GIK

Nejhorší film od P-Š. V hlavní roli strašně namachrované a přehrávající dítě. Ostatní se mu snaží vyrovnat. Děti cca 7 let pijí alkohol, hází po sobě jídlem, trápí zvířata, klejí, sází se, kdo sní žížaly. Pětiletá holka si zpívá hity pop music. Její starší bratr: Já vám ten obvaz počůrám paní, když se stydíte. Uřvané a nevychované děti - nedobrá reklama pro dětské domovy.

Zdánlivě duchaplné, ve skutečnosti však prázdné a prolhané politické žvanění jak jen politika může být, zleva, zprava je to úplně jedno, prokládané zapalováním cigaret a protikřesťanským klením. 90 % politiky, 10 % hodnocení. Je to o komunististech, takže se zaokrouhluje nahoru, aby film dostal alespoň jednu rudou pěticípou hvězdu - Řád Vítězného února.

Neuvěřitelně naivní. Proč lidi trochu nepřemýšlí a slepě věří všemu, co jim nalžou média. Skupinka studentů se rozhodne, že doveze do gabunské nemocnice léky a zdravotnický materiál. Zajdou do Tatry, kde všeho nechají a ve spolupráci s armádou jim připraví expediční Tatru 138 (jen si to zkuste, jestli vám taky vyhoví). Úplně náhodou se o tom dozví novináři a celá akce má od začátku do konce perfektní krytí v novinách, televizi, rádiu i dokument je natočen. V Lambaréné mezitím netrpělivě čekají na zásilku z Československa. Budou se muset ale obrnit trpělivostí. Naštěstí v Africe nikdo nechvátá, takže půl roku na doručení je tak akorát. Během cesty se studentíkům zkazí kromě sardinek všechny konzervy. Kvalitním lékům z Hlohovce extrémní podmínky samozřejmě nevadí. Ke konci se ovšem již o lécích nehovoří (afričtí červy si asi pochutnali na acylpyrínu), ale předává se inkubátor a filtrační aparát. Vždyť by z toho po té strastiplné cestě musela zbýt hromádka šrotu! Ještě, že mají v Gabunu vyhlášené sběrné suroviny. Závěrečná komediální vložka s tím, že si gabunský prezident postaví hlavu a Čechy do Lambaréné napustí, je už jen třešnička na divadelním dortu, aby byl humbuk ještě větší. Samozřejmě následují bouřlivé protesty rozhořčené veřejnosti. Kdyby Švýcaři zchudli, pralesní nemocnici nechali na holičkách a Čechoslováci to mysleli s pomocí vážně, zabalí materiál do letadla a během dne ho mají na místě třeba i s personálem a vyjde o tom maximálně pár pochvalných článků v novinách. Tahle šaráda byla naplánována z nejvyšších míst z politických výchovně-vzdělávacích důvodů a zúčastnit se mohli pouze ti správní jedinci. Důraz se klade na polokoule. Ke konci ovšem pravdivě zazní, že se pohybují nebeská tělesa (nad nehybnou zemi – pozn. uživatele). Takto totiž operují. Když si odmyslím celé to srandovní odůvodnění výpravy, zbývá pěkný cestopis s dostatkem záběrů afrických reálí a zajímavé rozhovory s krajany, které VIP hosty vždy všude a s otevřenou náručí přijímali (stejně tak diplomaté a další celebrity). Otázkou zůstává, jak ve skutečnosti ona proslavená nemocnice vypadala/vypadá. Ne náhodou se k ní výprava nedostala a nenatočila jediný záběr. I teď je na internetu jen pár fotek, videa žádná.

Muži zákona jsou vlci v rouše beránčím. Ztracené děti = čertova noc.

