je v příběhu a drobný střípcích kterých si nepozorný divák nemusí všimnout a pak mu film nebude dávat smysl. Je i těžké mluvit o hereckém nasazení. Role živých herců, kterých není mnoho, v podstatě ani nijak velké herecké umění nevyžadují. I když hlavní a vedlejší role je zahraná excelentně. Výprava a design je takový jaký od Weta workshop očekáváme. CGI nijak neruší. V minimalistických interiérech a exteriérech snad ani nemůže, když to má pod palcem Weta. Celý film je vlastně hlavně v interiérech které až mrazí svojí sterilností. Ale k příběhu a celkové atmosféře filmu to prostě perfektně sedí. A když se pak příběh přesune do exteriérů vnímavému divákovi se začne skládat mozaika která se vine celým filmem. Co lze vlastně o filmu říci a nedopustit se spoileru? Moc ne. Cokoli by člověk prozradil může být snadno spoilerem který diváka ochudí o to, že si na mnohé přijde sám. Tohle fakt není mainstream. Tenhle film je pro ozdobu každého filmového klubu. Film o kterém je, po jeho shlédnutí, radost diskutovat s ostatními diváky. Takže nezbývá než vám popřát příjemné sledování filmu s nápadem, který sice není úplně jasný od začátku, ale nakonec to celé dostane smysl. Pokud budete pozorní. ;)

Excelentně natočený, excelentně zahraný příběh. Ano, tak by mohl - neznám všechny komiksové odbočky - Joker vzniknout kdyby to nebyl už od počátku zločinec a Jokerem se stal až po nehodě v chemické továrně. Alespoň mě se tato linka vždy líbila nejvíc. Ale nejde o komiksové linky - i když za to má tento film u mě ztrátu jedné hvězdičky - ale o samotný film. A ten je prostě excelentní. Kdyby nešlo o ikonického záporáka mého - jednoho z mála - oblíbeného DC hrdiny, tak má plný počet. Bez té kulisy jde o excelentní příběh plný věčně aktuálních témat. A přesto, že nemám rád depresivní filmy, jsem rád, že jsem jej shlédl. Herectví, kamera, scéna, hudba, střih, .... pro mě dokonalé, excelentní, perfektní. Joker může aspirovat na filmový evergreen. Díky Joaquin Phoenix. Díky Todd Phillips. Díky Hildur Guðnadóttir. Díky všichni kdo jste tomuhle Jokerovi pomohli na svět. Díky.

Je mnoho věcí které bych tomuto - a mnoha dalším - seriálům na historická témata mohl vytknout. Například klišé, že historie před renesancí byla spíše v šedých a zemitých barvách. Ve skutečnosti byla raná gotika a doba před ní mnohem barvitější. Ale s touto zažitou představou se asi moc dělat nedá. Naštěstí se už vikingské rohaté přilby ve filmech a seriálech neobjevují, takže věřím, že i tahle nepodstatnost - ve smyslu příběhu - se časem změní. Vlastní příběh v mnohém předčí fikci kterou zasel seriál Vikingové který by se snadno dal přirovnat k vršení jednoho klišé na druhé a absolutnímu nerespektování historických reálií ač ve své podstatě parazituje na historických osobnostech. Ale proč u seriálu Poslední Království mluvím o Vikinzích? No protože nejde nesrovnávat. Poslední království je seriál, který se z hlediska historických reálií týká zhruba stejného období jako seriál Vikingové. Jen nejde o limonádu pro davy a celkem dobře se známé historie a i když se v detailech dá - celkem samozřejmě - opět hovořit o autorské nadsázce, tak nejde až tolik o zábavnou fikci jako u seriálu Vikingové. A to je první věc které mě na tomhle seriálu upoutala a díky které jsem byl štědrý v uděleném hodnocení. Když už v příběhu použiji faktické reálie, neměl bych se od reality příliš vzdalovat a měnit co se v historii opravdu stalo. Jak dokazuje Poslední království, je i za předpokladu zachování nějaké historické znalosti vypracovat zajímavou dějovou linku bez potřeby bezbřehého fabulování a fikce jdoucí absolutně mimo historické reálie. Trochu mě mrzí, že neznám předlohu, ale pokud beru v potaz, že filmy a seriály mají kolikrát plnit úlohu reklamy na svou předlohu, tak v tomto případě u mě na sto procent plní účel a Cornwellovo dílo si určitě přečtu. Už jen proto abych věděl jak moc se seriál drží předlohy a jak moc předloha sama nerespektuje známou historii té doby. Ale po shlédnutí dvou řad jsem se ještě ani jednou nechytal za hlavu z důvodu, že si autor asi nevědomky z diváků - nebo vědomky - srandu a považuje je (což se následně ukazuje jako správný odhad) za bandu nevzdělanců kterým je možné naservírovat soap operu v historizujícím balení a oni to sežerou i s navijákem jako historickou pravdu. Tohle naštěstí Poslední království zatím nedělá a doufám, že po shlédnutí posledních dílů poslední řady nebudu nucen dopsat k tomuto komentáři omluvu. Zatím to vypadá jako celekm dobře zasazený příběh do dobových reálií respektující známá historická fakta. Mým přáním je, aby to vydrželo až do konce seriálu. ;)