Nezáživná studie rozpadajícího se manželství s netalentovanými herci (ktromě Holišové) a beznadějně netalentovanou režií. Kresba rakety na chodníku. Jediná dobrá scéna je v restauraci s objednáváním piva. K smrti znuděný Racek utíká od manželky. Holiška neváhá a ještě před rozvodem si najde náhradu. Není to ovšem taky žádné terno. S dalším nápadníkem je rovněž zábava jak v márnici. Úplně nijaká hudba. Dobrý nápad s nájezdy kamery, ale když to je během chvíle po desáté, je to otrava. Mám pocit, že takto vysoké hodnocení je způsobeno prvoplánovou úctou k Vorlíčkovi, který se nějakou záhadou z rozpačitých začátků svou nezměrnou pílí a obětováním vypracoval až na veleváženého pana režiséra především čarodějnických filmů a seriálů.

Skvělá jízda se žigulíkem. Výborné nápady, jak okrást spoluobčany. Ke konci ovšem totálně bezvýchodná situace a tísnivý pocit z toho jak tři vazouni skřípnout Pepana. Přeci jenom pět na jednoho (ještě s jejich otcem a ségrou) je velká přesila. Potrestat podvodníčka ano, ale co je moc, to je moc. 60 %

I když to jsou podvodníčci, tak jim člověk fandí. A když dostanou v každém díle několikrát za vyučenou, tak je to k naštvání. Pěkná hudba. 60 %

Napínavý boj o lidský život. Martin Růžek v roli majora armády, který se v obtížné osobní situaci zachová příkladně a prokáže zlaté srdce. Ale nezodpovědný přístup Peterky, který se napije rozpouštědla a nikomu nic neřekne. Maminka vedle v kuchyni smaží řízky a on se jí nezeptá, co že to je v té sklenici. Pomáhat lidem v těžké situaci by měl být hlavní (a jediný!) úkol vojáků. Zde se zachovali na výbornou. Holišové to stále sluší, ale už to není taková kočka jako v o rok starším filmu Škola otců. Trvalá, pár kilo nahoře - celkem rychle se začala měnit v tradiční maminu, jak jí všichni dobře známe.

Neuvěřitelní křiklouni. Nejhorší Krejča. Strašný vypravěč Horníček. Mladý se hadají se starýma. Do toho začne hulákat Krejča, kterej ještě ke všemu hraje ochotnický divadlo. U lopaty a ve volných chvílích drmolí Shakespeara. Nezáživné. Hudba utahaná jak celej film. Jen mletí pantem a dokola opakování stejných keců. Jó tehdá ve třiatřicátym. Má to motor jako bombraďák. Asi nejhorší svatba v českym filmu. Lidí milion podle hesla víc lidí udělá větší kravál. Mimochodem bez svatozáře je vždy lepší než se svatozáří. Svatozář = pohanské uctívání slunce.

Již počáteční komentář oznamuje, že se jedná o rekonstrukci vraždy básníka Petra Hudce podle deníkových záznamů kusých a neúplných jak útržky snů. Tímto tvůrci připravují diváka na to, že bude servírována pořádná divočina. Proto jakékoli stížnosti typu, že film je divný, či dokonce zvláštní, jsou zcela liché. Umělecký exhibicionismus se zde naopak drží na uzdě. Příběh je jasný a srozumitelný. Kromě několika zmatených rozhovorů např. o bedličce a o chřestu. Za jedno zhlédnutí ovšem není šance, aby člověk pochopil bohatý vztahový propletenec daný množstvím postav, smysl rozhovorů, náznaky a symboly. Formálně je film ale perfektní. Poprvé v životě musím pochválit paní Krumbachovou. Vytvořila naprosto dokonalé kostýmy. Personál hotelu i hosté jsou jak ze škatulky. Noblesní šaty ladí s nádherným čistým a načančaným prostředím zámečku. Je to ale jenom pozlátko. Nikdo z nás netuší, co se pod ním skrývá. Náznakem nám může být hostina připravovaná Kodetem, která se nápadně podobá nechvalně proslulým rituálům pokleslé "umělkyně" Mariny Abramovic. Pochvalu má rovněž hudební stránka Svatopluka Havelky. Nejhezčím momemtem filmu je pro mě příjezd Matušky a následný tanec s Fišerovou na krásnou operetní melodii: "Bílým šátkem mávám, když vám sbohem dávám, chvíli zoufám, chvíli doufám, dřív než jdu spát." Hodnocení: 80 %.